NEBOJÍM SE DÁT DŮVĚRU SVÝM STUDENTŮM

Střední průmyslová škola, kterou vedete, platí za kvalitní a vyhledávanou. Na rozdíl od jiných odborných škol máte převis poptávky. Čím to?

„Naše škola začala s výukou informačních technologií již v roce 1990, můžeme tedy nabídnou zkušenosti i kvalitní výuku. S Národním ústavem pro vzdělávání jsme se podíleli na vzniku Rámcového vzdělávacího programu oboru vzdělávání Informační technologie, podle kterého se nyní učí celá republika. Nyní jsme byli osloveni Svazem průmyslu a obchodu, abychom pomohli vytvořit a pilotovat nový obor vzdělávání Kybernetická bezpečnost. Jsme tedy ceněni i odbornou veřejností, což je významný signál pro budoucí studenty.

Za nejdůležitější však považuji dvě věci. První je dobrá pověst, ne náhodou polovina nových studentů přichází na doporučení osob, které u nás sami studovaly, či u nás studovali jejich potomci, sourozenci, známí. Druhou věcí je velká škála nabídek nadstandardního vzdělávání pro studenty, jejich možnost se rozvíjet a získávat zkušenosti, které se jim výborně hodí do dalšího života.“

Ředitelem jste od roku 2003. Jaká je vaše koncepce, kam škola směřuje a co se z toho už podařilo uskutečnit?

„Ve svém prvním projevu k pedagogickému sboru, po svém nástupu do funkce v listopadu roku 2002, jsem řekl následné: studenti jsou pro mě na prvním místě. My jsme tady proto, abychom jim poskytli co nejvíce příležitostí ke vzdělávání, nikoli proto, abychom my sami měli práci.

Mým cílem bylo a stále je dát prostor aktivním studentům, aby se mohli vzdělávat nejen v „klasice“, míněno podle vzdělávacích plánů, ale i v dovednostech, na které české školství chybně neklade velký důraz, ale které jsou pro jejich další kariéru klíčové. Jde o tak zvané měkké kompetence, jako je spolupráce v týmu, komunikační a organizační dovednosti, projektová výuka.

Je třeba si uvědomit jedno. Kvalita školy závisí na kvalitě lidí. Můžete mít skvělé vybavení, ale bez dobrého vedení, dobrých zaměstnanců a studentů je vám k ničemu. Pokud má být škola skutečně dobrá, potřebuje pokrokové vedení, dobré a aktivní zaměstnance i dobré a aktivní studenty. Pokud něco z toho chybí, nikdy skutečně kvalitní školu nevybudujete. Potřebujete prostě tahouny ze všech tří skupin, kteří nasměrují vaši školu k úspěchu.“

Součástí vaší koncepce je i aktivní zapojení žáků. Nejen co se týká výuky, ale i života školy, organizačních, koncepčních, extrakulikulárních aktivit. Můžete krátce popsat, do čeho se mohou studenti zapojovat?

„Mnozí studenti se aktivně zapojují do chodu školy již během svého studia a mnoho z nich se školou spolupracuje i poté, co se z nich stanou absolventi. Jen v letošním školním roce je takových absolventů dvacet pět, působí v různých pozicích, podílejí se na projektech, včetně těch mezinárodních, vedou výběrové odborné předměty. Jsou členy PR i IT oddělení, vyučují vysoce odborné předměty jako je robotika či počítačové sítě. Spolu s nimi úzce se školou spolupracuje na pětadvacet velmi aktivních studentů. Ti všichni pomáhají budovat dobré jméno školy a vytvářejí příležitosti pro další studenty.

Studenti se mohou zapojit do mezinárodních projektů, v rámci studentských a maturitních projektů, ve třetím respektive čtvrtém ročníku vytvářejí konkrétní a dále využitelné výstupy, včetně učebních textů. Právě další využití výstupů z jejich celoroční práce je má podmínka ke schválení tématu, které si mohou sami navrhnout. Studenti jsou rovněž zváni k tak zvaným kulatým stolům, kde se na formátu pedagogové, absolventi a studenti jedná o další koncepci školy, rozvoji jednotlivých předmětů i projektech. Studenti se účastí jednání se sociálními partnery, v některých jednáních jsou pověřeni zastupováním školy.

