Co považuji za priority pro strategii 2030

22 leden 2025 Školství

Nemám problém s tím, aby zůstaly zmíněné tři priority ze Strategie 2020, ale pak je důležité je naplnit aktualizovaným obsahem. Včetně obsahu a forem výuky, tedy co a jak vyučovat, nejen provzdušněné Rámcové vzdělávací programy. Pokud bych stanovil svoje priority, které vycházejí z výše napsaného, stanovil bych je asi takto.

Priorita první – jasně definovat, co chci vlastně žáky a studenty naučit a proč

Mnohým ředitelům, učitelům, i rodičům unikají změny, které probíhají ve společnosti. Myslí to se žáky a studenty dobře, ale nejsou schopni vyhlédnout ze své bubliny a pochopit probíhající změny. Ale to bohužel nejsou ani ti, co připravují revize Rámcových vzdělávacích programů, stejně jako mnozí pracovníci úřadů.

Je třeba jednoznačně vysvětlit, co potřebují umět žáci a studenti v době, kdy nejsme schopni stanovit, čím se budou živit. Mnohé pracovní pozice totiž zaniknou a nové se budou vytvářet, jenže ty nedokáže nikdo v tuto chvíli definovat. Nesmíme přitom zapomínat, že máme vychovávat nejen budoucí zaměstnance, ale i ty, kteří práci budou jiným dávat, budou živnostníky, podnikateli, vedoucími různých projektů, budou řídit pracovní týmy. Tomu musí odpovídat styl a obsah výuky.

Je nutné stanovit poměr tvrdých a měkkých kompetencí, ty měkké kompetence jasně definovat, a srozumitelně naznačit, jakými metodami jich je možné dosáhnout. V Rámcových vzdělávacích programech nechat dostatečný prostor pro jejich výuku a procvičování.

Priorita druhá – péče o ředitele a učitele škol

Jak se bude skutečně učit, o tom budou vždy nakonec rozhodovat ředitelé a učitelé. Ti také nastaví motivační či nemotivační prostředí ve škole. Je třeba dát větší pravomoci ředitelům, lépe je zaplatit, aby měl zájem o funkci širší okruh lidí. Ale také je dobře vybírat a poté podporovat. O učitelích a jejich vlivu na výuku jsem již napsal mnohé v komentáři k prioritám Strategie 2020.

Je třeba připravit kampaň, která osloví ředitele a učitele a vysvětlí jim, proč je třeba změnit styl řízení a výuky. Jestliže chceme, aby se něco změnilo ve školách, musíme v prvé řadě přesvědčit o správnosti a nezbytnosti takového kroku ředitele a učitele. V druhé řadě pak žáky, studenty a jejich rodiče.

Je třeba, aby v rámci Strategie 2030 vzniklo několik stručných a jasných materiálů, které budou srozumitelné výše jmenovaným sociálním skupinám. Jasná vysvětlení a jasná argumentace. Na to musí navázat zmíněná kampaň, a zde by měl pomoci stát a veřejnoprávní média.

Priorita třetí – žáci a studenti

Někdy se mi zdá, že pro všechny ty reformy a vytvořené dokumenty se nám nějak ze vzdělávacího systému vytratil samotný žák respektive student. Student je v našem pojetí objekt vzdělávání, nikoli partner vzdělávání, se kterým komunikujeme. Nedokážeme nastavit správnou interakci mezi studentem a učitelem. Nevysvětlujeme, ale vyžadujeme, aniž naše „oběť“ ví proč.

Je třeba žákům a studentům vysvětlovat, proč se mají vzdělávat a jak, aby se dokázali později prosadit, a vychovávat je komplexně. Snažit se zajistit jejich vnitřní motivaci.

Za vhodné považuji propojovat různé věkové kategorie, kdy se budou učit navzájem. Například projekty žáků základních škol budou konzultovat středoškolští studenti, středoškolákům pak vysokoškoláci. Dávat prostor žákům a studentům přicházet s vlastními aktivitami. Dávat jim větší zodpovědnost, pochopitelně úměrnou jejich věku.

(Zde uvádím pár příkladů. Naši Smíchovskou SPŠ v mnoha jednáních se sociálními partnery zastupují studenti, a někdy ještě ani nedosáhli osmnácti let. Zúčastní se jednání se mnou se sociálními partnery, zúčastňují se kulatých stolů k vizím školy. Samostatně připravují konference, festivaly, různé akce. Pracují, mají své vlastní firmy. Dostávají zodpovědnost a snaží se nezklamat, neboť jsou stejně ješitní jako my dospělí.)

Priorita čtvrtá – zapojení moderních technologií do výuky

Někdy si učitelé myslí, že využívají IT ve výuce, když spustí prezentaci, z ní čtou a diktují celé pasáže studentům do sešitu, aby je z nich poté vyzkoušeli. Projektor a prezentace ale nemá s využíváním IT ve výuce nic společného.

Digitální gramotnost učitelů je nízká, a bohužel i u těch, kteří opouštějí pedagogické fakulty. Nejde o to vědět, jak s programy a zařízeními pracovat, je nutné vědět, jak jich ve výukovém procesu smysluplně využít, a poté tak i skutečně činit.

Místo využití IT technologií s nimi učitelé o své studenty bojují, a tento boj musí vždy prohrát. Přitom by jich mohli využít k získání pozornosti studentů, k větší názornosti výkladu, ale i k ušetření svého času, který by poté mohli věnovat interakci se studenty, k odborným diskusím apod.

Technologie jdou dopředu a je vždy nutné velmi pečlivě zvažovat, jakou míru jejich využití zvolit a v kterém okamžiku. Studenti s nimi budou v praxi neustále pracovat, přesto jim na mnohých školách k tomu nic moc neřekneme, někde jim jejich používání dokonce zakážeme.

