STŘEDNÍ ŠKOLA, Z NÍŽ ABSOLVENTI ZAPOMÍNAJÍ OD... Zveřejněno: 24.10.2019 08:21:04

Adam Pelej, student 3. ročníku Smíchovské SPŠ, zároveň šéfredaktor školního časopisu Presloviny, manažer Mediální domu Preslova

Smíchovská střední průmyslová škola je unikátním jevem nejen v České republice tím, kolik jejích absolventů na ní zůstává a se školou i po maturitě nadále spolupracuje. Dle slov jednoho z nich totiž zapomněli ze školy odejít.

Ve školním roce 2019/2020 spolupracuje se Smíchovskou SPŠ čtyřicet absolventů na všech myslitelných postech – jsou členy a vedou IT oddělení, PR oddělení, Projektové oddělení, vybudovali a vedou Laboratoř IoT, Laboratoř virtuální a rozšířené reality, Polytechnické hnízdo, Kybernetický polygon. Jsou konzultanti studentských a maturitních projektů a především, mnozí z nich vyučují ty nejmodernější technologie, jako jsou kybernetická bezpečnost, vývoj aplikací ve virtuální a rozšířené realitě, internet věcí, programování, počítačové sítě, robotika, webové aplikace.

„Vše začalo před mnoha a mnoha roky, kdy jsem oslovil prvního z našich absolventů a nabídl mu spolupráci se školou,“ vysvětluje ředitel Smíchovské SPŠ Radko Sáblík, „Od té doby se však mnoho změnilo, nyní za mnou přicházejí již sami studenti a navrhují, co budou pro školu dělat hned po maturitě. Jsem za jejich aktivitu moc rád a beru to jako výsledek cílené spolupráce se studenty na naší škole,“ dodává s očividnou hrdostí.

Absolventi školy sami dále studují, podnikají, provozují živnosti, zakládají start-upy, a přitom se věnují své střední škole a svým následovníkům. Ohromné množství aktivit by bez nich rozhodně nemohla škola svým studentům nabízet.

„Tak nějak jsme ze školy zapomněli po maturitě odejít,“ směje se její absolvent, student University Karlovy a vedoucí PR oddělení Michael Kalista, „Většina z nás již spolupracovala intenzivně se školou během studia, a pak jsme se automaticky překlopili do nové role. Pomáháme své střední škole a zároveň získáváme dovednosti, které se nám rozhodně budou v budoucnosti hodit,“ doplňuje.

Zapojení studentů do chodu školy je pro Smíchovskou SPŠ typické, mnozí z nich vedou pracovní týmy, ale také zastupují školu v jednání se sociálními partnery, chodí na odborné konference a někteří již i pro školu pracují na částečný úvazek.

„Naše škola je díky podpoře zřizovatele výborně vybavená, za což jsem vděčný, ale bez lidí by to bylo jen mrtvé železo,“ tvrdí Radko Sáblík, „Podařilo se mi během let vybudovat tým s více než sto dvaceti členy, kteří se rekrutují z klasických učitelů, absolventů i studentů školy. Ti školu táhnou vpřed a dokáží velké věci. Vrací mi důvěru, kterou v ně vkládám. Zároveň se navzájem pozitivně ovlivňují, mladší mají neotřelé nápady a velký elán, starší přinášejí zkušenosti a naopak se nechávají nakazit právě tím nadšením mladé generace. A společně dokáží opravdu velké věci. Jsem na tento tým opravdu pyšný,“ dodává s výrazem, který dává tušit, že se jeho slovům dá věřit.

Ředitel školy je opravdu „střelec“, vnímáno poněkud konzervativním prostředím v českém školství. Není pro něj problém postavit za katedru devatenáctiletého absolventa, kterému ještě nezaschl inkoust z maturitního vysvědčení, a ten učí studenty programování. Nebo jmenovat devatenáctiletého absolventa Petra Štěpánka vedoucím dílen.

„Na škole jsem vedl semináře pro své kolegy již od druhého ročníku,“ sděluje vytáhlý Petr, v jeho očích se jiskří, „Snažil jsem se vždycky skloubit teorii s praxí, věci nejen teoreticky vymyslet, ale také je vyrobit. K tomu je však třeba zázemí v dílnách, a to v naší škole je poněkud zastaralé,“ vykládá mladík, který právě nastupuje na Fakultu biomechaniky na ČVUT, a který byl jako středoškolák vyhlášen nejlepším studentem v ČR.

„Pan Štěpánek se do své nové funkce pustil s vervou jemu vlastní,“ usmívá se ředitel Smíchovské SPŠ, „Za tři měsíce již stačil vypracovat projekt na rekonstrukci dílen a získat na něj i mimořádnou dotaci od zřizovatele. Denně kontroluje pracovníky z firem, dokáže si jako brigádníky sehnat kolegy absolventy a studenty, čímž mnohé náklady sníží. Je prostě úkaz, vždyť již v prvním ročníku sestavil robotickou ruku, jako středoškolák spolupracoval s nemocnicí v Motole, s Akademií věd, s Universitou Karlovou. Nebo si na tři měsíce odskočil do Číny jednat s dodavateli pro své podnikatelské záměry. Jsem nesmírně rád, že i on zapomněl z naší školy odejít, spolupráce s ním je skvělá a i pro mě inspirující.“

Smíchovská SPŠ se nijak neuzavírá před světem, naopak, spolupracuje s partnery z Česka i zahraničí, mnozí učitelé, ředitelé i funkcionáři státní či regionální správy se sem přijíždějí inspirovat. Studenti a absolventi pořádají workshopy pro žáky základních škol i seniory, ale také školí evropské učitele.

„V létě zde bylo patnáct učitelů z celé Evropy,“ vysvětluje další ze spolupracujících absolventů Jakub Jarolímek, „Pro jejich školení jsem využil čerstvého absolventa Petra Štěpánka, ten je učil 3D tisk, práci v Inventoru a něco z elektroniky. Student třetího ročníku Robin Bezák je školil ve 3D modelování a student druhého ročníku Tomáš Kučera v robotice. Komunikace pochopitelně probíhala v anglickém jazyce. Od pracovníků pořádající agentury jsem se dozvěděl, že ještě nikdy neměli tak nadšenou skupinu učitelů, naši mladí kolegové je prostě svým elánem nakazili. Výsledkem toho je příprava dalších školících kursů pro evropské učitele a rozšíření spolupráce s touto agenturou,“ dodává mladík, který maturoval před dvěma roky a který koordinuje jednu část mezinárodní spolupráce, sám současně student VŠE.

Příběhy desítek spolupracujících absolventů na Smíchovské SPŠ by vydaly na knihu. Možná ji někdy někdo napíše. Zatím může být Smíchovská SPŠ příkladem, že má smysl dávat studentům důvěru, a že určitě ne celá mladá generace je bez zájmu o cokoli, jak se mnohdy tvrdí.

Copyright 2009 - ing. Radko Sáblík