Studenti sami oslovují základní školy, vykonávají tam osvětové přednášky o kybernetické bezpečnosti, vedou kroužky z různých oblastí informačních technologií, vyučují pedagogy ve využívání IT programů a techniky, vykonávají funkci správce IT. Na naší škole pomáhají s pořádáním workshopů pro žáky základních škol ve fyzikálních laboratořích, v IT dovednostech. Naposledy absolventi a studenti o podzimních prázdninách uspořádali pro žáky čtyřdenní Kemp kybernetické bezpečnosti. Toho, na čem studenti participují, je ale víc.

Ve své podstatě není oblast, do které by se studenti nemohli zapojit, záleží na jejich zájmu a schopnostech. Nikdo není do ničeho nucen, dostávají nabídku a je na nich, zda ji využijí či nechají ladem. Ti aktivní příležitost využijí a dle mého jim takový přístup přináší neocenitelné zkušenosti.“

Co sledujete aktivizací studentů? Vidíte nějaký přínos, který to pro ně má?

„O získání zkušeností již byla řeč. Ale studenti získávají také mnohé kompetence a především se učí zodpovědnosti. Pořád se mluví o nutnosti motivovat studenty do vzdělávání. Ale většinou se jim jen vysvětluje, v čem jim získané informace budou v budoucnosti užitečné. Pokud se jim vůbec něco takového vysvětluje. Obecně dostanou informaci, mají se jí naučit a poté ji v testu či při zkoušení zopakovat. Vzhledem k tomu, že si z takto získaných tvrdých kompetencí zapamatují a využijí asi tak pět procent, je tato metoda výuky minimálně diskutabilní.

Pokud jsou studenti jen příjemci informací, a následně je reprodukují, nemají velkou motivaci a vlastně ani příležitost je vhodným způsobem použít. Pokud uvážím, že v tuto chvíli nikdo přesně neví, jaké pracovní pozice budou zastávat, potřebují poněkud jiné dovednosti, aby byli schopni se adaptovat a prosadit v budoucím pracovním procesu.

Pokud dáme studentům důvěru a pověříme je konkrétním úkolem, mají důvod být aktivní a zodpovědní, neboť nechtějí zklamat a selhat. Zároveň mají i motivaci využít svých tvrdých kompetencí k vyřešení úkolu a získávají přitom ty měkké dovednosti.

Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Pokud se naše západní civilizace nezhroutí a my se nezačneme vybíjet, přijde razantní technologická revoluce, označovaná jako Průmysl 4.0. Ta může znamenat vymizení až padesáti procent současných pracovních pozic. Vzniknou nová pracovní místa, tím jsou si experti jistí, ale jaká budou, už nejsou schopní říci. Snad jen, že v této éře budou pracovníci potřebovat systémový pohled na věc, kreativitu a schopnost se stále učit novým věcem, především sami za použití jim dostupných informací. Tedy věci, které současné klasické školství příliš nepreferuje, spíše doslova zanedbává.

Firmy již teď nehledí tolik u zájemců o práci na tvrdé kompetence, ty je doučí, ani na vysokoškolský diplom, který byl bohužel značně degradován i počtem problematických vysokých škol. Klíčová je pro ně ochota zaměstnance na sobě pracovat, učit se, projevovat zájem a cílevědomost. Ruku na srdce, opravdu tyto dovednosti v žácích či studentech rozvíjí náš současný školský systém?“

A co přínos pro školu? Vy máte velmi aktivní absolventy.

„Mnoho aktivních studentů se svým způsobem se školou sžije, není pro ně pouze místem zkoušení a povinně odseděných hodin v lavicích. Mají tedy důvod se školou dále spolupracovat, neboť jim dochází, že díky práci pro školu získávají další zkušenosti a také peníze, které se jim mohou hodit, neboť většina z nich následně studuje na vysokých školách. Mnozí po pár letech odejdou, a většinou do velmi atraktivních zaměstnání či sami začnou podnikat. Místa po nich zaujmou jejich mladší kolegové. Někteří absolventi zůstanou i po ukončení vysoké školy, například sami podnikají a na škole působí na částečný úvazek.