V současné době existuje virtuální a rozšířená realita. Zde vidím velký prostor pro zkvalitnění výuky, pro její větší atraktivnost, názornost. Pro žáky a studenty s nižší představivostí je prostředkem, jak pochopit některé děje, konstrukce apod.

Za lépe uchopitelnou a využitelnou vidím rozšířenou realitu. Stačí naprogramovat a vymodelovat obrázek, a když se na něj podívám přes mobilní telefon, ten obrázek se stane prostorovým a ožije. Již studenti naší školy z druhého či třetího ročníku dokáží z obyčejného obrázku vytvořit „Potterovské noviny“, kdy obrázek ožívá. Chytrý mobil mají již všichni žáci a studenti, a pokud ne, tak ho brzo mít budou, minimálně od druhého stupně základní školy. Tím odpadají náklady na nutný nákup techniky.

Můžeme se stát průkopníky v tom, že místo nesmyslného zakazování mobilních telefonů, jich budeme ve výuce smysluplně využívat. Navíc si aplikaci může student přehrát kdekoli, ve škole, v tramvaji, vlaku, doma. A protože si s mobilem rád hraje, třeba to učiní raději, než hledět do svého nepřehledně vedeného sešitu, kdy si mnohdy něco chybně překreslil z tabule.

Takové aplikace jde využít ve všech předmětech. Učím se o králíkovi, podívám se na obrázek, a na lavici se mi nad obrázkem objevuje králík, může se i pohybovat. Posunu kurzorem a je z něho kostra. Nebo vidím římskou legii, podívám se na ni přes mobil a ona se dá do pohybu. Mohu si vzít jakýkoli předmět, přes mobil se stane prostorovým, mohu si ho prohlížet ze všech stran. Mohu se podívat na kužel, objeví se rovina, usekne mu špičku, já si mohu seříznutý kužel prohlédnout a pochopit elipsu, přímo na kuželu se mi objeví body, úseky, ale třeba i vzorec.

To vše je možné a vytvořit takovou aplikace vážně umějí už nyní někteří naši středoškolští studenti. Jen bude třeba naučit tyto technologie využívat učitele, odbourat strach z nich a vytvořit dostatečný digitální obsah. S tím ale mohou pomoci právě studenti, třeba v rámci svých studentských a maturitních projektů, ale i pomocí peněz z výzvy Implementace strategie digitálního vzdělávání II. z OP VVV. Ještě dovětek, například na naší škole je běžné, že studenti vytvářejí podpůrné výukové materiály, různé aplikace, cvičení, pochopitelně pod dohledem učitelů v roli konzultantů.

Priorita pátá – propojování formálního a neformálního vzdělávání

Škola nemůže nabídnout všem studentům to, co oni konkrétně potřebují a požadují ke svému individuálnímu rozvoji, škola nemůže zahrnout všechny zájmy, ani všechny odbornosti. Proto je třeba podporovat propojování formálního a neformálního vzdělávání. A do toho ve vyšší míře zapojit především školy, které se mohou stát komunitními centry, institucemi pro celoživotní vzdělávání. Do neformálního vzdělávání pak ve větší míře zapojovat středoškolské a vysokoškolské studenty.

S tím souvisí i vzdělávání seniorů, kteří začínají tvořit významnou sociální skupinu, která se bude ještě rozrůstat, s prodlužující se délkou dožití. A vzhledem k lékařské péči budou i zdravější a aktivnější. I zde mohou významně pomáhat studenti. Navíc bude docházet k propojování generací, kdy ta mladší bude výukou té starší získávat významné kompetence. A ještě se od ní v mnohém poučí.

Kromě seniorů může jít o významnou službu pro matky na mateřské, které si mohou tímto způsobem oživit svou kvalifikaci či si ji rozšířit.

(Zase zde mohu uvést příklad. Naši studenti působí v roli lektorů v rámci Smíchovské průmyslovky třetího věku, ale též vykonávají službu „hodinový ajťák“, kdy na zavolání přijedou za seniorem domů a nastaví mu techniku, naučí ho s ní pracovat, opraví ji. Nebo školí na pobočkách České spořitelny seniory v používání internetového bankovnictví.)

Priorita šestá – řízení školství musí systému sloužit, nikoli ho zatěžovat

Zde je jen jeden zásadní úkol, tedy omezit na nejnižší možnou míru byrokratickou zátěž škol. Hodně by pomohlo, kdyby se konečně stát naučil pracovat s daty a různé úřady nevyžadovaly ty samá data, ovšem v odlišných tabulkách. Snad se to změní, až se konečně ujme eGoverment.

Každý státní a regionální úředník, spojený se školstvím, by si měl uvědomit, že je zde od toho, aby školám poskytoval servis a podporoval je. Nikoli od toho, aby mu školy sloužily k vykázání činnosti a smysluplnosti jeho místa. To samé by mělo platit pro kontrolní orgány.

Například já musím některý doklad podepsat třikrát, schválit požadavek, schválit proplacení výdaje, schválit jeho zařazení do měsíční uzávěrky. A ještě k tomu napsat zprávu, proč jsem si to vůbec dovolil koupit. Zde bohužel nepřeháním.

