VIZE PRO DALŠÍ FUNKČNÍ OBDOBÍ 2018 až 2024 Zveřejněno: 08.11.2017 19:35:06

Obecné teze, ze kterých je nutno vycházet

Ačkoli mě někteří z funkcionářů zřizovatele nazývají „vizionářem“, snad ne v ironickém slova smyslu, vytvářet vizi IT školy na dalších šest let je poměrně složité. Nikoli proto, že by chyběla vůle, chuť anebo nápady, ale protože moderní technologie přinášejí stále nové a nové možnosti, výzvy, prostě se vyvíjejí neskutečně dynamicky. Ani velmi sebevědomý prognostik si nedovolí jednoznačně tvrdit, co bude za pět let, natož v ještě delším časovém horizontu.

Jedno je však zřejmé, budou vznikat nové pracovní pozice, o kterých v tuto chvíli nikdo nic netuší, a pro které mají školy vychovat pracovníky. Co tato nepříliš rozvinutá věta pro školství znamená? Dle mého významnou změnu, možná rovnou revoluci, pokud chceme své studenty připravit dobře pro jejich další kariéru. Bavit se o tom, co chce současný trh a přizpůsobovat tomu nabízené obory a dovednosti absolventů střední školy (ale i vysoké), je už minulostí. Nebo by mělo být. Kdo chce jednat v zájmu svých studentů, musí tento fakt akceptovat.

Co tedy ale máme naše studenty učit? Jak je máme připravovat? Mám trochu usnadněnou úlohu tím, že pravidelně chodím na jednání Digikoalice (zřízené MŠMT), účastním se různých jednání na téma Průmysl 4.0, Společnost 4.0 či Vzdělávání 4.0. Zároveň si však tím víc uvědomuji hloubku problému a nejasnost zadání. Jedno však dominuje všem diskusím, budoucí zaměstnanec (ale i živnostník, podnikatel) se bude muset učit permanentně, bude muset být schopen měnit své pracovní pozice, nejspíš i bude muset dokázat za prací cestovat a komunikovat minimálně v angličtině. I když kdoví, možná budoucnost přinese tak kvalitní překladače, že budete mluvit česky a druhý účastník dialogu uslyší vaše věty ve svém rodném jazyce ve sluchátkách …

Určitě klíčovou dovedností pro úspěch absolventů bude schopnost umět se učit. Což je však pojem od současného klasického vyučování trochu odlišný. Absolvent nebude potřebovat se krátkodobě naučit na písemku či zkoušení, a pak stejně rychle tyto vědomosti zapomenout. Bude potřebovat se umět učit sám, za pomoci různých tutoriálů, profesních fór či odborných výukových materiálů. Za druhé bude muset umět kriticky myslet, na což se opět zatím tolik důraz neklade. Bude potřebovat komunikovat, umět pracovat v týmu, ale i v něm zaujmout roli lídra. K tomu všemu bude potřebovat bezpochyby digitální gramotnost. Informativní myšlení.

Než však bude možné tyto dovednosti studenty začít učit, musíme k tomu připravit učitele. A ještě předtím je přesvědčit, aby vystoupili ze své „komfortní zóny“ a některé své letité návyky pozměnili. Což bude sám o sobě nesmírně náročný proces. Tím nezavrhuji „klasiku“, například frontální výuku, a ani zkoušení (testování), ale považuji za nezbytné tyto metody doplňovat dalšími, včetně projektové výuky, zdokonalování měkkých kompetencí (dovedností), jakými jsou schopnost prezentace, komunikace, odborné diskuse na základě vhodných argumentů (ne plácání domněnek o věcech, o nichž nic nevím). Prostě výuku směřovat více všeobecně.

Stále přitom budou lidé s různými dispozicemi, někteří nadaní humanitně, jiní technicky. Toto rozdělení nejspíš zůstane, jen dle mého bude i humanitně vzdělaný člověk potřebovat základy techniky a digitální gramotnost, aby se ve světě moderních technologií neztratil. A technický odborník bude potřebovat zase základy společenských věd, aby se orientoval ve složitém světě, aby byl schopen chápat i etický problém využívání nejmodernějších technologií.

