ROZHOVOR S RADKO SÁBLÍKEM,
ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy a členem expertní skupiny, která připravovala vizi českého vzdělávání s názvem Strategie 2030+
pondělí 19. října 2020 schválila vláda České republiky dokument Strategie 2030+, předložený ministrem školství, který se zabývá vizí českého školství minimálně na dalších deset let. Při té příležitosti jsme se zeptali Radko Sáblíka na jeho pocity a názory, neboť byl jedním z osmi členů expertní skupiny, která tuto vizi z pověření ministra školství připravovala.
V pondělí 19. října 2020 schválila vláda České republiky dokument Strategie 2030+, který představuje vizi vzdělávání na další desetiletí. Jste jako jeden z autorů této strategie spokojený?
„Pochopitelně spokojený jsem, a jsem také rád, že dokument schvalovala vláda, nikoli jen Ministerstvo školství. Pokud chceme ve školství něco opravdu změnit, musí se na tom podílet celá společnost a tedy i další vládní resorty. Jistě, mělo by to být samozřejmostí, protože ve všech oblastech našeho života se lépe uplatní správně vzdělaní lidé. A slovo správně bych podtrhl, protože pokud jsem chodící encyklopedie bez schopnosti své znalosti uplatnit v praxi, tak k čemu mi jsou? Maximálně tak do nějaké více či méně smysluplné televizní soutěže.“
Byla práce na Strategii 2030+ pro vás více zátěží nebo příležitostí?
„Práce na strategii byla velkou zátěží, to bezpochyby. Ale zároveň i obrovskou příležitostí některé své názory a vize realizovat ve větším měřítku, než jen na škole, kde jsem ředitelem. Pokud chcete něco změnit, tak nestačí nadávat u piva, ale musíte hledat způsoby, jak vývoj v dané oblasti ovlivňovat. Já tuto příležitost dostal a jsem za to velmi rád, ačkoli jsem tomu musel obětovat mnoho svého času.“
Dokument je jistě kompromisem, ne vše, co jste chtěl, se do něho podařilo propsat.
„Pokud nejste diktátor či absolutistický monarcha, tak vždy musíte hledat kompromis. V případě Strategie 2030+ pak v několika rovinách. Za prvé v naší osmičlenné externí pracovní skupině, která dokument z pověření ministra školství připravovala. Ani v té jsme se v mnoha oblastech neshodli. Poté v diskusích s vrcholnými představiteli ministerstva, ale také s různými profesními sdruženími, platformami učitelů, ředitelů i studentů. S těmi všemi jsme komunikovali a snažili se minimálně přemýšlet nad jejich názory, nad jejich vznesenými připomínkami.“
Čeho jste si při vytváření Strategie 2030+ cenil nejvíce?
„Toho, co si při vytváření tohoto dokumentu hodně cením, je víc. V prvé řadě atmosféry v našem expertním týmu. Ano, měli jsme v mnohém rozdílné názory, ale od začátku do konce také velký respekt k názorům druhých, k nim samotným. Dalším byla velká podpora samotného ministra školství. Po pravdě, očekával jsem, že nás na první schůzce pozdraví a popřeje nám hodně úspěchů. On však s námi strávil skoro tři hodiny ve velmi otevřené diskusi. Vrcholem pak bylo, když pan ministr svolal výjezdní třídenní zasedání naší pracovní skupiny těsně před dokončením dokumentu, a nejen že s námi byl po celé tři dny, ale také přivezl všechny své náměstky a ředitele jednotlivých sekcí i ústředního školního inspektora. Nesmím také zapomenout na tým mladých a zapálených lidí z ministerstva školství, který nám poskytoval velkou podporu, při vyhledávání potřebných dokumentů, v nezáživné administrativě. Na závěr chci zmínit velký zájem veřejnosti, jen já osobně jsem absolvoval asi dvacet konferencí či debat, a cítil, že je velký zájem české školství posunout dále. To vše, co jsem popsal, mi vlévalo novou energii do žil, když už jsem toho měl tak říkajíc dost, mlel jsem z posledního.“
Jste autorem dvou mediálně známých výroků. Za prvé, že je potřeba seškrtat obsah učiva o padesát procent, a za druhé, že kdo vychovává v současnosti studenta na konkrétní pozici, páchá na něm zločin. Není to přeci jen značná mediální zkratka?