Určitě bych trval na využívání různých dotací. Například vznik KAP, MAP, ŠAP atd. byl úletem, který místo do škol peníze promrhal v různých komisích a aplikacích. Pokud je ředitel školy kompetentní, tak jen on sám ví nejlépe, co pro rozvoj své školy potřebuje, a nemusí mu v tom radit někdo, kdo zná jeho školu jen z úleku. A pokud kompetentní není, tak má být vyměněn. Například v Praze je jedna velmi vstřícná a hodná paní z Národního ústavu vzdělávání (NÚV), která koordinuje snad dvě stě škol. Tedy s námi probírá, co potřebujeme a pak k tomu dává souhlas. Je mi jí líto. Kolik stálo vytvoření nesčetně dotazníků, neuvěřitelné množství byrokratických dokumentů? Přitom jsme již dávno mohli peníze čerpat a zlepšit něco na svých školách. A tolik by se jich nepoztrácelo cestou k nám.

Rozhodně je třeba změnit řízení grantové politiky. Nechci rozdávat peníze plošně na rozvoj škol, ale požadovat projekt, který ovšem nebude nesmyslnou snůškou frází, nýbrž stručným a jasným popisem aktivity. A pro dobré projekty mít alokováno dostatek peněz. Ty tak zvané pro školy „velmi jednoduché“ šablony jsou při monitorovacích zprávách plné takové byrokracie, že už se do nich učitelé odmítají zapojovat, neboť požadované přepisování zpráv, tisknutí a podepisování formulářů, považují skoro za šikanu. Nehledě na to, že se někdy změní pravidla hry během projektu, a schválená aktivita nakonec není uznána za oprávněnou a škola ji musí uhradit ze svých zdrojů. Navíc šablony blokují smysluplné projekty, protože je v tomto omezeném rámci vycházející vstříc méně aktivním školám nelze nárokovat.

STRATEGIE 2030+, VÝSTUP PRACOVNÍ SKUPINA – RADKO SÁBLÍK

Návrh textu vytvořil Radko Sáblík, vedoucí pracovní skupiny v rámci Strategie 2030+

STRATEGICKÝ CÍL 1 : Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život

1. VYMEZENÍ SC1

1.1. ÚVOD

Dynamický rozvoj moderních technologií staví před budoucí produktivní členy společnosti výzvy, které jsou odlišné od dvacátého století. Neumíme sice definovat, jaké pracovní pozice budou v budoucnosti potřeba, umíme však definovat, co budou budoucí zaměstnanci, živnostníci a podnikatelé potřebovat umět, aby se ve společnosti uplatnili.

Cílem vzdělávání vždy musí být žák a student. Je třeba rozvíjet komplexně jeho osobnost, a to rovnoměrně v těchto oblastech: znalosti (vím), dovednosti (umím znalosti použít), postoje (chci se vzdělávat, pracovat, podnikat) a schopnosti (když vím, umím a chci, abych dokázal realizovat konkrétní projekty a záměry). Proto je klíčové v žácích a studentech podporovat jejich vnitřní motivaci.

Obsah vzdělávání musí být odvozen od této teze, a to včetně ověřování znalostí, dovedností, postojů a schopností. Tomu se musí uzpůsobit přijímací zkoušky na střední školy, maturitní zkoušky i přijímací zkoušky na vysoké školy. S tím souvisí i nutná redukce obsahu a celková revize Rámcových vzdělávacích programů na středních a základních školách, ale i výukových programů na školách vysokých.

Při přechodech na vyšší stupeň vzdělávání musí být dán větší akcent na prověřování studijních schopností daného jedince, na dlouhodobou práci s ním za pomoci kariérových poradců, a s tím je nutné intenzivně začít již na základních školách.

Je nutné respektovat vyšší míru propojování formálního a neformálního vzdělávání, systematicky podporovat žáky a studenty s nižší mírou schopností, ale též žáky a studenty s vyšší mírou nadání. Systémovými opatřeními umožnit rozvíjení talentu všech žáků a studentů, bez ohledu na jejich sociálně ekonomické zázemí.

Je nutné jasně formulovat úroveň klíčových kompetencí, kterých každý žák či student musí dosáhnout při přechodu do dalšího stupně vzdělávání. Tedy po ukončení předškolního vzdělávání, prvního stupně základní školy, druhého stupně základní školy či příslušného období na víceletých gymnáziích, střední a vysoké školy. K této úrovni klíčovým kompetencím získá žák a student další znalosti a dovednosti, vyplývající z míry jeho nadání, zájmu, profilace jím navštěvované vzdělávací instituce, ale též díky neformálnímu vzdělávání a samostudiu.

Bezpodmínečná potřeba celoživotního vzdělávání zvýrazňuje nutnost umět se učit, což je rozdílný pojem od našprtání se na písemku či zkoušení, na konkrétní znalostní test. Je třeba tuto dovednost rozvíjet a podporovat.

Dříve bylo klíčové umět najít potřebné informace, nyní roste důležitost se ve velkém množství informací orientovat. S tím souvisí pojmy jako kritické myšlení, digitální a mediální gramotnost, ale i vytváření společenských postojů, které zvýrazní dovednost žáka a studenta odolávat svodům konspiračních teorií, jednoduchých řešení a různých společensky nebezpečných ideologií.

1.2. SHRNUTÍ NAVRŽENÝCH OPATŘENÍ PRO SC1

1.2.1. Zachování systému vzdělávání na základě kompetencí

Doporučujeme, aby systém vzdělávání v České republice byl i nadále založený na kompetencích. Tento systém byl implementován do českého školství reformou z roku 2004. Doporučuje se vycházet z klíčových kompetencí, které jsou založeny na evropském rámci klíčových kompetencí pro celoživotní učení a které jsou popsány v příloze návrhu doporučení Rady o klíčových kompetencích pro celoživotní učení z roku 2018.

