Popsat své působení ve funkci ředitele pro potřeby zřizovatele na předepsané čtyři A4 stránky je poněkud problematický úkol. Co vyzdvihnout, čemu se věnovat? Pokud bych chtěl jen vyjmenovat a stručně charakterizovat, co všechno za mého působení od listopadu 2002 vzniklo, ale stačilo by jen za poslední funkční období od roku 2012, potřeboval bych stránek desítky. Pokud bych chtěl i popsat, co různé aktivity doprovázelo, vydalo by to tak na pětisetstránkový román. Možná ho jednou napíši …

Rozhodl jsem se proto pro obecnější úvahu a pro „řeč čísel“. Tedy se zamyslet nad mým působením ve funkci ředitele a pak vypsat, co se podařilo učinit, kolik prostředků se podařilo získat a jaké partnery pro spolupráci se podařilo oslovit. Také se zmíním o dvou krizích, které přišly v období mého působení ve funkci ředitele školy. Byť se netýkají mého posledního šestiletého období, tedy zatím uplynuvších pěti let. Nerad bych tímto konstatováním něco zakřikl …

Úvodní teze

První slova, která jsem řekl pedagogickému sboru po nástupu do funkce zněla: „Studenti jsou pro mě Number One.“ Pak jsem dodal, že tu nejsme proto, abychom měli práci, ale abychom našim studentům, našim klientům, poskytli do možná nejlepší vzdělání. Na tomto názoru jsem nikdy nic nezměnil. Což ovšem neznamená, že bych se chtěl studentům podbízet. Ba právě naopak. Od studentů je třeba vyžadovat slušné jednání, chování, dodržování termínů, klást důraz na jejich zodpovědnost, mít na ně vysoké nároky. Jinak bych nejednal v jejich zájmu.

Stejně tak to neznamená, že bych si nevážil práce učitelů. Opak je opět pravdou. Škola nemůže být dobrou, pokud nemá dobré studenty, dobré učitele a pokrokové vedení, které zajistí podmínky pro kvalitní pedagogický proces a pro aktivity studentů i učitelů. Pedagogický proces pak nechápu jako soupeření učitelů a studentů, ale jejich partnerský vztah, kdy studenti projevují přirozený respekt ke svým učitelům a naopak učitelé respektují osobnost svých studentů. Pokud bych tedy nadřazoval jednu skupinu nad druhou, sám bych si protiřečil. Klíčovým však pro všechny zaměstnance školy musí být zájem studentů a všestranný rozvoj jejich osobnosti. Slovo všestranný bych asi stokrát podtrhl.

Dvě vážné krize

Během svého působení ve funkci ředitele jsem zažil dvě vážné krize, které ohrožovaly můj post. Zmiňuji je zde proto, že mohou být poučné pro kolegy i pro zřizovatele a dávají nástin, jak složité je někdy prosazovat nové věci a jak iracionální jednání může nastat.

První krize přišla ještě před mým nástupem do funkce. Nevím dodnes přesně, kdo ji řídil, ale dotyčný záškodník našel ve sboru jednoho kolegu, který začal organizovat petici proti mému jmenování. S velmi zajímavým odůvodněním, které mi pan kolega sdělil. Prý jsem výborný učitel a byla by škoda, kdybych místo toho dělal ředitele. Nicméně věc vyzněla do ztracena, možná i proto, že někteří váhali se svým podpisem a dalším byla podobná akce proti srsti. Nakonec se mi podařilo získat na svou stranu i kolegu, který ve výběrové komisi hlasoval proti mé osobě, jak mi sám sdělil. Společně jsme pak rozvíjeli projektovou výuku a tvořili nový obor Informační technologie, i za pomoci prostředků z evropských sociálních fondů.

Druhá krize nastala v roce 2011, kdy jsem začal s výraznou digitalizaci vzdělávání, zaváděl informační systém školy, trval na vyšší míře využívání IT ve výuce i u všeobecně vzdělávacích předmětů. Rovněž jsem požadoval větší míru kooperace mezi vyučujícími a studenty, ne jen model jednoho „nábožně poslouchajícího“ a druhého „božského“ vykladatele pravdy. Ale především šlo o ty nešťastné informační technologie, vůči kterým měli někteří odpor a jiní se jich báli. Pro další jejich používání znamenalo v jejich uvažování práci navíc, změnu návyků, stereotypů.

V roce 2011 bylo již jasné, že v roce 2012 budu buď potvrzen do funkce na dalších šest let, anebo na moje místo bude vypsán konkurs. V tu chvíli vycítila příležitost užší a uzavřená skupina vyučujících. Ti začali přemýšlet, jak se mě zbavit. Vytvořili organizovanou skupinu, která se o přestávkách či po vyučováních scházela a přemítala, jak to zaonačit. Nejprve chtěli využít Školskou radu, aby ta odhlasovala návrh na vypsání konkursu. V té však tehdy byli i absolventi školy, kteří odmítli být jejich nástroji. Tak museli hledat jiný způsob. Nastalo „peklo“, kdy účel světil prostředky.