Technické vzdělávání

Nedostatek techniků je dán jak vrozenými dispozicemi lidí, tak také tím, že technické vzdělávání je objektivně těžší, než vzdělání humanitní, neboť vlastně aplikuje takové vědy, jakými jsou matematika či fyzika. Ty jsou pro mnohé složité již sami o sobě, natož pak v jejich použití v praxi.

Vzhledem k rozsáhlosti poznatků lidstva i technik bude mít svá různá zaměření. Na tom se asi také nic moc měnit nebude. Co však bude nutné změnit, je způsob výuky. Příklad uvedu na informačních technologiích. I na IT školách se mnohdy učí „uživatelsky“, tedy jak používat ten který hardware či software. Jenže budoucnost chce spíše umět se vcítit do toho, jak „přemýšlejí a komunikují“ stroje, autonomní systémy. Jak s nimi tuto komunikaci navázat, v čem tkví podstata jejich konstrukce a ovládání.

Říkat dopředu, jakou konkrétní roli by měl absolvent té které odborné školy v budoucnosti zastávat, by bylo opravdu věštění z křišťálové koule. Absolvent si dle mého potřebuje vytvořit hutný a široký základ, na kterém bude stavět. Tento základ však musí mít opravdu pevné kořeny, tedy nikoli „našprtání“ se na test či zkoušení, ale pochopení dané problematiky. Jen na takovém základě bude moci absolvent dále rozvíjet své poznatky a schopnosti, učit se novým věcem na vysoké škole, sám či ve firmě, kde bude pracovat.

Z toho se rýsuje jedna potřeba, alespoň dle mého. Zúžit tak zvané tvrdé kompetence, ale ten zúžený základ probrat hlouběji a vést studenta k jeho pochopení. Praktickému využití. Kombinovat více metod výuky, hledat jejich optimální poměr. Vést studenty k větší samostatnosti a zodpovědnosti, a to včetně za své vlastní vzdělávání.

Jistě bude rozdíl mezi absolventem, který má talent či se chce zaměřovat na kybernetickou bezpečnost, virtuální realitu, programování her, multimediální tvorbu, reklamní činnost. Ale všichni by měli dostat onen zmíněný hutný základ, na kterém by od třetího ročníku začali stavět své zaměření. V tom by opět měli dostávat všeobecnější základy, než se zaměřovat na ten který konkrétní software. A hlavně by se pořád měli učit, jak se skutečně učit, neboť celoživotní vzdělávání, zvláště v oblasti informačních technologií, je a bude naprostá samozřejmost a nutnost.

Myslím si, že obecně v českém školství je uplatňováno dost metod a programů, jak pomoci slabším. Také máme většinou respekt k vrcholovým sportovcům. Ale dle mého neumíme účinněji podporovat velmi talentované a aktivní studenty. Chápeme, že někteří trochu zanedbávají školu, protože reprezentují náš stát ve sportu. Ale nechápeme, že někdo nedá tolik konkrétnímu předmětu, protože se věnuje jinému, který mu je bližší, pro který má větší talent. Nechápeme, či přímo odsuzujeme, že student již třeba v druhém ročníku pracuje na částečný úvazek a tím nutně školu v jisté míře zanedbává. Což u odborníků na IT bude nejspíš v nejbližší době běžné. Zvláště u těch nejschopnějších.

Jako učitelé a ředitelé bychom měli takové studenty podporovat a pomáhat jim nalézt rozumnou míru rozvržení jejich času, aby se mohli věnovat svému samo vzdělávání v té oblasti, která je baví a pro kterou mají předpoklady, své projektové činnost či práci, ale zároveň si uchovali prostor, aby zvládali další výuku. Ne nutně na výborné, ale tak, aby systémem bez větších problémů postupovali vpřed. Zároveň bychom si jako pedagogové měli uvědomit, že předmět, který učíme, je pro někoho více a pro někoho méně zajímavý. A není pro většinu „středobodem“ světa. Tahle míra nadhledu některým z nás také chybí.