Je třeba přiznat, že bez zapojení absolventů by škola nikdy nemohla nabízet tolik nadstandardních aktivit, být zapojena do tak velkého množství projektů, včetně těch mezinárodních. Kapacita aktivních pedagogů, jejichž počet je omezený, by prostě na vše nestačila.

Mnozí absolventi jsou skvělým příkladem a motivací pro své mladší kolegy. Se školou stále spolupracuje například student anglické Surrey University pan Jančárek nebo pan Řežábek, který letos získal roční pracovní stáž v centrále firmy Cisco v Silicon Valley v USA. Oba píší o svých zkušenostech do školního časopisu. Takové příběhy táhnou.“

Studenti sami organizují řadu školních akcí, oficiálně jednají za školu, dokonce ty, kteří jsou plnoletí a zároveň jsou zaměstnanci školy, využíváte jako doprovod na školních akcích v zahraničí. Studenti takhle byli ve Finsku, v USA. Pro mnoho ředitelů nepředstavitelné riziko …

„Je pravdou, že studenti čtvrtého ročníku, kteří měli smlouvu se školu, jeli jako dozor svých mladších spolužáků do Finska. Mimochodem, oba tito již absolventi se školou dále spolupracují. Do USA do Washingtu na MOS Championship, tehdy odjeli tři plnoletí studenti sami, neboť nebyly peníze na jejich doprovod. Tak jsem jednoho z nich učinil vedoucím. A jeden z nich se stal nakonec vítězem soutěže.

Je také pravda, že někdy využívám plnoleté studenty k tomu, aby vykonávali funkci lektorů a dozorů při akcích nižších ročníků. Zatím mě nikdy nezklamali, ba právě naopak. Oni se chovali zodpovědně a ti mladší jim z kolegiality nechtěli dělat problémy. Všichni dostali mou důvěru, a to se pak hůř porušují pravidla, než když platí jen klasické příkazy a zákazy.

Z mé strany jde jednak o snahu dát šanci studentům se naučit přijímat zodpovědnost, získávat organizační a další zkušenosti, ale také mi významně pomáhají při zajištění akcí. Někdy je jich totiž tolik, že prostě pedagogové či absolventi „docházejí“, mají své povinnosti ve výuce na naší škole či na svých vysokých školách. Z této metody spolupráce se studenty tak mají prospěch obě strany, jak samotní studenti, tak škola.

Co se týká rizika, po právní stránce jde o plnoleté osoby s uzavřenou smlouvou se školou. Ovšem pokud by došlo k mimořádné události, nevím, jak by se na toto mnozí dívali. Jsem si tohoto rizika vědom, ale pro dobro školy i studentů ho přijímám.“

Studenti také vedou svůj vlastní klub, vybavený technikou, otevřený od rána do večera. Dokonce ho z vlastní iniciativy a svépomocí přestavují, zvelebují. Jak si to vysvětlujete?

„Domnívám se, že odpověď je možné najít v tom, co jsem sdělil u předchozích otázek. Studentský klub dle dohody se školou spravuje Rada rodičů a ta jmenuje správce Studentského klubu z řad studentů. Tento stav trvá již čtrnáct let, co jsem ve funkci, a nemusel jsem řešit jediný vážný problém. Nerad bych tento stav zakřikl, ale pevně věřím, že si studenti nebudou úmyslně ničit něco, co si společně vytvořili a co jim slouží.

O letošních prázdninách si s podporou školy a Rady rodičů vlastnoručně vybudovali velmi moderně vybavenou Hernu, kde se mohou rozptýlit, vytvořili však zároveň i Studovnu s osmi pracovišti s nadupanými počítači, u každého s dvěma monitory, kde mohou řešit úkoly z grafických systémů, z modelování. Mnohdy jim totiž výkon jejich vlastního počítače nestačí. Již dlouho se sami studenti starají o klasické vybavení klubu a z jejich popudu a za jejich spolupráce vznikla také hudební zkušebna, respektive nahrávací studio, a i video studio pro vytváření internetových pořadů pro SSPS TV.

