První DOD Zveřejněno: 09.01.2019 09:03:00

JE PŘÍJEMNÉ A INSPIRUJÍCÍ NA TAKOVÉ ŠKOLE STUDOVAT I VYUČOVAT

Ten shon je nesmírný a na první pohled patrný. Desítky převážně mladých lidí kmitá po chodbách Smíchovské střední průmyslové školy, v odborných učebnách i laboratořích. V jejich tvářích je napětí, ale i víra, že vše stihnou včas připravit. Již brzo vypukne první Den otevřených dveří a všichni chtějí svá pracoviště prezentovat co nejlépe.

Doslova horor se odehrává v nově se tvořící Laboratoři IoT, respektive Internetu věcí, kde se montuje na zeď hned šest televizí. Dodavatel je dopravil do školy až ráno, a tak je jen šest hodin na jejich zavěšení a oživení.

„S tím nešlo nic dělat, komunikoval jsem s nimi každý den a jen se modlil, aby nejzazší možný termín dodrželi,“ zní z hlasu Jana Tesaře únava, ale také odhodlání dokončit úpravy včas. Právě on je duchovním otcem laboratoře, zároveň absolventem školy a v současnosti i vyučujícím IoT, dronů a programování. K tomu ještě podniká a studuje na Masarykově institutu při ČVUT. Přitom je jen obtížně identifikovatelný mezi okolními studenty, od nichž ve svých dvaceti letech nemá věkově velký odstup.

Finišuje se však i v Kybernetickém polygonu, v Laboratoři virtuální reality, fyziky, robotiky, ve Studentském klubu. Je mnoho co představit potenciálním zájemcům o studium, jejich rodičům, a dnes i sociálním partnerům z akademické a komerční sféry, jejichž zástupci jsou také přítomni, mnozí přinášejí své rollupy.

V posluchárně s devadesáti místy je doslova nabito, návštěvníci stojí u všech zdí. A to přesto, že ředitel Smíchovské SPŠ Radko Sáblík během odpoledne a večera uskuteční hned osm besed, začíná ve dvě hodiny a končí bez přestávky těsně před osmou hodinou. Jedna beseda či přednáška trvá přibližně tři čtvrtě hodiny.

„Už jsem dost vymluvený,“ pokouší se o úsměv Radko Sáblík, snaží se přebít patrnou únavu, „Ale jsem moc rád za zájem o naši školu, a také za pozitivní přijímání mých myšlenek, které jsou v českém školství rozhodně v menšině. Ale já věřím, že časem všichni pochopí, že se doba změnila a pokud chceme studentům skutečně poskytnout co nejlepší vzdělání, s pouhou klasikou nemůžeme uspět. Ten, kdo říká, že připravuje studenty na konkrétní profese či pro konkrétní firmy, na nich páchá doslova zločin,“ tvrdí rozhodně.

„Takový nával jsem ještě nikdy nezažil,“ stírá si pot z čela Marek Červenka, student čtvrtého ročníku, který má již třetím rokem službu u vchodu do školy. Zastává post předsedy Studentské rady, navíc je na částečný úvazek zaměstnán jako člen PR oddělení Smíchovské SPŠ.

Davy lidí proudící po chodbách, doprovázení studenty v oblecích, mu dávají za pravdu. Návštěvníci velmi kladně hodnotí komunikaci studentů, jejich přístup, úroveň.

„Ve Smíchovské střední průmyslové škole mě kromě moderního vybavení laboratoří zaujala ochota všech, se kterými jsem se setkal, neformální přátelská atmosféra a především tvořivé nadšení, se kterým ředitel, učitelé a studenti prezentovali své budovatelské záměry,“ vyjadřuje své mínění Ladislav Šmejkal, redaktor časopisu AUTOMA, „Rovněž mě zaujala skutečnost, že pro studenty a učitele nic není problém, protože mají podporu a důvěru pana ředitele. Nepochybně je příjemné a inspirující na takové škole studovat i vyučovat. Zaujala mě také vize na vybavení původních dílen jako inteligentně řízeného bytu pro výukové účely. Smíchovská průmyslovka tak bude první školou v České republice, která k výuce řízení budov využívá reálné prostory,“ dodává.

„Musím říct, že mě přístup ředitele ke vzdělání a vedení školy velmi zaujal. Myslím, že se na spoustu věcí díváme podobně a přál bych si, aby to tak bylo u více ředitelů,“ přidává svůj pohled Tomáš Jízdný, podnikatel, a jeden z mnoha sociálních partnerů školy.

Když kolem půl deváté večer více než šestihodinový maratón končí, mají toho všichni zainteresovaní zaměstnanci a studenti dost. Přitom všichni jsou zde zcela dobrovolně, nikdo je k ničemu nenutil a nijak záměrně nevybíral. Přihlásili se sami. I proto jsou mezi nimi i prváci, kteří navštěvují Smíchovskou SPŠ pouhé tři měsíce. Přesto si k ní již našli svůj kladný vztah a snaží se jí co nejlépe propagovat.

„Jsem moc vděčný za přístup pedagogů, absolventů i studentů, jsem na ně hrdý a pyšný,“ vyjadřuje svoji radost Radko Sáblík, „Všichni odvedli skvělou práci a výborně reprezentovali svou školu. Možná nebude od věci přidat pár čísel. Na dnešní Den otevřených dveří přišlo 323 potenciálních zájemců o studium, doprovázených jednou až dvěmi osobami. Kromě nich zde bylo několik desítek našich sociálních partnerů. Staralo se o ně 12 zaměstnanců, z nich polovina je našimi absolventy. Hosty provázelo či informovalo na jednotlivých pracovištích 61 studentů. Těm všem patří můj dík a velké uznání,“ dodává s velmi patrnou spokojeností a hrdostí v hlase.

Copyright 2009 - ing. Radko Sáblík