1. Představte nám prosím stručně Vaši školu a povězte nám něco o principech, na kterých stojí vaše práce.

„Naše Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium je unikátní tím, kolik je do jejího chodu zapojeno studentů a absolventů. Dovolím si tvrdit, že jde o výjimečnou situaci nejen v rámci České republiky. Ve školním roce 2021/2022 se školou aktivně spolupracuje 70 absolventů, z nichž 32 vyučuje ty nejmodernější oblasti IT, jako jsou kybernetická bezpečnost, vývoj počítačových her, virtuální a rozšířená realita, internet věcí, technologie chytrých domů a měst, 3D tisk, audio a video tvorba. Kolem 100 studentů se aktivně zapojuje do chodu školy, vedou různé projekty, studentské pracovní skupiny, zastupují školu v jednání se sociálními partnery, zúčastní se kulatých stolů k vizím školy, spolu se mnou, učiteli a absolventy.

Naším deklarovaným i uskutečňovaným cílem je vzdělávat studenty pro jejich reálný osobní, společenský a profesní život. Proto mají předměty jako Prezentační dovednosti, Výchovu k podnikání, Finanční gramotnost a podobně.

Student Smíchovské SPŠ a gymnázia je vzděláván tak, aby mohl po skončení středoškolského studia nastoupit hned tři možné cesty. Za prvé pokračovat ve studiu na jakékoli vysoké škole u nás či v zahraničí. Za druhé může začít pracovat pro různé zaměstnavatele, třeba i na částečný úvazek při svém dalším studiu. A za třetí si dokáže založit živnost či firmu. Mnozí však konají všechny tyto tři činnosti najednou. Příkladem jsou i spolupracující absolventi se školu, kdy studují na vysoké škole, jako zaměstnanci učí na Smíchovské SPŠ a gymnázium a k tomu podnikají.

Pokud bych měl popsat vše, co naše škola dělá, do jakých pražských, českých i mezinárodních projektů je zapojena, tak by z toho vznikla dost tlustá kniha.“ 

2. Pro které uchazeče je Vaše škola právě tím pravým vzdělávacím ústavem a koho si kladete za cíl svojí prací zaujmout a přilákat?

„Naše škola cílí na takové uchazeče, kteří mají touhu se vzdělávat nad rámec klasické výuky, zapojovat se do mnoha projektů školy či přicházet se svými vlastními. Cílíme na studenty, kteří chtějí rozvíjet svůj talent a přebírat za své vzdělávání zodpovědnost. Na studenty, kteří se nebojí výzev a sami je vyhledávají. Jinými slovy máme zájem o aktivní mladé lidi, kteří mají vnitřní motivaci se vzdělávat a stát se komplexní osobností, která se uplatní v reálném životě. To u nás nejsou fráze, ale každodenní realita pro ty ze studentů, kteří tuto výzvu přijali, pracují na svém růstu, na svých projektech, na realizaci svých snů.“

3. Jaké obory se u Vás učí a proč by měl dobrý zaměstnavatel vyhledávat právě absolventy Vaší školy.

„Předně musím upozornit, že posláním naší školy není vychovávat zaměstnance pro konkrétní zaměstnavatele. Cílem je studenty připravit tak, aby mohli studovat na jakékoli vysoké škole u nás i v zahraničí, založit si svou vlastní živnost či firmu, a pak také pracovat pro jakéhokoli zaměstnavatele, pokud se tak rozhodnou.

Na naší škole jsou tři obory. V každém ročníku máme tři třídy oboru vzdělávání Informační technologie, jednu třídu Kybernetické bezpečnosti a jednu třídu Gymnázia. U Informačních technologií si po druhém ročníku studenti volí své zaměření, vybírají si maturitní předmět, doplňkový výběrový předmět, téma studentského a posléze maturitního projektu a volí si z různých seminářů. Kybernetická bezpečnost je zcela nový a unikátní obor, který pilotujeme pro Českou republiku. Gymnázium má přírodovědné zaměření s pochopitelně významným zapojením IT do výuky i do vzdělávání obecně.