1.2.2. Zachování Rámcových vzdělávacích programů, redukce učiva

Doporučujeme zachovat systém Rámcových vzdělávacích programů, ale zároveň doporučujeme, aby Rámcové vzdělávací programy vymezily prioritní učivo, která bude se žáky probráno. Toto prioritní učivo bude povinné pro všechny subjekty, které vstoupí do vzdělávacího systému, a bude muset být probráno se žáky do daného uzlového bodu vzdělávání, tedy do páté třídy, deváté třídy a do ukončení středoškolského vzdělávání. Toto opatření znamená redukovat současný doporučený obsah látky v Rámcových vzdělávacích programech minimálně o polovinu.

1.2.3. Opakování a procvičování prioritního učiva, individualizace vzdělávání

Redukcí doporučené látky v Rámcových vzdělávacích programech o minimálně polovinu bude vytvořen časový prostor v pedagogickém procesu, který bude využit k opakování a procvičování prioritního učiva, což povede k jeho dlouhodobého zapamatování. Zbylý čas bude využit k individualizaci výuky. Ta může být realizována různými formami, jako jsou výběrové volitelné předměty, odborné semináře, dlouhodobé projekty. Za vhodné se jeví jejich kombinace a také se jeví výhodné při individualizaci výuky propojit systémově formální a neformální vzdělávání.

Efektivita výuky je velmi důležitá. Existují průzkumy, které dokazují, že pokud s informací aktivně nepracujeme minimálně šestkrát, uloží se pouze do krátkodobé paměti a brzy je zapomenuta. Další průzkumy dokazují, že si studenti tři roky po ukončení studia pamatují pouze 2 až 5% z látky, kterou probírali.

1.2.4. Zachování Školních vzdělávacích programů, významná podpora školám

Doporučujeme zachovat systém Školních vzdělávacích programů. Zároveň ale doporučujeme poskytnout školám výraznou podporu při zpracování obsahu Školních vzdělávacích programů. Každá škola se bude moci rozhodnout, zda využije vzorové centrálně vypracované Školní vzdělávací programy obsahující prioritní učivo, anebo si je vypracuje sama. Tím bude dána dostatečná volnost pro školy, které jsou inovativní, a zároveň bude poskytnuta podpora školám, které nemají kapacitu vytvářet sami Školní vzdělávací programy.

1.2.5. Změna postavení učitele v systému vzdělávání

Dostupnost informací na internetu a jejich přirozené využívání současnými i budoucími žáky a studenty od raného dětství znamená, že školy již nejsou dominantními poskytovateli informací, jak tomu bývalo v minulosti. Vzdělávací systém na tuto okolnost musí reagovat a naučit žáky a studenty s informacemi pracovat, tedy ověřovat si jejich důvěryhodnost, odlišit podstatné informace od nepodstatných. Učitel se tím nutně posouvá z pozice předkladatele informací do role mentora či průvodce žáků a studentů jejich vzděláváním.

Tyto okolnosti kladou a budou klást daleko vyšší nároky na učitele, kteří kromě své odbornosti a dovednosti využívat tradičních metod výuky, musí dokázat kriticky myslet a být digitálně gramotní. K tomu se musí sžít se svou novou rolí ve vzdělávacím systému, na niž doposud nebyli a stále nejsou připravováni, což se musí co nejrychleji změnit.

1.2.6. Vyšší míra využívání prostředků IT, smysluplná práce s nimi

Významným faktorem vzdělávacího procesu je vztah žáků i učitelů k digitálním technologiím. U žáků především dovednost je vhodně využívat, ale nestát se na nich závislými. Uvědomovat si prolínání virtuální reality s realitou skutečnou. Učitel musí ukázat žákovi silné i slabé stránky využívání informačních technologií, rizika s tím spojená, a naučit je využívat tyto technologie k získávání relevantních informací a tedy k jejich vzdělávání.

Za využívání IT ve výukovém procesu se přitom již nepovažuje vytvoření prezentace a následné její použití za pomoci dataprojektoru. Toto se bere za samozřejmost. Rostoucí rozšíření mobilních zařízení a platforem nabízí přímé zapojení do výuky například virtuálních studijních a diskusních fór. Podpora cloudových výukových nástrojů v kombinaci s rostoucím počtem připojených zařízení a on-line učebních fór, jako jsou masivní otevřené kursy, nabízí přístupy ke vzdělání prakticky každému a odkudkoli. Připojená zařízení umožňují žákům, studentům a učitelům vytvářet a sdílet obsah přes mobilní zařízení kdykoli a odkudkoli, a zároveň umožňují přístup do vnějšího světa.

Nové technologie zároveň dávají velký prostor k přizpůsobování výuky individuálním potřebám žáků a studentů, byť tato možnost je zatím v současném systému využívána jen okrajově a nesystematicky. Toto je nutné změnit.

1.2.7. Příprava na celoživotní vzdělávání, neformální vzdělávání, samostudium

Z prognóz vývoje společnosti, z vyšší míry využívání moderních technologií, robotů a autonomních systémů jednoznačně vyplývá, že se celoživotní vzdělávání již nyní stává u určité části populace klíčové a nevyhnutelné, a tento trend se bude týkat stále více lidí.

Z toho vyplývá, že vzdělávací systém musí připravit jeho absolventy na celoživotní vzdělávání, tedy naučit je se učit, což znamená dovednost samostatně se učit novým věcem za pomoci dostupných zdrojů, kterými jsou odborná literatura, tutoriály, odborná fóra, ale i on-line programy vzdělávacích institucí, ať již poskytujících formální či neformální vzdělávání.

Zároveň je tento stav pro instituce poskytující formální vzdělávání výzva, aby se sami staly poskytovateli neformálního vzdělávání, respektive celoživotního vzdělávání. Ať již formou modulárního vzdělávání, odbornými kursy či akreditovanými rekvalifikacemi.

