STÁLE MLADÁ, STÁLE AMBICIÓZNÍ, STÁLE PLNÁ KREATIVITY

            Sto dvacet let je na samé hraně možného dožití člověka, alespoň podle současných znalostí lidstva. Sto dvacet let není žádný věk pro budovu, pokud ji nestavěli amatéři. Sto dvacet let pro vzdělávací instituci znamená tradici, kterou musí následovníci udržovat a rozvíjet, aby se nezpronevěřili odkazu svých předchůdců.

               Na Smíchovskou střední průmyslovou školu a gymnázium jsem přišel v září roku 1988, jsem na ní tedy více než třicet let, což znamená celou čtvrtinu její existence. Škola se pochopitelně obtiskla do mé duše, a já se snažím, abych část své osobnosti obtiskl do ní. Jak se mi to daří, či nedaří, musí posoudit jiní. Já jen vnitřně vím, že jsem udělal maximum, čeho jsem schopný, nač mi síly stačí. Ve funkci ředitele jsem již devatenáct let, tedy po celou tu dobu zodpovídám za vše, co se na škole od 1. listopadu 2002 odehrává. V dobrém i špatném, neboť jistě nepřicházejí jen úspěchy, ale i nezdary a chyby.

               Pro střední školu je naprosto klíčové, aby měla podporu svého zřizovatele. Aby s ním udržovalo její vedení dobré vztahy, aby představitele Prahy dokázal ředitel školy přesvědčit o svých záměrech a získat na ně zdroje. Mohu zcela jednoznačně prohlásit, že po celou dobu, kdy jsem ve funkci ředitele, jsem nezažil ani jedinkrát, že by ze strany zřizovatele do „hry“ vstoupila politika, bez ohledu na to, kdo byl právě radním pro školství. Možná i v tom je Praha výjimečná v rámci regionů. Musím zde zástupcům zřizovatele poděkovat, neboť bez nich bychom nikdy nemohli dosáhnout rozvoje školy, který dle mého názoru graduje především v posledních letech.

               Má-li být střední škola kvalitní, nebo chcete-li prestižní, musí být splněny čtyři podmínky. Musí mít ředitele, který podporuje změny, který vytváří prostředí, jenž umožňuje seberealizaci učitelů a studentů. Za druhé musí mít kvalitní pedagogy, kteří pro svou práci dýchají, neboť kdo nehoří, ten nezapálí. Musí mít kvalitní studenty, kteří mají touhu se vzdělávat, neboť bez vnitřní motivace studentů učit se nové věci, nikdy nebude pedagogický proces kvalitní. Což ale platí i pro učitele. A za čtvrté musí mít prostředí, ve kterém se kvalitní pedagogický proces dá realizovat, tedy potřebné vybavení, dostupné nejen v době klasické výuky. 

               Jsem přesvědčený, že Smíchovská SPŠ a gymnázium všechny tyto čtyři podmínky splňuje, byť je jasné, že vždy jde udělat více, že vždy je co zlepšovat. Ale právě snaha jít stále dopředu, neuspokojovat se s dosaženým, stále hledat nové výzvy, je něco, co nás zdobí.

               Udělal jsem různé chyby, ne vždy jsem se svými záměry uspěl, ale čeho si cením nejvíce, je vytvoření kreativního a zapáleného týmu pedagogů, absolventů a studentů, kteří společně táhnou školu směrem k budoucnosti, kteří dokáží společně komunikovat, vymýšlet nové nápady, společně tvořit. Jen díky tomu se posouváme vpřed, jen díky početnému týmu se mohou realizovat velké projekty.

               Při svém nástupu do funkce jsem řekl, že studenti jsou pro mě „Number One“. Na tom si trvám stále. Studenti pro mě nikdy nebyli a nejsou objekty vzdělávání, ale partneři ve vzdělávacím procesu, partneři v projektech. Vždy jsem se snažil jim dávat důvěru a oni mě většinou nezklamali. Někdy neuspěli, ale to přeci ke vzdělávání patří. Chybovat není nic strašného, chybujeme všichni, a pokud své dílčí selhání dokážeme dobře analyzovat, nakonec uspějeme.

               Vložená důvěra ve studenty a jejich zapojení do chodu školy, přináší další významný a pro mě klíčový efekt, kdy mnozí z nich po maturitě „zapomenou odejít“. Tedy zůstávají na škole v různých pozicích a dále rozvíjejí projekty a nápady, s kterými započali již při svém studiu. Díky tomu vznikají unikátní laboratoře, můžeme vyučovat ty nejmodernější technologie, vznikají Start-upy. 

               Smíchovská SPŠ a gymnázium má za sebou sto dvacet let své existence. Prošly jí tisíce studentů a studentek. Učily na ní tisíce pedagogů. Vystřídalo se několik desítek ředitelů. Každý zde něco zanechal a každý zde něco získal. Podle toho, jak ke svému studiu či své práci přistoupil. Ale i jaké měl možnosti, neboť vždy nepanovala v naší zemi demokracie. Někteří studenti i zaměstnanci nedostali příležitost svou misi dokončit, neboť jejich život přervala Druhá světová válka. Další omezila následná komunistická totalita. I na to nesmíme zapomínat a musíme se snažit, abychom všichni přispívali k budování demokratické společnosti, která umožňuje seberealizaci nám všem.

Nacházíme se v době, kdy se máme nejlépe ze všech generací, kdy máme nejlepší podmínky pro svůj rozvoj, v podobě příležitostí i technologií. Pojďme toho využít k tomu, abychom zajistili další rozvoj Smíchovské SPŠ a gymnázia a přitom se rozvíjeli sami. Věk vážně není rozhodující, důležitá je vůle a vnitřní motivace.  Před několika roky jsme si slíbili, že slovo nemožné vyškrtneme ze svého slovníku. Tak ať to tak zůstane.

Přeji Smíchovské SPŠ a gymnázium, aby stále zůstávala školou, ve které panuje tvůrčí atmosféra, ve které panuje vzájemný respekt mezi studenty, učiteli, mezi oběma sociálními skupinami navzájem, a ve kterém se daří kreativitě. Ať zde stále vládne atmosféra, kdy se nehledají důvody, proč něco nejde udělat, ale hledají se vždy způsoby, jak daný problém vyřešit či jak daný záměr realizovat.