Během studia se mohou studenti ze všech oborů potkávat na výběrových předmětech, v seminářích či spolupracovat na společných projektech, což je pro ně velmi výhodné, neboť tím jsou jejich studentské pracovní týmy silnější a také se mohou od sebe navzájem učit, vzájemně se inspirovat. Každý student má jiné silné stránky, a když se dají dohromady, vytvoří kvalitní tým.“

4. Jak přínosná je podle Vás spolupráce studentů a pedagogů s lidmi z praxe?

„My sami jsme praxe. Toto mé tvrzení opět není frází, ale holým faktem. Při naší škole působí Coworkingové centrum s Next Zone Event Space, Next Zone Maker Space a Inkubátorem Start-upů. Při škole svou činnost realizuje již na deset Start-upů, jejichž zakladateli a majiteli jsou absolventi a studenti naší školy.

Máme svůj vlastní Mediální dům Preslova, který vytváří například portál zřizovatele Praha školská, který naplňuje i obsahem, texty, videi, podcasty. Organizuje pro sociální partnery konference na klíč, včetně zajištění streamu. Na podzim 2021 mediálně pokryl i Mistrovství Evropy v kybernetické bezpečnosti z Kongresového centra nebo Scholu Pragensis on-line pro našeho zřizovatele.

Naši absolventi vybudovali a vedou různá specifická pracoviště, jakými jsou Laboratoř virtuální a rozšířené reality, Laboratoř IoT, Kybernetický polygon, Laboratoř 3D tisku, Mediální studio, Audio studio, Coworkingové centrum s Event Space, Maker Space a Inkubátorem Start-upů. A v nich se nejen vzdělávají studenti, ale vznikají tu i hodnotné projekty.

Pochopitelně spolupracujeme s mnoha sociálními partnery ze státní i regionální správy, z akademické sféry i ze soukromého sektoru. Pro mnohé z nich vytváříme konkrétní výstupy, naše škola, její absolventi a studenti jsou jimi hojně vyhledáváni pro jejich znalosti, dovednosti a kreativitu.“

5. Co přivedlo k pedagogické práci Vás osobně?

„Po absolvování Fakulty strojní ČVUT a roční vojenské služby, jsem pracoval ve Výzkumném ústavu. Práce tam mě ale nebavila, protože byla pouze naoko, vytvářely se projekty pro projekty, prostě socialistické hospodářství, které spělo ke svému krachu.

Po pravdě, zpočátku jsem bral školu jen jako zaměstnání, kde si vydělám v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách peníze, abych se v pozdějším odpoledni a k večeru mohl věnovat basketbalu, který jsem hrál, trénoval, pískal a dělal v něm i funkcionáře.

Role pedagoga mě však záhy začala bavit a již nebyla jen zdrojem příjmů, stala se i výzvou přicházet s něčím novým, měnit ne právě dobré poměry ve vzdělávání. Což vyústilo v konkurs na ředitele. Ten první jsem „projel“, v tom druhém uspěl a začal přetvářet školu k obrazu svému. Přitom jsem bojoval s konzervatismem v pedagogickém sboru, s nezájmem mnohých studentů, s děsivou byrokracií všude kolem. Byla to tak trochu sebevražedná mise, urputný boj, ale vydržel jsem a mohu se s hrdostí za svou prací ohlédnout.

Během přetváření poměrů na škole jsem také zjistil, jak obrovský potenciál v mladých lidech dřímá, a jak je bohužel opomíjen systémem českého školství, ba jak je dokonce záměrně potlačován, jak jsou aktivní studenti málem šikanováni a cíleně vedeni k pasivitě, aby měli ředitelé a učitelé svůj „klid na práci“.

Jak šly roky, uvědomil jsem si, že se moje profesní kariéra blíží k závěru a pojal jsem touhu něco ze svých zkušeností předat dál. V té době jsem byl oslovený ministrem školství, abych se stal členem osmičlenného expertního týmu, který bude připravovat vizi českého školství pod názvem Strategie 2030+. A ve snaze posunout formální vzdělávání směrem k budoucnosti pokračuji stále.“

6. Posledních několik měsíců je pro všechny náročnější než obvykle. Aktuální situace se silně dotýká celé oblasti školství i přímo dětí. Pokud pomineme tato negativa, co Vám toto období dalo pozitivního.

