Stručná historie vzniku a průběhu projektu

Při hledání informací o koncentračním táboře Auschwitz jsem zjistil, že nejsou k dispozici ucelené informace o tomto táboře především v oblasti technické dokumentace. V tu dobu mě napadlo, že by bylo možné navrhnout toto téma studentům, kteří by mohli vytvořit přehledné informace zejména z oblasti technických výkresů, schémat táborů a budov, případně některé části táborů vymodelovat.

Pro pochopení situace je asi třeba uvést, že každý student naší školy musí ve třetím ročníku vytvářet celoroční práci v předmětu Studentský projekt a ve čtvrtém ročníku celoroční práci v předmětu Maturitní projekt, tu poté obhajuje před maturitní komisí. Témata projektů však schvaluji jen tehdy, pokud mají následné využití, tedy nejsou tvořeny tak zvaně do šuplíku. Většinou na daném tématu pracuje několikačlenná skupina studentů.

Ve školním roce 2014/2015 se k tématu Osvětim přihlásilo celkem devět studentů, kteří zhotovili zjednodušené technické výkresy tábora a klíčových budov. Zároveň se tři z nich pokusili vymodelovat dva hlavní tábory, Auschwitz I. a Auschwitz II. – Birkenau.

Pro školní rok 2015/2016 jsem toto téma studentům navrhl znovu, a byl jsem zaskočen tím, že se k němu přihlásilo přes třicet studentů třetích a čtvrtých ročníků. Nečekal jsem tak velký zájem o toto velmi těžké téma. Na podzim roku 2015 jsme uskutečnili dvoudenní návštěvu v Muzeu Auschwitz, kde jsme nejen některé věci konzultovali s místními pracovníky, ale dokonce nám byl jimi umožněn vstup do bloků 2 a 10, které jsou zakonzervovány a veřejnosti nepřístupné. Zde jsme mohli provádět fotografování i měření. Také jsme mohli využít místního archivu, posadit se k jeho počítačům a vyhledávat potřebné informace. Těch však bohužel bylo málo, protože se zachovalo asi jen pět procent z původní technické dokumentace.

Během tvorby projektu přišel od samotných studentů návrh, že by bylo možná dobré pro lepší pochopení hrůz, které se v táborech odehrávaly, vymodelovat podle obrázků přeživších vězňů typické výjevy. Došlo k vytvoření několika scének, na základě jejich slušné úrovně bylo rozhodnuto, že je možné jít i tímto směrem.

Na konci školního roku 2015/2016 vznikla www stránka: www.auschwitz.ssps.cz, (česká a anglická verze), na níž byly umístěny jednotlivé výstupy a publikace se základními historickými daty, mapkami, schématy, dobovými fotografiemi, obrázky přeživších vězňů a vytvořenými modely. Ta je též ke stažení na uvedené www stránce.

Pro školní rok 2016/2017 bylo téma navrženo znovu s tím, že by měl v tomto roce být dokončený statický model tábora, včetně typických scének. K tomuto projektu se v tomto školním roce přihlásilo dokonce přes čtyřicet studentů, což znamenalo znovu velmi rozsáhlý pracovní tým. Studenti třetího ročníku tvořili postavy a jednodušší předměty, studenti čtvrtého ročníku dotvářeli již existující modely budov a vytvářeli typické výjevy podle dobových obrázků přeživších vězňů. 

Znovu jsme v září 2016 strávili dva dny v Osvětimi, kde jsme získali další informace, především jsme však prováděli upřesňující měření v táboře Auschwitz II. - Birkenau, ujasňovali si umístění strážních věží, příkopů, cest a budov, u těch sledovali jejich specifické tvary, většinou jen podle dochovaných základů. Také jsme vytvářeli fotografie, ze kterých bychom mohli čerpat textury pro naše modely.

Nyní se dokončují výstupy za školní rok 2016/2017, které budou v brzké době umístěny na www stránky projektu. Vše, co bylo našimi studenty vytvořeno, bude zcela zdarma dostupné všem, kteří by tyto výstupy chtěli využít pro osvětovou činnost, pro tvorbu článků a podobně.

Na konci tohoto projektu se již ve značné míře projevila nedostatečná kapacita počítačů, které máme k dispozici, a to jak osobních studentů, tak těch školních. Rozsah projektu (reálné rozměry Auschwitz II. - Birkenau jsou 1,5 x 1,5 km, v prostoru je na 300 staveb) je opravdu značný a nároky na výkon výpočetní techniky vysoké. I přes zjednodušování dílčích výstupů s tím nastal problém.