1.2.8. Práce s chybou ve vzdělávacím procesu

Práce s chybou je velkou slabinou současného českého vzdělávacího systému. Většinou je za chybu žák či student trestán, převážně špatnou známkou, někdy i značně nevhodným komentářem, který ho sráží a snižuje jeho motivaci se o cokoli dále pokoušet. Mnozí učitelé tak cíleně, pro klid v hodině, či nevědomě srážejí své žáky a studenty, což vede k jejich pasivitě nejen v daném předmětu, ale i v životě žáka či studenta. Proto je velmi žádoucí většinově naučit s chybou pracovat učitele, aby tuto dovednost mohli poté přenést na žáka či studenta.

1.2.9. Ověřování znalostí a dovedností žáků, změna obsahu testování

Doporučujeme plošné testování žáků ve třetí, páté a deváté třídě základní školy či odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Testování ve třetí třídě bude sloužit především jako informace pro žáka a jeho rodiče, při rozhodování o jeho další vzdělávací cestě. Bude však sloužit také školám, aby měly prostor přijmout potřebná opatření, pokud se zjistí systémové nedostatky.

Zároveň je nutné změnit obsah testování, aby se nezaměřoval pouze na zjišťování znalostí, ale vhodnými prostředky testoval i dovednosti a studijní předpoklady žáků. S těmito výstupy pak budou moci pracovat rodiče žáků, žáci, kariéroví a výchovní poradci školy.

Smyslem testování je rovněž získat data pro řízení českého školství a poskytnout relevantní informace všem subjektům ve vzdělávacím systému.

1.2.10. Vytvoření portfolia žáků základních a středních škol

Doporučujeme vytvoření portfolia každého žáka základní a střední školy. Tato portfolia budou sloužit pro přijímací řízení do vyšších stupňů vzdělávání, ale budou zároveň sloužit samotným žákům při jejich jednání se zaměstnavateli či investory. Portfolia si budou žáci vést sami, správnost bude ověřována pověřenými osobami, například kariérovým či výchovným poradcem. Portfolio bude obsahovat veškeré aktivity, kterým se žák věnuje, ať již jsou z oblasti odborné, společenské, kulturní či sportovní.

1.2.11. Jednotné přijímací zkoušky na maturitní obory

Doporučujeme zachovat systém jednotných přijímacích zkoušek na maturitní obory, ale je nutné změnit jejich obsah tak, aby daleko více akcentoval studijní předpoklady a dovednosti uchazeče o studium. Není vhodné tyto testy zaměřit výhradně na znalosti, které prověřují krátkodobou paměť žáka a jsou příčinou zvyšování nerovností ve vzdělávání. Ne každý rodič je totiž schopný a ochotný platit svému potomkovi speciální kursy, které ho připraví na specifické testy z oblasti českého jazyka a matematiky, jak je tomu doposud. Stejný názor vyjadřuje i stanovisko České školní inspekce.

1.2.12. Maturitní zkoušky

Při ukončování středoškolského vzdělávání maturitní zkouškou doporučujeme zachovat státní část maturity, tu ale redukovat pouze na didaktické testy, které budou zároveň sloužit jako připouštěcí testy ke školní části maturity. Zároveň obsah těchto testů musí akcentovat více dovednost dosažené znalosti využít v praktickém životě.

Doporučujeme, aby povinnou částí maturitní zkoušky byla závěrečná celoroční maturitní práce, která bude obhajována před maturitní komisí. Doporučujeme upřednostnit skupinovou práci, individuální maturitní práce by měly být povolovány jen v případech, které jsou specifické. U maturitní komise bude obhajovat svou práci na společném úkolu každý student sám za sebe.

Studenti budou mít možnost si téma maturitní práce navrhnout sami, bude však podléhat schválení ředitelem školy. Maturitní práce a její obhajoba prokáže dovednost absolventa využívat získané poznatky k řešení konkrétních problémů, dovednost pracovat v týmu a případně tým vést.

Systém maturitních prací je již ve školském zákoně zaveden a používá se pro praktickou zkoušku na odborných školách. Je na rozhodnutí ředitele školy, zda studenti vykonají tradiční jednorázovou praktickou zkoušku anebo celoroční maturitní práci, kterou obhájí před maturitní komisí.

1.2.13. Propojení formálního a neformálního vzdělávání

Organizace poskytující neformální vzdělávání působí vedle formálního vzdělávání nahodile, mnohdy je nutné do takové organizace složitě dojíždět. Za neformální vzdělávání lze označit i různé kroužky na školách, které jsou však často odvislé od toho, kdo je nabízí a jakou oblastí vzdělávání se zabývá.

Doporučujeme vytvořit síť státem podporovaných institucí zabývající se neformálním vzděláváním, které budou systematicky na školách doplňovat formální vzdělávání a budou se školami cíleně spolupracovat. Tím zajistí poskytování vzdělání v oblastech, které škola poskytovat není schopna, ať již kapacitně, organizačně či personálně. Takové státem vybrané organizace poskytující neformální vzdělávání by pokrývaly určitou oblast, tedy by spolupracovaly s vícero školami. Tím se výrazně zlepší podmínky pro individuální rozvoj žáků a studentů.

Za velmi vhodné považujeme, pokud by neformální vzdělávání na základních školách poskytovali rovněž studenti středních škol a na středních školách studenti vysokých škol, pod odborným dohledem své školy. Tím by studenti získávali významné kompetence, mohli by si přivydělat odbornou prací ke svému studiu a základní či střední škola by získala pro své žáky či studenty nadstandardní vzdělávání v oblastech, které jsou specifické. Poskytovateli neformálního vzdělávání by tak mohly být na nižších stupních školy vyššího stupně.