„V každé situaci je třeba hledat pozitiva, byť ona sama je ve své podstatě ryze negativní, jako vlnovité šíření Covid-19 po světě. Pro české školství však znamená obrovskou příležitost, kterou pokud nevyužijeme, tak si zasloužíme tvrdý odsudek. Učitelé se „promořili“ informačními technologiemi, již je umí ovládat, ještě je neumí správně využívat, a v tom spočívá ona velká výzva. Také společnost pochopila, jak důležitá je role učitele, ale již nikoli jako zvěstovatele faktů, ale jako mentora či průvodce vzděláváním. Škola již dávno není hlavním zdrojem informací, bohužel stále většinově vzděláváme pro 20. století, přičemž mnohým uniklo, že již uplynula jedna pětina z 21. století.

Také v některých oblastech, a oblast IT je tím typická, se přesouvá vzdělávání z toho formálního směrem k tomu neformálnímu či samostudiu. I s tím se musí české školství naučit pracovat, jinak vedle sebe vzniknou dva paralelní systémy, ten jeden konzervativní a zaostalý, a ten druhý, poskytující skutečně využitelné znalosti a dovednosti.

Také mnozí studenti pochopili, že musí přebírat za své vzdělávání zodpovědnost, nevzdělávají se pro spokojenost rodičů, učitelů a už vůbec ne pro známky, ale sami pro sebe, aby mohli být v životě úspěšní.

Distanční výuka v plné nahotě ukázala, že nelze ke všem studentům přistupovat stejně, neboť každý je originál a má jiné vzdělávací potřeby, schopnosti a talent. Proto se začalo mluvit o odstranění nesmyslného a zastaralého obsahu a naopak k procvičování, opakování a k aplikování jádrového učiva, aby si absolvent školy odnášel hutný základ, na kterém bude celý život stavět, v rámci nezbytného celoživotního vzdělávání.

Do popředí vystupuje nutnost naučit studenty se učit, tedy nikoli se našprtat na test či zkoušení a po jeho absolvování vše zdárně zapomenout, ale učit se nové věci na základě již získaných znalostí a dovedností, tedy kompetencí. A také naučit studenty myslet, kriticky, informaticky, logicky. Vést je ke kreativitě, neboť nevíme, co budou za deset let dělat, stejně jako neví celá společnost, které pracovní pozice zaniknou a které nové se naopak objeví.

Krize kolem Covid-19 poukázala na silné i slabé stránky vzdělávacího systému, na nutnou a tuze potřebnou kreativitu ředitelů a učitelů, a naopak na hrůznou konzervativnost některých z ředitelů, učitelů, ale také zřizovatelů, úředníků i představitelů politické moci. Mnozí až nyní zjistili, že Rámcové vzdělávací programy umožňují s nimi kreativně pracovat, existuje výuka v souvislostech, projektová výuka, formativní hodnocení a podobně.

Krize kolem Covid-19 také ukázala, jak moc záleží na poměrech v rodinách a na vnitřní motivaci studentů se vzdělávat, proto se toho mnozí studenti během distanční výuky naučili paradoxně více, naopak další začali ještě více zaostávat. Bohužel české školství stále vzdělává na průměr a nepracuje aktivně s výrazně talentovanými studenty, což mnohdy nejsou ti se samými jedničkami, jak se mylně domnívají i mnozí plně aprobovaní pedagogové.

Krize kolem Covid-19 nám ukázala, že musíme do vzdělávacího systému významně zavést prvky individualizace vzdělávání, zároveň kooperaci ve vzdělávání, musíme se naučit pracovat s chybou a ne za ni studenty trestat a tím je umrtvovat. Klíčové je stále hledat a podporovat vnitřní motivaci studentů se vzdělávat, posouvat se vpřed, komplexně se rozvíjet. Což je ale nutné i u jejich učitelů, neboť platí rčení, že kdo nehoří, ten nezapálí.