A jak si jejich aktivitu vysvětluji? Považuji ji i za důsledek tradice a dobrých příkladů. Když se hledal letos nový správce Studentského klubu, neboť ti dva současní budou letos maturovat a mají již mnoho jiných povinností, jeden začal pracovat i pro IBM, přihlásilo se dvacet dva zájemců. Byli zvoleni dva studenti z druhého ročníku. A nevybíral jsem je já, vybrali se mezi sebou. Respektive je vybrali minulí správci na základě jejich motivačních dopisů, mně byli jen představeni, ale i tak věřím v jejich dobrou práci. A oni díky tomu získají obrovské zkušenosti se správou systému, které se jim jistě v budoucnu budou hodit.“

Studenti se mimo jiné také podílí na hodnocení učitelů. Jak to probíhá? A co na to učitelé?

„Od mého uvedení do funkce ředitele vybírají ke konci školního roku studenti v internetové anketě Kantora roku a Sympaťáka roku. Kantora roku z těch, co je učí, Sympaťáka z celého sboru. U ankety Kantor roku hodnotí učitele v několika kategoriích a součet hodnocení udá pořadí. Nejlepší učitelé jsou vždy vyhlašováni na začátku nového školního roku, kdy se na slavnostním zahájení sejde celá škola. Letos se akce konala v divadle Hybernia.

Když jsem s tím v roce 2003 přišel, byl to pro kantory šok. Jak by se k jejich práci mohli vyjadřovat studenti?! Mnozí si zvykli, mnozí s tím nesouhlasí dodnes. Především ti, co nedosahují dobrých výsledků. Zatím vždy studenti k hodnocení přistoupili zodpovědně a určitě „nepropadli“ přísní, ale spravedliví učitelé. Horší hodnocení měli ti pedagogové, kteří mají nižší autoritu, méně záživné hodiny.

Na začátku každého školního roku s každou třídou vedu hodinovou besedu, mimochodem velmi otevřenou, a na konci mi vyplní anonymní anketu. Ta je pro mě zpětnou vazbou a ukazuje na třeba jen začínající problémy. Většina stížností na výuku je tam, kde není dle studentů nejkvalitnější, panuje větší hluk ve třídě při nižší autoritě pedagoga. Což se takto dozvím a následně se problém řeší. Nikdo z pedagogů není postižen, panuje naopak snaha učitelům s naznačenými problémy pomoci. Tato část ankety je neveřejná a výsledky má k dispozici jen management školy.

Papírové ankety si zpracuji sám, nedám je z ruky a pak je hned skartuji. Studenti se tak nemusí obávat, že by někdo snad zkoumal jejich písmo či ho poznal.

Letos dostali studenti možnost klasicky oznámkovat svého ředitele. Jak jsem dopadl, jsem zveřejnil ve školním časopise. I s vyjádřením k mé osobě, k čemuž mají studenti vždy jeden bod v anketě. I když mi dost často otevřeně řeknou své výhrady, dávám jim šanci se vyjádřit také anonymně, pokud by někdo z nich měl obavy či se mu něco říkalo těžko z očí do očí. Jde pro mě opět o významnou zpětnou vazbu.“

Potvrzuje se, že by přísní či nároční učitelé byli studenty „trestáni“ špatným hodnocením? Toho se řada učitelů obává.

„Jistě, najdou se jedinci, co mohou tímto způsobem hodnocení pojmout, ale jde opravdu o jedince. Když ankety vyplní stovky studentů, podobný exces se v celku ztratí a hodnocení neovlivní. Zatím nikdy se vámi zmíněný trend neprojevil a vždy studenti k anketám přistupovali zodpovědně. V naší škole jsou tyto ankety dobrovolné a účast v nich je vždy kolem sedmdesáti procent.

Je jistě pravdou, že nikdo není potěšen, když se dozví o sobě něco negativního. Ovšem pokud se tuto informaci nedozví, nemůže s ní pracovat a nedostatek napravit či eliminovat. Budete se možná divit, ale „známky“ studentů jejich kantorům jsou mírnější, než známky kantorů studentům. Známky dávám do uvozovek proto, že jde o různá kritéria a ne o klasickou jednu známku. Takové známkování jsem letos použil pro svou osobu, kde ale studenti hodnotili moji činnost v roli ředitele školy.“

Nestavíte pouze na podpoře osobnostního rozvoje po stránce zkušeností, soft skills. Vaše škola patří mezi ty, které mají nízkou studijní „úmrtnost“ a dobré výsledky. Evidentně to lze skloubit, dokonce se to vzájemně podporuje?