Bohužel jimi zvolené řešení bylo hodně drsným „honem“ na člověka, v tomto případě na moji osobu. Zvolené metody tomu odpovídaly. Během dvanácti měsíců bylo vyrobeno dvacet pět udání (!!!), většinou anonymních, které mě vinily z šikany, diskriminace, porušování všech možných i nemožných zákonů. Mluvčí této skupiny přitom vystupovali jako nositelé morálky, jako „boží bojovníci“ za pravdu. Přitom jim nevadilo, že udání podepsaná fiktivními rodiči či nepodepsaná vůbec, putovala k zřizovateli, na Českou školní inspekci, Inspektorát práce. Vzhledem k obsahu udání bylo od začátku jasné, že autorem či autory musí být učitelé, neboť „vhodně“ podané či upravené informace byly probírány na pedagogických poradách, kam žádný „znechucený“, „roztrpčený“ či „znepokojený“ rodič přístup neměl.

Ten rok znamenal značný nápor na moji psychiku a méně vytrénovaný a odolný jedinec by se nejspíš ze všeho zhroutil. Zvláště, když v té době byla diagnostikována leukémie u mé matky a já musel řešit starost o ni. Z pekla jsem přicházel do pekla. Nositelé „pravdy a lásky“ však byli neúprosní, bojovali urputně a nekompromisně. Já trávil hodiny a hodiny sepisováním stanovisek, kdy jsem musel vyvracet účelově podávané informace či naprosté dezinformace, ale i cílené lži.

Na druhé straně jejich „svatá válka“ vyvolala reakci a na mou podporu napsalo dopis zřizovateli třiadvacet pedagogů, ve kterém se mě zastali. Nepřáli si, abych věděl, kdo z nich dopis podepsal a já jejich přání respektoval. Dodnes tak nevím, kteří učitelé mě podpořili, ale za jejich počin jsem jim byl velmi vděčný, neboť mi pomohl především v rovině duševní.

Ona udání měla i jeden pozitivní efekt. Díky všem těm kontrolám byly dokonale prověřeny vnitřní předpisy a já získal jistotu, že mé počínání je v pořádku. Vlastně všechna udání byla vyhodnocena jako neoprávněná. I v těch pár případech, kdy se autor podepsal a obvinil mě například ze šikany. Pochopitelně nikdy nepřišla ani jediná omluva, prostě jen jeden pokus nevyšel, tak se hned vymyslel jiný, jelo se dál.

Čeho si velmi vážím, je přístup zřizovatele, respektive odboru školství. V době smršti udání jsem byl pozván na odbor školství, kde se sešlo hned několik jeho zaměstnanců. Já na úvod požádal, aby byla na škole provedena hloubková kontrola, aby se jednou provždy vysvětlilo, zda jednám v souladu se zákony a dobrými mravy. Tehdy pro mě zazněla překvapivá odpověď od paní ředitelky odboru školství: „Pane řediteli, my jsme se tady přece nesešli, abychom vás soudili. My jsme se tady sešli, abychom spolu s vámi hledali způsoby, jak vám pomoc.“ Za zmíněná slova i skutečnou podporu jsem byl velmi vděčný a velmi jsem si tohoto přístupu vážil. A vážím si ho dodnes.

Když jsem byl potvrzený ve funkci, učinil jsem dle mého velkorysé gesto. Řekl jsem, že pokus mě odstranit nevyšel, takže tímto dělám jednostranně za vším tlustou čáru. Každý má možnost začít znovu, začít spolupracovat a podílet se na rozvoji školy. K předchozímu jednání se už nemíním vracet. Někteří tuto podanou ruku ke smíru přijali, jiní byli prodchnuti nenávistí natolik, že raději ze školy v krátké době odešli. Cestou ven utrousili ještě jedovatou slinu. Já však své slovo dodržel, nikomu jsem nezkřivil jediný vlas na hlavě. Věci jednak neberu nikdy osobně a za druhé bych nikdy nechtěl klesnout na úroveň těch, kteří si s kýmkoli vyřizují účty, jedno už jakým způsobem a jedno jakými prostředky.

Logicky začalo ubývat anonymů, pár jich ještě přišlo, asi ze setrvačnosti, pak vše ustalo. Za poslední roky už nepřišel žádný. Pevně věřím, že zase nezačnou, jak se blíží konec tohoto mého funkčního období.