Za velmi vhodné rovněž považujeme, aby neformální vzdělávání na základních a středních školách poskytovali pracovníci jejich partnerů z komerční sféry, především pak v technické oblasti. Tím by došlo k potřebnému propojení s praxí a větší interakci mezi soukromým sektorem a školami.

1.2.14. Systémové využívání kariérových poradců, zažití úspěchu žákem

Doporučujeme ve vyšší míře a systémově využívat kariérových poradců již na prvním stupni základní školy, neboť již tam často rodiče volí vzdělávací cestu svého potomka. Mnohdy k tomu však nemají dostatek relevantních informací. Ty by jim měly poskytnout plošné testy dovedností a studijních předpokladů žáků ve třetí třídě a jejich další využití kariérovými poradci. Kariéroví poradci budou spolupracovat rovněž s konkrétním žákem a jeho učiteli.

Takto nastavený systém dokáže odhalit dovednosti a schopnosti většiny žáků a doporučit vhodný způsob rozvíjení jejich osobního potenciálu a talentu. Tím se také sníží počet tak zvaných „outsiderů“, kteří nikdy ve škole nezažijí úspěch. Pokud se žáci a později studenti střední školy zaměří na své silné stránky a ty budou cíleně rozvíjet, bude většina z nich vynikat v některé oblasti a většina z nich také zažije úspěch, což je klíčové pro vnitřní motivaci se vzdělávat.

2. Z ČEHO SE PŘI STANOVENÍ SC1 VYCHÁZÍ

Při vypracování Strategického cíle 1 se vychází z klíčových kompetencí, které jsou založeny na evropském rámci klíčových kompetencí pro celoživotní učení a jsou popsány v příloze návrhu doporučení Rady o klíčových kompetencích pro celoživotní učení z roku 2018. Pro jednotlivé uzlové body vzdělávací dráhy, tj. na konci stupňů vzdělání, jsou konkretizovány do očekávaných výsledků učení. Každá z klíčových kompetencí je sycena jednou hlavní vzdělávací oblastí, nicméně má průřezový charakter. Jde o celkem devět klíčových kompetencí, jejichž obecný stručný popis je uveden níže.

V evropském rámci klíčových kompetencí je jich uvedeno osm, neboť jsou spojeny kompetence matematická a kompetence v oblasti vědy, technologií a inženýrství. Rozdělení této kompetence na dvě se však jeví pro potřeby stanovení Strategie 2030+ jako výhodnější.

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky a studenty souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti.

Osvojování klíčových kompetencí je dlouhodobý a složitý proces, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním, středním a vysokoškolském vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu života.

2.1. KLÍČOVÉ KOMPETENCE – STRUČNÝ OBECNÝ POPIS

2.1.1. Komunikace v českém jazyce

Absolvent komunikuje v českém jazyce ústně i písemně přiměřeně komunikační situaci a přiměřeně danému stupni vzdělávání. Dovede vyjádřit svou myšlenku, pocity či názory ústně i písemně, dokáže reagovat v diskusi věcnými a vhodnými argumenty. Dokáže respektovat odlišný názor od svého. Dokáže prezentovat sebe i svůj záměr, dokáže vhodnou volbou prezentace a svým cíleným projevem zaujmout své posluchače.

2.1.2. Komunikace v cizím jazyce/jazycích

Absolvent komunikuje v cizím jazyce/jazycích na příslušné úrovni ve všech relevantních situacích, dokáže vyjádřit svou myšlenku, pocity či názory ústně i písemně. Dokáže reagovat v diskusi věcnými a vhodnými argumenty. Dokáže prezentovat sebe i svůj záměr.

2.1.3. Kompetence matematická

Absolvent používá osvojený matematický aparát k řešení relevantních problémů a situací, dokáže na odpovídající úrovni využívat logické myšlení a odbornou argumentaci. Dokáže řešený problém analyzovat, na základě analýzy navrhnout varianty řešení, zdůvodnit vybranou variantu řešení a realizovat ji. Je schopný matematické dovednosti využívat i pro řešení problémů v jiných oblastech, v jiných předmětech, tedy je matematicky gramotný.

2.1.4. Kompetence digitální

Absolvent používá digitální technologie na příslušné úrovni k řešení relevantních problémů a situací. Dokáže vhodně využívat nástroje ICT, nikoli je pouze ovládat. Dokáže kriticky a tvořivě, analyticko-synteticky nakládat s informačními zdroji. Zná a dodržuje zásady kybernetické bezpečnosti.

2.1.5. Kompetence v oblasti vědy, technologií a inženýrství

Absolvent používá vědecké metody práce, např. experiment založený na důkazech, výzkumu využívající tištěné i elektronické zdroje. Vyvozuje odpovídající závěry, používá odpovídající postupy a technické nástroje, přístroje a jiné pomůcky při realizaci praktických činností. Dokáže vytvořit technickou zprávu se správnými odkazy na zdroje a správně citovat.

2.1.6. Kompetence personální a sociální, k učení

Absolvent používá vhodné metody učení specifické pro příslušnou vzdělávací oblast podporující motivaci a sebereflexi, spolupracuje se spolužáky, účastní se skupinové práce v různých rolích, přebírá odpovídající zodpovědnost. Vyrovnává se s nejistotou a složitými situacemi včetně konfliktů tak, aby si zachoval svou fyzickou, psychickou i sociální pohodu. Umí se učit, což znamená naučit se na základě již získaných poznatků a dovedností novým věcem, za použití dostupné literatury, tutoriálů, odborných fór a konzultací s kolegy. Přijímá zodpovědnost za své vzdělávání, dokáže si kriticky zhodnotit své silné a slabé stránky, je motivován a schopen rozvíjet svůj talent za pomoci neformálního vzdělávání a samostudia. Dokáže převzít roli lektora, dokáže problémy vhodnými metodami a prostředky vysvětlit, dokáže poskytnout radu svým kolegům.