Chci budovat školu pro 21. století

Předchozí obecný úvod nebyl samoúčelný, ale důležitý k pochopení toho, jakým směrem bych chtěl dále školu rozvíjet. Je pravdou, že na rozdíl od mnoha konkurenčních středních škol jsme v tomto jednoznačně dál, především v zapojení některých studentů do chodu školy, spolupráci s absolventy, v projektové výuce. Přesto nás však čeká další kopec práce, pokud chceme být školou pro 21. století. Každého z nás, vedení školy, učitele všech předmětů a pochopitelně i studenty. Většině z nich totiž také více vyhovuje „klasika“, tedy krátkodobě se něco „našprtat“, prodat to u testu a rychle zapomenout. Jít cestou pochopení problému, vytváření analýz a hledání řešení, je totiž obtížnější výzvou i pro ně.

Ač se na mě někteří kolegové zlobí, považuji obecně učitelský stav za velmi konzervativní. S malou ochotou ke změnám, zvláště těm radikálnějším. Pokud však nechceme talentované studenty omezovat v jejich rozletu, pokud nechceme, aby se prosadili ne díky nám, ale vlastně navzdory nám, tak musíme změny provést. Jsem přesvědčený, že české školství není tak špatné, jak se často píše v novinách či zaznívá v různých diskusích. Jen mu chybí odvaha ke změnám. Nikoli však revolučním, těch jsme již zažili dost, ale ke zrychleným evolučním. Právě kombinováním různých metod výuky a vyšší mírou kooperace učitel – student.

Otázkou pochopitelně zůstává, jak v takovém systému dokázat „kočírovat“ ty studenty, kteří neprojevují zájem o nic, snad kromě počítačových her v pozici uživatele, a kteří ještě žádný svůj talent neobjevili. Jak je motivovat, když na jejich straně chybí zájem, jak je přimět se naučit, jak se učit, jak rozvíjet své schopnosti, které jistě v některé oblasti mají. V tom však tkví dle mého nejvyšší přidaná hodnota pedagoga, kterou těžko nahradí robot, který jistě brzo zvládne přednést novou látku, pak otestovat její pochopení, ale i z různých testů odhalit talent studenta. Pracovat s jeho emocemi, náladami a nešvary však dle mého ještě hodně dlouho žádný stroj nedokáže.

Co považuji za nutné dále rozvíjet

Jednoznačně dialog na ose vedení školy – pedagogové – absolventi – studenti, ale též mezi jednotlivými zmíněnými sociálními skupinami. Když bude dialog otevřený, založený na vzájemném respektu, bude přinášet nové poznatky všem skupinám. Z tohoto dialogu se budou dále rekrutovat dobré nápady a díky spolupráci všech sociálních skupin se je podaří i realizovat.

Bude třeba se také vypořádat s nedostatkem odborníků pro výuku. Již nyní je citelný v některých oblastech, jako jsou informační technologie, elektrotechnika a další. Tento stav se nebude zlepšovat, ba právě naopak. V tom případě je nutné využívat jak spolupráci se sociálními partnery, vysokými školami, zaměstnavateli, tak s vlastními absolventy. Ti totiž již dnes na naší škole jsou schopni vést vysoce specializované předměty a projekty, jako jsou kybernetická bezpečnost, internet věcí, robotika či nově plánovaná virtuální realita. Jsou konzultanty studentských a maturitních projektů, jsou manažery projektů sloužících k rozvoji školy, ať již ze zdrojů zřizovatele či evropských fondů. Přinášejí mezi zaměstnance zpětnou vazbu i svůj entuziasmus.