„ Jistě, když chcete něco zdůraznit, použijete mediální zkratku, od níž očekáváte, že vyvolá zájem o vaše vyjádření. Je ale třeba si uvědomit, že informace přibývají exponenciálním tempem a nemůžete pořád přidávat nové, aniž bychom se zbavovali těch starších, neaktuálních, pro většinu populace nepotřebných. Navíc většinu pasivně předávaných informací žáci a studenti velmi rychle zapomínají, takže efektivita takové výuky je někde mezi pěti až patnácti procenty, a to je dle mého fakt škoda ztraceného času, který je na to učiteli i studenty vynakládán. Nejde o to, aby byli studenti hloupější, ale naopak, aby si důležité informace uložili do dlouhodobé paměti a mohli na nich později stavět. Co se týká konkrétních pracovních pozic, tak asi ani ten nejlepší a nejsebevědomější prognostik vám neřekne, které pracovní pozice do pěti let vymizí a naopak, jaké nové vzniknou. Dříve setrvával člověk v jednom zaměstnání klidně celý život. Průzkumy dělané ve Spojených státech uvádějí, že délka setrvání na konkrétní pracovní pozici je 4,2 roku a poločas rozpadu dovedností pět let. Z toho vyplývá, že potřebujeme lidi schopné se přizpůsobovat měnícím se podmínkám na trhu práce, lidi kreativní, schopné se učit novým věcem, a nejlépe vymýšlející nová pracovní místa nejen pro sebe, ale i pro druhé. Nemusí se nám nic z toho líbit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Vývoj společnosti jde dopředu a my jsme povinni žáky a studenty připravovat tak, aby se dokázali prosadit. Jinak na nich opravdu pácháme zločin, třeba i v dobré víře. Jistě, mnozí se ve světě i tak prosadí, otázkou však zůstává, zda díky současnému vzdělávacímu systému, anebo navzdory jemu.“
Nehrozí, že jako mnohé jiné vize zůstane Strategie 2030+ opět jen na papíře a v praxi se mnoho nezmění?
„Takový osud pochopitelně hrozí všem podobným strategickým dokumentům. Implementace je klíčem, aby se něco změnilo. V případě změn ve školství ale nelze takovou věc učinit nějakým zákonem, výnose, aklamací, tady se vše musí odpracovat. Na všech úrovních. Klíčem však budou samotné školy. Český ředitel školy má nejvíce kompetencí ze všech ředitelů škol na světě. Ale s tím také velkou odpovědnost. On jako první musí přijmout závěry Strategie 2030+ a mít vnitřní motivaci ji naplňovat. Ale také odvahu, protože mnohdy narazí na tuhý odpor tvrdého konzervativního jádra, které může být sice v menšině, ale bude se bít za zachování tradic do hrdel a statků. Ale jen učitel s vnitřní motivací nakonec záměry Strategie 2030+ je schopen realizovat. Ta je o změně myšlení, a to je ta nejtěžší věc, kterou je nutné uskutečnit. Vystoupit ze své komfortní zóny, změnit své zaběhané způsoby. Po pravdě, komu z nás je něco takového příjemné. Ale jiné cesty není. Pokud chceme posunout české školství dále, musíme změnit myšlení nejen ředitelů a učitelů, ale také veřejnosti a rovněž žáků a studentů. Ti musí mít vnitřní motivaci převzít za své vzdělávání zodpovědnost, vzdělávat se pro sebe, nikoli pro spokojenost svých rodičů, svých učitelů a už vůbec ne pro ty nešťastné známky, které bohužel v současnosti hodnotí krátkodobé znalosti, které velmi brzy poté žáci a studenti zapomenou.“
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor připravil a vedl Michael Kalista,
student UK, absolvent a učitel Smíchovské SPŠ