Nejbližší plány využití projektu

Své výstupy představíme veřejnosti na výstavě středoškolských projektu Czech Student Awards 2017, která se koná 20. dubna 2017 na Universitě Pardubice a 7. června 2017 na výstavě středoškolských prací StreTech 2017 na ČVUT.

Kromě toho tyto výstupy budeme prezentovat 9. května 2017 na akci v Terezíně, kde spolupracujeme s Výzkumným centrem genocid.

Je domluveno, že by měla vzniknout nejspíše od února 2017 stálá expozice našeho projektu v jedné z rekonstruovaných budov Velké pevnosti Terezín. Tam by byl prezentován nejen vzniklý virtuální model, ale také fyzický model Auschwitz II. - Birkenau o plánovaných rozměrech 3 x 3 metry. Na tomto fyzickém modelu již začali dva studenti ze třídy 3.L pracovat (analýza), budou ho zhotovovat během podzimu 2017 jako maturitní projekt i za pomoci 3D tisku. Část nákladů půjde hradit z projektu školy „Inkluzivní výchova na SSPŠ“ z výzvy Operačního programu Praha pól růstu, kam byla tato aktivita zanesena.

Možné další práce na projektu Osvětim, tvorba výukových vizuálních materiálů

Během školních roků 2015/2016 a 2016/2017 došlo k vytvoření statického základu táborů Auschwitz I. a Auschwitz II. - Birkenau. Pochopitelně by bylo možné na projektu dále pracovat, některé modely vylepšit, doplnit další objekty z okolí, vylepšit vzniklé typické výjevy.

Určitě by bylo možné vytvořit i virtuální prohlídku tábora, tedy by návštěvník mohl procházet tímto táborem a nahlížet do jednotlivých budov, pozorovat statické scénky.

Sami studenti uvažovali i o možnosti vytvořit výukový program, který by šel využít při výkladu těchto temných dějin lidstva. Šlo by o interaktivní prohlídku tábora s různými otázkami či vysvětlováním. Přitom ale sami studenti zdůrazňovali, že by se muselo dbát na pietu daného místa a na citlivost daného tématu. Tímto směrem jsme zatím nešli, ale cesta k němu není uzavřena.

Je také možné využít vytvořené virtuální modely k tomu, aby vznikly další modely fyzické, zhotovené i za pomoci 3D tiskárny. Třeba zvětšené modely některých typických budov.

Další práce by však dle mého názoru byla možná jen tehdy, pokud bychom získali finanční podporu z nějakého grantu či od nějaké instituce, neboť by byla třeba konzultace s odborníky, širší zapojení absolventů školy, nákup výkonnější techniky a také materiálu pro případné fyzické modely.

Zda budeme tento projekt dále rozvíjet, bude také odvislé od toho, jestli o tuto práci někdo projeví zájem. Nyní jsme již domluveni s některými organizacemi a zástupci města Terezín na tom, že bychom v dalších letech měli vytvářet model Velké pevnosti Terezín z doby kolem roku 1800. Což bude velký a mnohaletý projekt. Tím ale není vyloučena ani další práce na projektu Osvětim, zájem pomáhat s těmito projekty školy projevili i někteří naši absolventi či budoucí absolventi (členové pracovního týmu, kteří letos projekt vytváří), a to jak formou konzultantů pro své následovníky z řad studentů, či přímo jako tvůrci. V tomto případě by ale již měla být jejich činnost honorována, přičemž by rozhodně nešlo o peníze, jaké by bylo nutné dát profesionálním studiím za jejich práci.

Je tedy otázkou, zda se najde vhodný program, ze kterého by mohla být tato tvorba podpořena. Vzhledem k tomu, že modelování je zájmem mnoha studentů, mohla by na naší škole vzniknout pracovní skupina studentů, absolventů a pedagogů, která by pomáhala vytvářet učební materiály formou vizualizace pro výuku společenských věd, a to nejen ve zmíněných projektech Osvětim či Terezín. Tím bychom podporovali jak praktickou činnost vlastních studentů, jejich zkušenosti s prácí ve větších týmech, ale přispěli bychom i každému, kdo by o takové vzniklé výstupy projevil zájem.