„Na naší škole studuje 621 studentů ve 20 třídách, z toho lze usoudit, kolik jich školu dokončí, když na začátku jsou všechny třídy plné. Díky vysokému naplnění školy nemusíme nikoho na škole uměle držet kvůli penězům a můžeme na studenty mít odpovídající nároky.

Mnohdy se na studenty technických škol veřejnost dívá skrz prsty, oproti klasickým gymnáziím. Ovšem mnozí si neuvědomují, že studenti technických škol mají ve skutečnosti studium náročnější, neboť musí zvládnout na podobné úrovni všeobecně vzdělávací předměty a k tomu svou odbornost. Maturují nejen z odborných předmětů, ale obhajují i svou maturitní práci, která má často velmi vysokou úroveň, někdy vyšší než bakalářské práci na méně renomovaných vysokých školách.

Naši studenti berou v hodinách českého jazyka i matematiky zcela stejnou látku jako na gymnáziích, ale k tomu mají své odborné předměty, často vysoce náročné, a také si dělají různé mezinárodně uznávané certifikáty. Když k tomu ještě připočtu jejich angažovanost v různých projektech, určitě se na naší škole „neflákají“. Přitom například z matematiky měli letos úspěšnost u státních maturit 95%, což je zcela srovnatelné s gymnázii. Je ale také pravdou, že mají během studia celkem 17 hodin matematiky, ve formátu 4, 4, 4 a 5 hodin týdně. Matematiku považuji za nutný základ pro budoucí techniky, jen nesouhlasím s pojetím její výuky. Já bych více preferoval nácvik logického myšlení než klasického biflování poznatků, kterým ne zcela rozumím. Ale to je dané zvoleným systémem.“

Učitelé s vaší vizí souhlasí? Jak je přesvědčujete, že je to správná cesta?

„Pokud bych odpověděl, že většina učitelů se s mou vizí ztotožňuje, lhal bych si do vlastní kapsy. Lidská společnost, a ta česká zvlášť, nemá ráda změny. Už z podstaty věcí, neboť se nového bojí, ale také proto, že nové věci přinášejí i nutnost se učit novým věcem a tedy i více práce.

Pravdou také je, že některé věci nevyhovují ani všem studentům. Třeba zavedení studentského projektu přináší více práce studentům i pedagogům. Ne všichni studenti mají zájem se zlepšovat, někteří si chtějí jen „vysedět“ maturitu. Udělají jen tolik, aby prošli, bez ohledu na známku, čtyřka jim mnohdy stačí, nemají žádnou ctižádost. Ale jejich přístup je jejich věcí a třeba jednou uznají svou chybu. Nebo se časem změní a začnou na sobě pracovat. Je to opravdu jejich volba.

Také je třeba rozlišovat. Například si myslím, že studentské a především maturitní projekty nyní již podporuje většina učitelů, také více než polovina z nich se na jejich realizaci aktivně podílí v roli konzultantů.

Co se týká zapojení studentů do života školy, tam bych to viděl tak půl na půl. Mnohým pedagogům především vadí, že díky svým aktivitám studenti někdy chybí na hodinách, například když přednášejí na základních školách, jsou v zahraničí. Pro mnoho pedagogů stále zůstává jako jediný správný formát výuky ten klasický, tedy student poslouchající výklad, který později s různou mírou úspěšnosti zopakuje v písemce či při ústním zkoušení. Ale nelze se divit, učitelé byli takto sami učeni a později se takto učili i učit.

Pokud vezmu hodnocení pedagogů studenty, tam bude nejspíš většina učitelů proti. Již se s tím smířili, berou tyto ankety jako nutné zlo, ale vnitřně s nimi nesouhlasí. Naštěstí se mi podařilo na škole shromáždit na běžné poměry početně silnou skupinu aktivních pedagogů, kteří se snaží podporovat mimoškolní aktivity studentů, jejich nadstandardní vzdělávání. Zapojují se do projektů, sami přicházejí s nápady. V takovém případě mají u mě vždy dveře otevřené.