Přežil jsem snad ve zdraví, ačkoli nevím, o kolik dnů, týdnů či možná let se můj život zkrátil. Vlastně ve mně zůstala jediná hořkost, a to z vědomí, že pisatelé anonymních udání mají vychovávat novou generaci. Palčivá otázka, jak a k čemu ji budou vychovávat, prostě odbýt nešla a nejde doposud.

Postavení školy na trhu vzdělávání

Škola si vydobyla významné postavení na trhu vzdělávání a respekt sociálních partnerů. I proto jsme v roce 2007 na výzvu partnerů a státní správy stáli u zrodu nového oboru Informační technologie a v roce 2016 nového oboru Kybernetická bezpečnost. O počtu přihlášek ke studiu se zmiňuji níže.

Spolupráce ředitel – pedagogové – absolventi – studenti

Již od roku 2003 fungují dvě zásadní věci. Tím první jsou internetové ankety, kdy studenti hodnotí své učitele a vybírají „Kantora roku“ a „Sympaťáka roku“. Rovněž mi každoročně dávají zpětnou vazbu v anonymních anketách. Také od té doby svolávám tak zvané kulaté stoly, kdy se scházejí pedagogové, absolventi a studenti, aby řešili společně nejen konkrétní problémy, konkrétní projekty, ale i vizi školy, směřování jejího dalšího rozvoje. Přitom studenti nejsou jen řešitelé, ale také se aktivně zapojují do organizace aktivit, zastupují školu na jednáních se sociálními partnery, na konferencích. Mnozí ve spolupráci pokračují i po maturitě. Ve školním roce 2016/2017 intenzivně spolupracovalo se školu 25 absolventů, většinou studentů vysokých škol, a aktivní byl minimálně stejný počet studentů. Pro školní rok 2017/2018 půjde o podobná čísla. Například v rámci maturitního projektu budu mít hned čtyři studentské asistenty.

STATISTIKA NUDA JE, MÁ VŠAK CENNÉ ÚDAJE:

Přijímací řízení

Každoročně významně převyšuje počet podaných přihlášek počet nabízených míst. Letos na pět tříd došlo 471 přihlášek. Níže je uvedena statistika, jak volí uchazeči mezi námi a nejbližšími konkurenty. Byť někdy hrají roli i neovlivnitelné faktory, jako je vzdálenost od bydliště či kamarádi.

Na obor Kybernetická bezpečnost bylo přijato 53 uchazečů, z toho 9 dalo přednost jiné škole a 10 našemu oboru IT. Z přijatých uchazečů tak na naši školu nastupuje 83,0%.

Na obor Informační technologie (IT) a Kybernetická bezpečnost (KB) bylo dohromady přijato 191 uchazečů, z toho nastupuje 102 na IT a 34 na KB. Z přijatých uchazečů dalo 6 přednost našemu Technickému lyceu, na naši školu jich tak nastupuje 74,3%. Celkem 18 z nich dalo obě přihlášky na naši školu.

Bilance s největšími konkurenty: Jméno školy - nastupuje k nám : nastupuje na druhou školu - SPŠ Ječná - 30 : 8, Gymnázia dohromady - 19 : 6, Prosek státní - 12 : 4, SPŠ Úžlabina 12 : 4, SPŠ střední Čechy - 9 : 5, SPŠ Betlém - 8 : 1, Prosek soukromá - 8 : 7, SPŠ Panská 7 : 3.

Spolupráce se sociálními partnery

Ze seznamu níže vyplývá, že významně spolupracujeme se sociálními partnery v ČR i v zahraničí.

Spolupráce se státními a regionálními institucemi

Pokud nebudu počítat zřizovatele, tak v rámci různých projektů spolupracujeme s Ministerstvem školství, Ministerstvem obrany, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Národním ústavem pro vzdělávání, Svazem průmyslu, Hospodářskou komorou, Svazem zaměstnavatelů, Národním bezpečnostním úřadem, Národním centrem pro bezpečný internet, Czechinvestem, ICT unií, Centrem excellence kybernetické bezpečnosti při ČVUT, Asociací virtuální reality, Junior Achievementem, Fiktivní firmou, Inovačním centrem Středočeského kraje, Centrem pro výzkum genocid v Terezíně, agenturou IR 4.0, agenturou EDISON, Prahou 5.

Spolupráce s vysokými školami

Jsme fakultní školou FEL ČVUT, kromě toho spolupracujeme s dalšími fakultami ČVUT, dále s MFF UK, Unicorn College, Českou zemědělskou universitou, Metropolitní universitou.

Spolupráce se základními školami

Spolupracujeme s mnoha základními školami v rámci poskytování osvěty v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale i účastí jejich žáků na odborných workshopech, pro mnoho škol vytváříme různé výukové materiály v rámci studentských či maturitních projektů.

