Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy

Fotbalu a školství rozumí každý, říká se. Nejsem si jistý ani jedním, ani druhým. Faktem však je, že české školství má opravdu na co navazovat. Zatímco dnes se obdivně koukáme přes hranice a hledáme inspiraci, byl to jeden z českých velikánů, který již bezmála před čtyřmi sty roky položil základy k modernímu školství. Zatímco my později jeho ideje tak trochu opustili ve stylu habsburské akurátnosti, jinde na světě má stále následovníky.

Na Jana Amose Komenského se často odkazujeme, ale jím preferované hodnoty a postupy mnozí z nás již dávno opustili. A přitom jeho zásady, definované v 17. století, jsou odpovědí i na mnohé současné otázky a problémy. A tak se naskýtá otázka, proč se vlastně snažíme vše vysvětlovat pomocí moderních metod a definic, když nám dal odpověď již Komenský, aniž dokázal dohlédnout mohutného rozvoje nových komunikačních technologií. Něco prostě zůstává platné bez ohledu na plynoucí čas.

Níže je citace z díla Jana Amose Komenského, které nám zaslal náš kolega, a pod tím vždy moje komentáře, odkazující se na soudobé problémy. Co nám tedy radí „Učitel národů“?

„Posláním od začátku do konce budiž hledati a nalézati způsob, který by umožnil, aby učitelé méně učili, žáci se však více naučili, aby ve školách neměl místa křik, pocit ošklivosti, vědomí marné práce.“

Neříkáme dnes i my totéž? Učme děti méně, aby se mohly naučit více. Naučme děti se učit, ne se biflovat na písemku či zkoušení, což znamená krátkodobé zapamatování a následné rychlé vytěsnění informace. Možná pak nebudeme mít frustraci z marné práce, kdy si stěžujeme, že děti se nechtějí učit. Jenže ony se možná učit chtějí, jen se nechtějí biflovat naše moudra a poučky bez souvislostí.

 „Lidská přirozenost chce být vedena k tomu, k čemu směřuje, a nechce být vlečena, strkána nebo nucena … Kdykoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se.“

Pokud má mít výuka smysl, musí být interakce učitele a studenta či žáka. Pokud se nesnažíme vybudit vnitřní motivaci studenta, a vše mu předkládáme toliko pod hrozbou špatné známky, poznámky v třídnici či žalování rodičům, pubertální jedinec hledající své místo na slunci dvojnásobně bude pociťovat odpor.

 „Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se sami!“

O čem pan Komenský mluví? Že by o kritickém myšlení, které chybí napříč populací? A které je nyní o to palčivější, čím více jsou sociální sítě zaplavovány velmi zkreslenými či přímo lživými informacemi, které námi mají manipulovat k potřebě autorů?  

 „Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“

Různé výzkumy prokazují, že tři roky po maturitě si jedinec pamatuje pouze dvě až pět procent informací, které mu vyučující poskytli a které ho pod hrozbou sankcí donutili se krátkodobě našprtat. Kvaltujeme, abychom naplnili Rámcové vzdělávací programy, které jsme většinově nepochopili a ve Školních vzdělávacích plánech ještě více zaplevelili nepodstatnými informacemi předávanými bez souvislostí, vytržené z kontextu a tedy i obtížně srozumitelné a pochopitelné. Přitom jiné výzkumy nám zase říkají, že pokud nepracujeme s informací minimálně šestkrát, tak se uloží jen do krátkodobé paměti a po čase vymizí jak pára nad hrncem.

 „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“

Skvělá definice učitele, která by měla být vytesána do kamene nad každým průčelím školy a v podobě poutače stát na každé katedře, aby všem pedagogům stále připomínala smysl jejich práce.

Poslání školství se dá shrnout do jednoho souvětí: Naučme žáky a studenty se učit a naučme je myslet. Vše další je podružné. Nebo by mělo být podpůrným prostředkem k dosažení tohoto cíle. Já svým studentům na naší škole neustále opakuji, že musí převzít zodpovědnost za své vzdělávání. Rovněž se jim snažím dávat důvěru, ale spolu s tím jim dávám zodpovědnost, například když zastupují školu v jednání se sociálními partnery, vedou pracovní týmy či organizují různé školní akce.