Pedagogům jsem řekl, že bych byl rád, kdyby i oni byli osobnostmi, tvůrčími členy pedagogického procesu, ne pouhými předříkávači informací. V takovém případě mají vždy moji podporu a vždy hledám cesty, jak jejich nápady pomoci realizovat. Skutečností však je, že dost pedagogů chce svůj „klid na klasickou práci“, možná jim chybí chuť do nových věcí, možná i vyšší sebevědomí, ctižádost. Takové nepřesvědčíte ničím, ani tisíci argumenty, ani vidinou vyššího příjmu.“

Máte nějaká doporučení pro ostatní ředitele, pokud by chtěli jít touto cestou?

„Příčí se mi poskytovat „knížecí“ rady. Taky mi ještě nebylo šedesát a nebyl jsem v Rusku, jak se říkalo za bolševika. Možná bych ale mohl uvést některé zásady, kterými se snažím s různou mírou úspěšnosti řídit.

Obklopuj se pozitivními lidmi. Pokud máš kolem sebe pozitivní lidi, jejich vnímání světa se přenáší i na tebe. Bohužel to platí i v opačném případě, který je v naší české společnosti většinový, vytváří onu pověstnou blbou náladu, ke které dle mého není vůbec žádný důvod.

Obklopuj se schopnými lidmi. Pokud chceš mít úspěchy, musíš mít dobré spolupracovníky. Pokud si vezmeš jen samé slabší, abys sám vyčníval, nebo aby neohrožovali tvou pozici, nemůžeš čekat dobré výsledky práce.

Obklopuj se lidmi, co ti řeknou svůj názor. Pokud kolem sebe vytvoříš suitu přikyvovačů či pochlebníků, časem podlehneš dojmu, že jsi neomylný a skvělý. Přitom každý děláme chyby a jen hlupák si je nikdy neuvědomí. Právě proto, že je hlupákem.

Mladá generace není zkažená a bez zájmu. Takové hodnocení nastupující generace je jen pověrou, která se traduje tisíce let, generaci od generace. Naopak, mladí lidé ještě nejsou zcela zkaženi námi, naší pochybnou morálkou, proto se nám možná zdají trochu podivní. Se svým ostrým smyslem pro spravedlnost, neochotou ke kompromisům. Někdy dost ponižujícím. Ale také se dají snáze nadchnout pro konkrétní věc, když s nimi jednáš s respektem. Co ti však nikdy mladá generace neodpustí, je, když budeš hrát nefér. Přijmou i špatné hodnocení, když je spravedlivé, jak však ucítí podraz, tak jsi je navždy ztratil.

Neboj se dát důvěru svým studentům. Budeš se divit, co všechno studenti dokáží, když je ty dokážeš motivovat a když jim naložíš patřičnou dávku zodpovědnosti. Také jsou soutěživí, také jsou ješitní a také chtějí být úspěšní. Nechtějí zklamat, zvláště když cítí, že s nimi jednáš jako se skutečnými osobnostmi, nikoli méněcennými tvory, co musíš pořád jen poučovat a do něčeho nutit.

Není chybou udělat chybu, je chybou se z chyby nepoučit. Nezatracuj nikoho, kdo pochybí, mnohdy se tak stane i v dobrém úmyslu. Právě ve školství nastavený strach z chyb mnohdy vede k pasivitě v pedagogickém procesu, jak ze strany učitelů, tak i studentů. Přitom chybovat je lidské, přirozené, a chybami se člověk učí.

Neboj se významně diferencovaně odměňovat. Pokud máš vůbec prostředky na mimořádné odměny, použij je pro ty aktivní zaměstnance. Jednak je tím povzbudíš do další práce, a jednak dáš všem najevo, jak i oni mohou mít vyšší peníze. Rovnostářství je v tomto cestou do pekla. Ti slabší rozhodně nepřidají a ty aktivní znechutíš.

Nepodléhej sebeuspokojení. Pořád je co zlepšovat. Pokud se na své cestě zastavíš a zasníš se, třeba nad svými úspěchy, ujede ti vlak a už ho nikdy nemusíš chytit.