Krize kolem Covid-19 také poukázala na značnou konzervativnost mezi všemi sociálními skupinami, řediteli, učiteli, rodiči studentů i studenty, kdy nedokáží vykročit ze své komfortní zóny a změnit své myšlení. Přitom potřebné změny ve školství, ve vzdělávání jsou právě spojeny se změnou myšlení, což je ovšem to nejtěžší, co po někom můžeme chtít.“

7. Stíháte Vy a Vaši žáci také nějaké projekty a aktivity nad rámec běžné výuky?

„Na aktivitách a projektech je postavená vize naší školy. Roli ředitele chápu tak, že má vytvářet na škole takové prostředí, aby se mohli učitelé a studenti seberealizovat. Každý učitel i student má možnost se takto rozvíjet, je to však jeho volba. Jistě, i ti pasivní využívají výhody našeho systému, nově koncipovaných předmětů, jejich volby, projektové výuky. Ale ti aktivní získávají mnoho kompetencí, které běžné školství téměř nenabízí, nevyučuje, neprocvičuje.

Kdybych na vše byl sám, tak bych toho stíhal věru málo. Každý manažer je tak dobrý, jak dobrý si kolem sebe vytvoří tým. Já na ten svůj jsem opravdu hrdý. Přitom není vůbec malý. Tvoří ho asi dvacet klasických učitelů, na sedmdesát absolventů a cca stovka studentů. S takovým týmem se už dá opravdu dělat mnohé.

Je to však také o tom, že musíte mít odvahu mnohé své povinnosti delegovat, spolu s tím dávat důvěru jiným, přenášet na ně zodpovědnost. Přitom mi je jedno, zda jde o učitele, absolventa či studenta, zajímá mě jen jejich přístup a jejich dovednosti. Věk vůbec nehraje roli. Vyhořelý můžete být už v raném věku a naopak znám mnoho energií i kreativitou překypujících seniorů.“ 

8. Co se Vám povedlo, na co jste hrdí a jaké plány a cíle před vaší školou vidíte v horizontu 5 – 10 let?

„Myslím si, že se povedlo mnohé, včetně kvalitního vybavení školy, za což patří poděkování našemu zřizovateli, tedy Praze. Nejvíce pyšný jsem však na tým aktivních a kreativních lidí, díky nimž můžeme realizovat nápady, které jsou na středních školách považovány za neuskutečnitelné.

Pokud vám někdo řekne, že ví, co bude za pět let, neřkuli za deset let, tak buď je zcela mimo mísu anebo má velmi omezený obzor. Pokud nenastane fatální světový kolaps, a pak už bude asi vše jedno, tak bude pokračovat dynamický vývoj technologií a s tím se musí měnit i školství, aby se šikovní talentovaní mladí lidí neprosazovali navzdory jemu, ale díky němu. Musí jim poskytnout v praxi využitelné znalosti a dovednosti. Tedy tak zvané tvrdé i měkké kompetence, a to namíchané ve správném poměru, neboť znalost bez dovednosti ji aplikovat je nám k ničemu.

Byl bych moc rád, aby trend, který jsem na škole nastavil, pokračoval i poté, co já již ředitelem nebudu. Proto se budu snažit vytvořit takové mechanismy, aby otočení kormidla zpět bylo pro mého následovníka co možná nejvíce obtížné.

Pokud vyjdou mé záměry, tak Smíchovská SPŠ a gymnázium bude vlajkovou lodí nejen pro Prahu a české školství, ale i pro zahraničí, a to v tom, že již na střední škole lze dávat studentům důvěru, zapojovat je významně do chodu školy, umožňovat jim realizovat jejich vlastní projekty a již i v tomto věku provozovat živnost či podnikat. Což je vše součást jejich vzdělávání, byť to stále mnozí ředitelé a učitelé nechtějí pochopit, a proto drží studenty přikované do školních lavic a chrlí na ně stále se rozšiřující obsah učiva, stále je vedou k pasivitě a stále je vzdělávají pro 20. století, čímž na nich páchají zločin.