Zahraniční spolupráce

V rámci různých projektů a výměnných pobytů spolupracujeme se středními školami v Německu, Francii, Španělsku, Finsku, Polsku, Itálii, Belgii, Slovensku, Slovinsku, Turecku, Rumunsku, Bulharsku. Každoročně do zahraničí na různé akce včetně poznávacích zájezdů vycestuje kolem 200 studentů. Naopak každoročně ve škole přivítáme desítky zahraničních studentů.

Spolupráce se soukromými subjekty

Dohody o spolupráci máme v rámci různých akademiích či projektů s firmami Microsoft, Oracle, Cisco, Alef Nula, ECDL, Linux, Autodesk, Maxon, IBM, AFCEA, CZ.NIC, Corpus Solutions, AISECEC, AŠ Mladá Boleslav, O2 IT Services, Microrisc, OQRF Aliance, Unicorn, Network security Monitoring Cluster, Novicom, DHL IT Services, VS Linux Hosting Academy, Schindler.

Spolupráce s absolventy školy

Ve školním roce 2016/2017 se školou spolupracovalo 25 absolventů školy. Podobný či ještě vyšší počet by měl být i pro školní rok 2017/2018. Z toho 5 bude působit v IT oddělení, 5 v Projektovém oddělení, 4 v PR oddělení, 3 v projektu Kybernetická bezpečnost, 2 v projektu Internet věcí, 7 v projektu Osvětim, další vykonávají funkce asistentů ředitele, lektorů projektu z OP PPR. Mnozí ze zmíněných absolventů jsou zároveň konzultanty studentských a maturitních projektů, ale i vyučujícími vysoce odborných předmětů, jako jsou počítačové sítě, robotika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, programování, Fiktivní firma.

Spolupráce se studenty školy

Kromě toho, že se studenti prostřednictvím „kulatých stolů“ zapojují do vytváření vizí školy, jsou v mnoha případech součástí realizačních týmů projektů či zastupují školu při jednáních se sociálními partnery. Pomáhají i s organizačními věcmi, jen já ve školním roce 2017/2018 budu mít čtyři studentské asistenty v rámci jejich maturitního projektu, dalších devět studentů budoucího třetího ročníku bude připravovat a vést workshopy pro základní školy v laboratořích fyziky, další budou působit v rámci osvěty v oblasti kybernetické bezpečnosti. Studenti ale pomáhají i se správou Virtuální školy, velkými projekty školy, propagací školy. Právě z nich se potom často stávají spolupracující absolventi.

Bilance hospodaření

Jde o velmi stručnou bilanci, podrobnější bude ve výroční zprávě a v zářijovém speciálu Presíku, jak je tomu již tradičně každý rok.

Granty do výuky a budovy

Celkem jsme od roku 2003 do roku 2017 získali 83 grantů do výuky, z toho 5 bylo v rámci programů z Evropských fondů. Dohromady jde o částku 24. 184. 600,- Kč.

Šestým grantem z prostředků Evropských fondů byl projekt na zateplení budovy, výměnu oken, dveří a střechy za 25. 221. 000,- Kč.

Doplňková činnost

Z doplňkové činnosti jsme za roky 2003 až 2016 získali 8. 932. 108,- Kč.

Získané prostředky nad klasický provoz (granty, doplňková činnost, mimořádné dotace zřizovatele)

Za roky 2003 až 2017 jsme získali z grantů, doplňkové činnosti a mimořádných dotací zřizovatele prostředky ve výši 100. 074. 100,- Kč.

Kolik stojí software a hardware

Za roky 2003 až 2017 jsme na software a hardware vynaložili částku 24. 374. 000,- Kč, z toho šla do nákupu hardware částka 20. 521. 000,- Kč, zbytek byl vynaložen na nákup licencí software, což činilo téměř 4 miliony korun.

Celkem částka do vybavení pro výuku, zlepšení prostředí a opravy budovy

Celkem do vybavení pro výuku, vybavení kabinetů a tříd a do opravy budovy byla za roky 2003 až 2017 vynaložena částka 99. 625. 000,- Kč.

Závěr

Nikdy bych si nedovolil tvrdit, že všechna má rozhodnutí byla správná. Každý dělá chyby a jen hlupák si myslí, že je neomylný. Právě proto, že je hlupákem. Také čím víc máte aktivit, tím větší existuje pravděpodobnost, že chybu uděláte. Na druhé straně díky mé „zarputilosti“ se podařilo prosadit mnohé, co všichni zpočátku považovali málem za chiméru. Za naivní výplod mého mozku. Klíčoví jsou pro mě aktivní lidé, a těch je na škole díkybohu dost. Přitom se rekrutují z učitelů, absolventů školy i studentů, ti všichni se podílejí na rozvoji školy. Podchycení jejich zájmu, získání je pro spolupráci, to považuji za svůj největší úspěch ve funkci ředitele.