Níže je citace z rozhovoru pro Reflex biochemika Martina Jínka (42 let), který studoval na střední i vysoké škole v Anglii a který byl součástí týmu Jennifer Doudnaové, která se svými spolupracovníky na americké universitě UC Berkley objevila nástroj na modifikaci DNA. V současné době je profesorem na universitě v Curychu. Poznal studium na české i anglické střední škole, proto může dobře srovnávat. Roční studijní stáž si prodloužil, dokončil střední školu v Anglii a poté tam pokračoval ve studiu na škole vysoké.

„Zajímavé bylo, že ani na střední, ani na Cambridgi se nešlo tolik do hloubky jako na českých školách. Jde tam spíš o to, že člověk musí neustále přemýšlet. Je veden k tomu, aby problémy, které se ve škole probírají, analyzoval. Zatímco v Česku jsou školy stále ještě o systematických znalostech a učení různých pouček a dat, v Anglii se musí kriticky myslet, vědět, jak a kde si najít informace, jak je dál zpracovat. A o tom všem musí student psát – což je v českém prostředí nemyslitelná věc. Zkusme v české škole vypracovat esej dejme tomu v biologii! A to jsme na Cambridgi dělali každý týden za domácí úkol: zpracovat téma, shrnout je, napsat o něm něco, co by mělo hlavu a patu. Člověk se tím naučí myslet.“

Před rokem jsem jako moderátor dělal pro portál Praha školská video rozhovor s absolventem pražské střední školy, který měl podobný příběh. Dva roky studoval na gymnáziu v Praze a dva roky na střední škole v Anglii. V rozhovoru řekl, že za ty dva roky střední školy v Anglii napsal asi tak sto esejí a to ze všech předmětů, které tam měl.

Domnívám se, že bychom se nad tím měli společně zamyslet. Jistě nás limituje velký počet studentů ve třídách, ale osobně doporučuji eseje využívat i v naší škole. Sám se o to snažím v předmětu Prezentační dovednosti. Esej znamená sdělovat svůj názor, který jsem si na daný problém vytvořil, ale ten podpořit vhodnými argumenty, fakty, daty, citacemi. K tomu musím daný problém studovat, zamýšlet se nad ním, formulovat své myšlenky a smysluplně je vyjádřit.

Mnohdy spíláme studentům za to, že neumí číst a psát. Tedy nechápou daný text a nedokáží vytvořit kloudnou větu. Také je kritizujeme za to, že neumí myslet. Ovšem na druhé straně neděláme mnoho proto, aby se v tom zlepšili. Není vůbec důležité, aby student při psaní dodržoval jakési styly, mnohdy již překonané, ale aby dokázal vyjádřit a obhájit svůj názor. Bez procvičování se to však nenaučí.  

Pojďme se proto zamyslet společně, učitelé a studenti, zda více nevyužívat tento prvek ve výuce, zda místo písemky nezadat vytvoření eseje. Bude to náročnější jak pro studenty, tak pro učitele, ale výsledek bude jednoznačně přínosnější, než se něco našprtat na test a krátce po něm tyto informace zapomenout. Pojďme o věcech přemýšlet, pojďme o nich diskutovat a poté je pojďme realizovat.