Také je třeba využít nedostatek zaměstnanců v odborných firmách k jejich většími svázání se školou. Navrhl jsem program „Vychovej si svého studenta a svého zaměstnance“. Předpokládá propojení akademické a soukromé sféry, předpokládá kooperaci mezi různými stupni škol. Možná nebude moje myšlenka „těmi nahoře“ vyslyšena, což však není důvod ji opustit. Je možné budovat takový systém ve spojení s naší školou, ve spojení s našimi sociálními partnery na základních školách, na školách vysokých i ve firmách. Pokud se přidají i další střední školy, tím lépe, zatím na moje nabídky na spolupráci jejich vedení moc neslyší. Snad kvůli konkurenci, snad z nedostatku pracovníků na jejich školách, kteří by se mohli těmto věcem věnovat. Já do nich však chci zapojit nejen další pedagogy, ale v ještě vyšší míře absolventy a také výrazněji studenty. Není to utopie, jak se prokázalo na naší škole již v mnoha případech.

Jaké zaměření chceme dále rozvíjet

Pokud chci plánovat na dalších vlastně sedm let, neboť ještě mi zbývá jeden rok současného funkčního období, zcela vědomě vstupuji na tenký led. Možná za pár let přijdou inženýři s převratnou novinkou na poli IT a bude třeba tomu přizpůsobit i vzdělávací systém. Ale v obecnější rovině snad trochu plánovat mohu.

Také je nutné uvést, že ke konečné dohodě na níže uvedených zaměřeních došlo u kulatého stolu, který se uskutečnil v úterý 27. června 2017 od 15.00 do 17.30 hodin. Pochopitelně se o všem diskutovalo již dříve, ale zde došlo ke konečným dohodám. Přítomno bylo 28 osob, devět pedagogů, osm absolventů a osm studentů. K tomu já i dva správní zaměstnanci. Ti všichni si našli čas i ochotu podílet se na rozvoji školy. Přitom těch zainteresovaných je víc, někteří se z vážných důvodů dostavit nemohli. V naprosto otevřeném, rovnocenném a vstřícném dialogu došlo ke shodě na zaměřeních školy, ale také kdo za ten který směr ponese zodpovědnost (koordinátory čtyř z nich budou naši absolventi) a jaké zázemí pro jejich rozvoj bude třeba vybudovat. Rovněž se diskutovala vyšší míra mezipředmětových vztahů, například úzká spolupráce odborníků na IoT a vyučujících fyziky. Podobné kooperace je plánována i v jiných oblastech, kupříkladu programování a matematika.

Slovo zaměření je třeba chápat v souvislostech, nejde ani tak o jeho zápis na vysvědčení, ale o možnost studentů si zvolit, které oblasti se budou více a do větší hloubky věnovat, a to za pomoci výběrových odborných předmětů ve třetím a čtvrtém ročníku, ale i za pomoci studentských a maturitních projektů. Zapojit se do různých projektů školy či spolupráce se sociálními partnery v dané oblasti se však budou moci i studenti prvního a druhého ročníku, pokud projeví dostatečný zájem a schopnosti.

Preferované oblasti výuky:

a). Multimédia (video, zvuk, fotografie)

b). Kybernetická bezpečnost (pilotní projekt nového oboru posvěcený MŠMT) c). Internet věci (IoT)

d). Virtuální a rozšířená virtuální realita (modelování, vytváření virtuální reality)

e). Robotika

f). Aplikované programování (vývoj aplikací v různých oblastech, včetně počítačových her)

g). Aplikovaná fyzika (STEM - Science technology engineering and mathematic)

Jak zajistit prostředí pro kvalitní výuku po materiální stránce

Zajistit kvalitní prostředí pro výuku IT je obecně velmi náročný úkol. A také drahá záležitost, neboť zařízení morálně stárnou neuvěřitelně rychle a přitom je logický požadavek být co nejvíce „in“, tedy mít nejnovější výdobytky moderní techniky.

Pochopitelně nestačí jen prostředky, které dostává škola od zřizovatele, byť ten je dlouhodobě vstřícný a uznalý. Což nepíši, abych si „šplhnul“, ale protože to tak cítím, i ve srovnání s jinými regiony. Proto i nadále chci v nejvyšší možné míře využívat grantové politiky, což je možné právě díky zapojení vyššího počtu aktivních pedagogů, absolventů i studentů, kteří nejsou jen řešiteli projektů, ale často i jejich tvůrci, organizátory, manažery.