Věřím, že dokáži spolu se svým týmem ukázat, že „učit lze i jinak“ a že přestaneme být nazýváni „ostrůvkem pozitivní deviace“, ale že se tento styl stane většinovým a „devianty“ budou naopak ti, co neprozřou a nepochopí, o čem je vzdělávání pro 21. století, pro reálný osobní, společenský a profesní život.“

9. Jak se ve Vaší škole osvědčila polytechnická hnízda? Jaké zkušenosti můžete předat dalším školám?

„Polytechnická hnízda jsou jen malým střípkem do mozaiky, kterou se snažíme přiblížit vzdělávání na naší škole praxi, umožnit žákům ze základních škol na workshopech i našim studentům získat znalosti a hlavně dovednosti v určitém sektoru vzdělávání.

Pro nás je daleko významnějším projektem Coworkingové centrum, kde můžete sdílet své nápady a inspirovat se jinými (Next Zone Event Space), poté si své nápady přetvořit v realitu (Next Zone Maker Space), tedy vyrobit svůj produkt v moderně vybavených dílnách, a nakonec svůj projekt povýšit na živnost či podnikání (Inkubátor Start-upů).

Vždy jsme byli a stále jsme otevřeni pro všechny, proto se k nám jezdí inspirovat nejen představitelé škol, ředitelé, učitelé, žáci a studenti, ale i představitelé regionů a také evropští učitelé a ředitelé, pro něž pořádáme různé stáže, v nichž je vzdělávají převážně naši absolventi i studenti.“

10. Jak přistupujete k celoživotnímu vzděláváním? Realizují se na Vaší škole nějaké kurzy či jiné aktivity v této oblasti?

„Celoživotní vzdělávání je již nyní nutností a jeho význam bude stále stoupat. V naší škole, zaměřené na moderní technologie, to nemůže být jinak. Učitel, který by se sám stále nevzdělával, by byl studentům pro smích.

Naše škola je svým způsobem velká tvůrčí samoučící se komunita. Není nouze ani o vrstevnické učení, kdy některé semináře vedou sami studenti. O zapojení absolventů již byla řeč, tvoří cca 47% pedagogického sboru a sami se permanentně vzdělávají. Zároveň jsou i představiteli praxe, neboť sami podnikají, a tak jsou pro studenty uvěřitelní a proto u nich mají přirozenou autoritu, bez ohledu na jejich věk. Je fakt dobré, když 47% pedagogického sboru je do věku 25 let. Jistě, zkušenosti chybí, ale nahrazuje je zapálení, nadšení, kreativita. A ty zkušenosti nakonec také přicházejí, vždyť někteří z těch, co jim je třiadvacet, čtyřiadvacet let, mají za sebou již čtyři roky pedagogické praxe.

Na naší škole realizujeme nespočet vzdělávacích aktivit pro naše vlastní zaměstnance, ale i pracovníky z jiných škol, institucí, a to nejen z České republiky. Máme zde Digi centrum či Fyzikální centrum Elixíru do škol, školu pro seniory, různé odborné akademie, spolupracujeme s organizací zajišťující stáže evropských učitelů, spolupracujeme s MŠMT, Prahou, jinými regiony, vysokými školami, Hospodářskou komorou ČR, různými firmami. Vytváříme mnoho projektů, které mají přesah na celou republiku.

Naši učitelé absolventi naprogramovali vzdělávací systém pro výuku kybernetické bezpečnosti, a nejen pro ni. Další parta absolventů a studentů staví hydroponické farmy na střechách budov. Jiná skupina zase vyvíjí počítačové hry, zabývá se vývojem různých aplikací. Realizujeme projekt Komenský 2.0, který má síťovat školy, ředitele, učitele a studenty, a to ideálně všechny v jednu chvíli na stejném místě. V rámci tohoto projektu připravujeme i AR výuku, tedy výuku pomocí mobilního telefonu a rozšířené reality, kdy si žák či student může před sebe ve 3D promítnout jakoukoli konstrukci, objekt, ale také děj, a i s danou aplikací interaktivně pracovat.

Připravujeme jako významní partneři projekt Baťa 2.0, který má za cíl zvyšovat podnikavost mladých lidí. Chceme, aby již skončilo na školách obecně praktikované vzdělávání budoucích „vykořisťovaných zaměstnanců“, ale aby studenti byli cíleně vedeni k tomu, že mohou být živnostníci či podnikatelé a sami jiným lidem práci nabízet.“