2.1.7. Kompetence občanská

Absolvent se aktivně podílí na životě školy s přesahem do komunitních aktivit. Dokáže kriticky myslet, dokáže určit důvěryhodnost zdrojů, dokáže s nimi pracovat. Chápe mediální prostor, dokáže do něho aktivně a vhodně přispívat, i za využití vhodných prostředků a programů informačních technologií. Orientuje se v demokratickém politickém systému, má zájem ho udržovat, dokáže si uvědomit populistická a nedemokratická řešení problémů.

2.1.8. Kompetence k podnikavosti

Absolvent projevuje iniciativní a tvořivý přístup k využití příležitostí a nápadů v osobním i pracovním životě. Dokáže popsat a prezentovat svůj nápad, dokáže provést základní analýzy trhu. Dokáže sestavit tým pro řešení svého záměru, případně takový tým vést. Dokáže připravit propagaci a propagační materiály pro svůj záměr. Dokáže založit start-up, orientovat se na trhu práce a v příslušných zákonech.

2.1.9. Kompetence kulturní povědomí a vyjadřování

Absolvent uplatňuje estetická hlediska při své práci, vyjadřuje tvořivě své myšlenky, zážitky, představy, emoce a sdílí je pomocí uměleckých a jiných kulturních forem, včetně využití vhodných prostředků a programů informačních technologií.

3. KLÍČOVÉ KOMPETENCE PRO JEDNOTLIVÉ UZLOVÉ BODY

Některé kompetence budou logicky získávat až absolventi vyšších stupňů vzdělávání a rovněž u jednotlivých kompetencí bude v uzlových bodech různá úroveň jejich zvládnutí.

Tento materiál se také logicky nezabývá tím, jak má být těchto kompetencí dosaženo, to přísluší až implementaci definované Strategie 2030+.

3.1. ABSOLVENT MATEŘSKÉ ŠKOLY

Mateřská škola je velmi specifická část vzdělávacího systému a většinu kompetencí vhledem na věk dětí ani rozvíjet nelze. Nejde ani striktně stanovit, jakou úroveň dovedností má mít absolvent mateřské školy. Přesto jsou již některé kompetence rozvíjeny, mělo by se tak však činit výhradně zábavnou formou i za využití vhodných her.

V mateřské škole by měla být pozornost zaměřena především na sociální kompetence, tedy dovednost dítěte komunikovat se svým okolím, rozpoznat a pojmenovat předměty a děje z běžného života. Také je důležité nastavení správného řešení prvních konfliktů, kdy mnohý jedinec zjišťuje, že ne vždy může prosadit svoje přání.

Komunikace v cizím jazyce obecně není požadována, je na rodičích, zda přihlásí potomka do třídy s výukou cizího jazyka.

Odborníci z oblasti psychologie nepovažují za vhodné využívat prostředky digitální technologie, pravdou však je, že v mnoha rodinách k nim mají předškoláci přístup. Za vhodné se naopak jeví položit základy programování, ovšem bez využití prostředků IT, pouze za pomoci vhodných her a stavebnic.

3.2. ABSOLVENT PRVNÍHO STUPNÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Během prvního stupně základní školy jsou položeny základy všech devíti klíčových kompetencí, některé však jen v úplných základech či okrajově. Doporučujeme na prvním stupni za se soustředit na tři prioritní klíčové kompetence, a to komunikace v českém jazyce, kompetence matematická a kompetence personální, sociální a k učení.

Je velmi důležité, aby byly základy jednotlivých kompetencí osvojovány vhodným způsobem, neboť u žáků vznikají návyky, které v případě těch negativních je později těžké odstraňovat.

Je důležité podporovat kreativitu jedince, která je přirozená, ale během školní docházky bývá potlačována, postupně mizí a je nahrazována stereotypy. Ty sice naučí některým řešením základních úkolů, ale pokud jsou jednostranně využívány a vyžadovány, omezují hledání řešení složitějších či neprobíraných problémů, před něž bude později žák v reálném životě postaven.

Při práci s textem je potřeba již v tomto věku pamatovat nejen na jeho správné přečtení, ale také na jeho porozumění. Je nutné položit základy čtenářské gramotnosti.

V rámci matematiky je třeba podporovat objevování a hledání řešení, nikoli pouze učit předem daná či preferovaná řešení. Přitom je nutné začít učit žáka pracovat s chybou, hledat ji, odstraňovat a poučit se z ní. Rovněž je nutné začít žáka učit vhodné argumentaci, základům analýzy, logického myšlení.

V kompetenci personální, sociální a k učení je klíčové hledat způsob vnitřní motivace žáka k výukovému procesu, získat ho pro daný předmět. Nebát se již v tomto věku stavět před žáky konkrétní problémy, vést je k jejich řešení. Rovněž naučit žáka vyrovnávat se s neúspěchem, ten má být motivací do další práce, nikoli důvodem k rezignaci. Žák musí pochopit, že pro úspěch je nutné vynaložit úsilí, k čemuž není mnoho z nich v rodinách vedeno.

Již v tomto věku je třeba hledat silné stránky žáků, aby většina z nich zažila úspěch, což je klíčové pro jejich motivaci se vzdělávat. K tomu doporučujeme využít i plošných testů ve třetí třídě a práci kariérových poradců. Tím bude poskytnuta zpětná vazba rodičům, pro jejich volbu další vzdělávací cesty jejich potomka.

Žáky je rovněž nutné motivovat k jejich rozvoji i za pomoci samostudia a neformálního vzdělávání. Je potřeba položit základy k dovednosti se učit, tedy z dostupných zdrojů se učit nové věci, bez předchozího výkladu učitele.