Zhodnocení projektu ředitelem školy

Je třeba si při hodnocení výstupů uvědomit, že je vytvářejí středoškolští studenti třetích a čtvrtých ročníků, nikoli profesionálové. Tito studenti se nejprve musí s 3D programem seznámit a poté získávat zkušenosti s prací v něm. Přitom musí studovat, učit se na další předměty a na maturitu, mnozí též pracují v různých firmách. Pokud si toto uvědomíme, je dle mého nutné dosaženou úroveň výstupů ocenit.

Co se týká projektu Osvětim, velice si vážím svých studentů, kteří se uvolili toto těžké a psychicky náročné téma zpracovávat. Přitom jsem u nich pozoroval změnu postoje k otázce holocaustu. Než na projektu začali pracovat, bylo toto téma pro ně vzdálené a dle mého i těžko pochopitelné. Prostě jen jedna z mnoha historických událostí. Ovšem během práce na projektu došlo ke změně. O tom mě přesvědčily i mnohá jejich vyjádření během pobytu v Osvětimi, během pracovních cest na toto hrůzné místo. Sami studenti odsuzovali jeho komercionalizaci, chování některých návštěvníků, kdy ti ne zcela ctili pietu daného místa. Také si uvědomili závažnost daného tématu.

Já sám jsem prostudoval více jak dvacet knížek, pojednávajících o holocaustu a o Osvětimi, shlédl mnoho dokumentárních filmů. Vytvořil jsem i příběh fiktivní židovské rodiny, jejíž členové procházejí Osvětimí a umírají zde. Zastávají různé pozice ve vězeňské hierarchii tábora, pracují v různých komandech, čímž se dostávají k událostem z různých částí tábora. Tyto výjevy nejsou vymyšlené, ale vždy vycházejí ze vzpomínek přeživších vězňů. U jejich publikovaných vzpomínek je vždy jeden nedostatek, kromě nepřesností daných obecnou problematikou paměti, a to, že vždy viděli jen jednu část tábora, kde sami pracovali. Já se pokusil vytvořit plastičtější obraz, což ale má jiný vážný nedostatek. Jde o značně rozsáhlé dílo v počtu cca 1. 500 stránek, rozdělené do tří dílů, a je otázkou, zda by bylo vůbec publikovatelné jinak, než na internetu. Je ale též uvedeno na www stránkách projektu Osvětim.

Za důležité považuji znovu zdůraznit, že vše, co námi bylo v rámci tohoto projektu vytvořeno, je pro všechny zájemce zdarma a je pro všechny veřejně dostupné. Tak tomu i navždy zůstane.

Své hodnocení zakončím svými dvěma citáty, který jsem v souvislosti s vytvářením projektu Osvětim opakovaně zdůrazňoval jak studentům, tak při popisu projektu.

„Když jsem se zaobíral historií holocaustu, nejhorším zjištěním pro mě bylo, že ty hrůzy ve své podstatě páchali obyčejní lidé. Kdyby nebyli vystaveni pokušení oné děsivé doby, nejspíš by většina z nich zůstala pouze bezúhonnými milujícími manžely a otci. Přitom však nakonec mnozí z nich bez větších výčitek vraždili jiné ženy a děti.

Psychopatičtí jedinci se většinou vyskytovali jen na úplném konci zločinného řetězce, v podobě sadistických kápů či dozorců. Holocaust ale naplánovali a zrealizovali vědci, inženýři, chemici, lékaři, profesoři universit. Ti se dokonce scházeli a pozorovali umírání lidí, přitom hledali způsob, jak jich zabít co nejvíce v co nejkratším čase. Jak jich co nejvíce v nejkratším čase spálit. V popravčích komandech byli i muži, co měli předtím problém zabít kapra, králíka nebo slepici. A nakonec stříleli či jinak masově vraždili lidi všeho věku. Od nemluvňat po starce.

Z tohoto zjištění mi vyšlo hrozné resumé, tedy, že se vše může kdykoli zopakovat. Nikdo z nás nedokáže říci, jak by se v takových mezních situacích zachoval. Jediná obrana před tím spočívá v tom, abychom zamezili vytvoření podmínek, které by mohly vést k propuknutí podobného hrůzného scénáře.“

„Projekt Osvětim nevytváříme jen proto, abychom ukázali jednu velmi temnou kapitolu lidských dějin, ale především proto, aby lidé už nikdy nedopustili vytvoření podobné situace, aby se už nikdy nic takového neopakovalo. Nejde tedy o to jen ukázat, co se stalo, ale co by se mohlo znovu stát, pokud bychom se nedokázali z této strašné historie poučit.“