Pokud chceš vyhrávat, nauč se prohrávat. Tohle mám ze sportu, konkrétně basketbalu, kterému jsem se mnoho let věnoval. Po prohraném zápase jsem jako trenér nejprve analyzoval své vlastní počínání, potom výkon svých hráčů. Až pak jsem zvažoval, zda nemohl hrát roli faktor jako únava z cestování, „cinklí“ rozhodčí a podobně. Stejně se snažím chovat v pozici ředitele. Dílčí prohra, dobře analyzovaná, je mnohdy základem k budoucímu celkovému vítězství. Hroutit se z dílčího neúspěchu či se nechat otrávit, je cesta vedoucí do pekla.

Nikdy se nezavděčíš všem. Pokud v tvém rozhodování bude hrát roli tvá snaha, aby ses zavděčil všem, nebo alespoň většině, nikdy se nezavděčíš stejně každému a navíc máš zaděláno na neúspěch.

Neboj se přijímat zodpovědnost za své rozhodování. Nejhorší je se schovávat za někoho jiného, za nadřízeného, za zřizovatele, za stát, za Evropskou unii. Jsi vedoucí pracovník, tak se podle toho chovej. Být vedoucím pracovníkem nemá jen kladné stránky, ale i ty stinné. Musíš prosazovat věci, které nebudou mnohým po chuti, neboť jim přináší další práci, povinnosti.

Pokud něčemu věříš, jdi si za tím. Nenech se odradit tím, že ti devět z deseti lidí řekne, že něco nepůjde, je to nesmysl a podobně. Pokud něčemu věříš, pokud věříš sám sobě, musíš jít někdy i proti většině. Ne vždy má většina pravdu, pokud dějiny nedokladují přímo pravý opak.

Buď umanutý. Někdy je to nutné, když bojuješ s větrnými mlýny. Když dostaneš ránu, musíš se prostě zvednout. Někdy třeba i vícekrát. Někdy ty rány přijdou i z míst, odkud bys je nečekal. Ale i s tím se jistě dokážeš vyrovnat.

Neber nikdy věci osobně. Snaž se vždy lidi hodnotit spravedlivě a ne pod vlivem emocí. Mnohdy se ukáže, že tvůj zdánlivý nepřítel je více tvým přítelem, než tvůj deklarovaný přítel.

Člověk s jiným názorem není tvůj nepřítel, ale prostě jen člověk s jiným názorem. Nenech se nikdy vmanipulovat do situace, kdy místo boje o názor začneš bojovat s jeho nositelem. Respektuj i lidi s jiným názorem a modli se, aby i oni byli také tak velkorysí. Po pravdě, většinou nebudou, ale ty musíš vytrvat ve svém postoji.

Neříkej, že něco nejde. Řekni, že něco neumíš. Tento Baťův citát je dobré si čas od času připomínat. Mnozí ti řeknou, že je něco blbost jen proto, že tomu nerozumí nebo se nechtějí řešením zaobírat.

Nesnášej mi argumenty, proč něco nejde. Začni přemýšlet, jaké řešení zvolit, aby to šlo. V tomto je patrný rozdíl mezi pozitivně naladěnými lidmi a těmi, co svět vidí spíše v černých barvách. Někdy je až komické, jaké úsilí někteří jedinci vyvinou, aby ti dokázali nemožnost realizace tvého záměru. Přitom většinou vždy daný problém pozitivní řešení má. Jen je třeba ho hledat. Nebo mít ochotu ho hledat.

Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Neočekávej vděk. Pochválit je dobré se sám, neboť to nikdo jiný za tebe neudělá. Pokud něco děláš jen proto, aby ti byl někdo vděčný či ti provolával slávu, tak se do toho radši ani nepouštěj.

V české společnosti není horšího zločinu, než je úspěch. Spíš ti lidé odpustí vraždu, než úspěch. Počítej s tím, že čím větší budeš mít úspěch, tím více závisti vyvoláš. Musíš však být připravený a být stále umírněným optimistou. Ti, co vidí svět přes clonu zášti a negativismu, jsou vlastně hrozně nešťastní lidé a musí prožívat celoživotní duševní muka. Je lepší na svět hledět přes jiné spektrum, byť je to mnohdy opravdu těžké. Chytré a vstřícné lidi abys pohledal, blbci a neochotní jako by se rojili. Ty však vytrvej.“

Rozhovor vedl Bohumil Kartous