Snaha bude také zapojit sociální partnery, a to jak z vysokých škol, tak z firem, ale i státní správy. Například jednáme o spolupráci s Inovačním centrem Středočeského kraje, především v oblasti kybernetické bezpečnosti. Ale i s Ministerstvem obrany. Díky tomu bychom možná mohli využít i některé zařízení těchto našich sociálních partnerů, minimálně k obohacení výuky.

Pro multimédia již existuje specializovaná učebna, kterou chceme modernizovat. Pro kybernetickou bezpečnost se z dotace zřizovatele staví kybernetický polygon. Pro internet věcí plánujeme vybudovat speciální laboratoř. Pro robotiku již laboratoř je, plánujeme její rozšíření a modernizaci. Pro aplikované programování stačí počítač a vhodný software. Pro aplikovanou fyziku pak další rozšíření současné již dobře vybavené laboratoře. Jako zdroje chceme využít i strukturální fondy EU, snad budeme úspěšní.

Jak zajistit další schopné studenty

Ačkoli již mnoho let netrpíme nouzí o zájemce o studium, chceme být zcela rovnocennou alternativou těm nejlepším pražským gymnáziím. I dnes již mnohdy uchazeč dává přednost naší škole, ale chceme přivést i další talenty, kteří zatím preferují gymnaziální směr studia či je tam tlačí rodiče. Proto musíme studenty připravovat tak, aby mohli studovat na těch nejlepších vysokých školách v České republice, ale i v zahraničí. Což je také již trendem. Jen o sobě musíme dát ještě více vědět.

I proto organizujeme a budeme organizovat Letní školy či Kempy kybernetické bezpečnosti pro žáky ZŠ, rád bych ještě tuto nabídku rozšířil. Mám zájem spolupracovat v ještě větší míře se základními školami na konkrétních projektech, kdy mentory pro žáky ZŠ mohou být naši studenti.

Závěr

Je třeba si stále uvědomovat rčení, kterým se řídím. Kdo chvíli stál, stojí opodál. Bylo kdysi zneužito, ale má v sobě pravdu. Pokud se zastavím a zasním se nad současnými úspěchy, lehce se stane, že mi ujede vlak a dohnit ho bude velmi těžké, ne-li nemožné. Proto je nutné se nikdy nespokojit s dosaženým, ale stále hledět kupředu a přicházet s novými nápady a myšlenkami.

Chtěl bych, aby na SSPŠ cítil každý pedagog, každý zaměstnanec, každý absolvent a každý student, že se meze jejich aktivitám a nápadům nekladou. Že jsou vždy vítání, pokud přicházejí s nápadem, a že vždy bude snaha zajistit podmínky pro jeho realizaci. Jistě, ne vždy to vyjde, někdy je realizace nad naše možnosti, ať již odborné nebo finanční, ale vždy bude snaha vyjít vstříc.

Chtěl bych, aby na škole panovala tvůrčí atmosféra, aby všichni měli respekt k sobě navzájem, ale též sami k sobě. Aby byli sebevědomými osobnostmi, byli si vědomi své hodnoty. Nebáli se říkat své názory a dávali si vysoké cíle. Byť některých třeba nedosáhnou, tak musí vědět, že udělali vše, aby se k nim co nejvíc přiblížili. Jen tak si budou moci vážit sami sebe, jen tak nebudou cítit zahořklost z promarněného života.

Možná bych teď měl napsat – k tomu všemu výše uvedenému nám dopomáhej Bůh. Nejspíš však s boží pomocí počítat nemůžeme, a tak mohu jen slíbit, že udělám vše možné i nemožné, abych své představené vize naplnil. Přitom budu spoléhat na desítky skvělých, aktivních a nadšených pedagogů, absolventů a studentů, jejichž potenciál je obrovský a byl by hřích ho nevyužít.

Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy

Copyright 2009 - ing. Radko Sáblík