Žák musí být seznámen s vhodným využíváním prostředků IT. Přitom je nutné, aby byl žák důsledně seznámen se základními pravidly kybernetické bezpečnosti, neboť mnozí z žáků již vstupují do kybernetického prostoru a jsou v něm velmi zranitelní.

3.3. ABSOLVENT DRUHÉHO STUPNĚ ZÁKLADNÍ ŠKOLY ČI ODPOVÍDAJÍCÍ TŘÍDY VÍCELETÉHO GYMNÁZIA

V tomto uzlovém bodě má již žák rozvinuty všechny klíčové kompetence, byť některé pouze v jejich základech.

Žák musí dokázat vhodně využívat prostředky IT pro rozvíjení jednotlivých kompetencí. Proto je nutné, aby s nimi cíleně pracovali učitelé ve všech předmětech, vhodně je využívali, jak ve svých hodinách, tak při domácích úkolech či projektech. Absolvent je schopný rozlišit realitu a virtuální realitu, která ho bude stále více obklopovat.

V rámci diskuse dokáže žák vhodným způsobem argumentovat, dokáže vhodně prezentovat svou myšlenku či svůj nápad.

V rámci matematické kompetence již dokáže jednodušší řešené problémy analyzovat, na základě této analýzy navrhnout varianty řešení, zdůvodnit vybranou variantu řešení a realizovat ji.

Žák se dokáže orientovat v mediálním prostoru, dokáže do něj i vhodně přispívat, i za využití vhodně zvolených prostředků a programů IT.

Žák se orientuje na internetu, má položeny základy pro kritické myšlení, je cíleně veden k ověřování zdrojů, k práci s informacemi.

Žák se dovede učit, což znamená naučit se na základě získaných poznatků a dovedností novým věcem pomocí samostudia, za využití dostupné literatury, tutoriálů, odborných fór a konzultací s kolegy. Přijímá zodpovědnost za své vzdělávání, je schopen si kriticky zhodnotit své silné a slabé stránky, je motivován a schopen rozvíjet svůj talent za pomoci neformálního vzdělávání a samostudia.

Při řešení praktických činností používá odpovídající postupy a technické nástroje, přístroje a jiné pomůcky. Dokáže vytvořit základní technickou zprávu, ve které jednoduchým způsobem popíše své postupy a své řešení.

3.4. ABSOLVENT STŘEDNÍ ŠKOLY

Absolvent střední školy musí být schopen vstoupit do pracovního procesu, začít podnikat, založit a rozvíjet svou živnost či pokračovat v dalším formálním i neformálním studiu. Také může kombinovat různé z uvedených variant. Další formální vzdělávání může odložit a začít s ním později. Musí být připravený na celoživotního vzdělávání, tedy umět se učit novým věcem a být k tomu motivován. Absolvent již plně převzal zodpovědnost za své vzdělávání a rozvíjí svůj talent za pomoci samostudia a neformálního vzdělávání.

Dosažená úroveň jednotlivých klíčových kompetencí musí výše uvedené umožňovat, z čehož vyplývá požadavek na střední školy a učitele. Vzhledem k zaměření navštěvované střední školy budou některé z klíčových kompetencí u absolventa rozvinuty více a některé méně.

Všichni absolventi ale musí být čtenářsky gramotní, aby dokázali porozumět textu, aby vůbec pochopili problémy, které mají řešit. Při jejich řešení jim bude nápomocna kompetence matematická a digitální, kdy budou používat logické myšlení, analytické postupy, a budou přitom využívat vhodně zvolené prostředky a programy IT.

Všichni absolventi by měli být schopni se domluvit minimálně v anglickém jazyce, přičemž cílem je dosáhnout vyššího poměru těch, kteří budou mít takovou úroveň znalostí, aby mohli začít studovat na zahraniční škole, realizovat v zahraničí studijní stáže či začít pracovat ve firmě, kde je úředním jazykem angličtina.

Všichni absolventi by měli být schopni se orientovat v demokratickém politickém systému, většinově mít zájem ho udržovat, dokázat si uvědomit populistická a nedemokratická řešení problémů.

V souvislosti s dynamickým rozvojem nových technologií jako jsou internet věcí, robotizace, autonomní systémy a umělá inteligence, považujeme za nutné propojení vzdělání přírodovědného, technického a humanitního, aby absolvent střední školy měl nezbytný odborný základ, ale i široký rozhled. Obecně řečeno, i humanitně vzdělaný absolvent potřebuje znát základy techniky, neboť ho bude obklopovat a on ji bude intenzivně každodenně využívat. Technik naopak potřebuje umět domýšlet sociální a občanské dopady svých navrhovaných řešení.

Absolvent střední školy rozumí „řeči strojů“, tedy chápe základy jejich systému řízení a ovládání, i základy specifického „uvažování“ robotů a autonomních systémů, což se u nich při rozvoji umělé inteligence předpokládá. Každý absolvent střední školy zná základy programování.

Výsledkem takto pojatého systému vzdělávání budou absolventi, kteří budou mít hutný zažitý a dostatečně procvičený vědomostní základ, na kterém budou moci v budoucnu rozvíjet své další znalosti a dovednosti.

PŘÍLOHA KE STRATEGICKÉMU CÍLI 1 (pro potřeby této publikace kráceno)

1. PROČ JE POTŘEBNÉ SYSTÉM VÝUKY MĚNIT

1.1. Obecný popis současnosti a očekávaného vývoje společnosti

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) připravuje projekt Budoucnost vzdělávání a dovedností 2030, kdy cílem je pomoci zemím nalézt odpověď na dvě velmi důležité otázky.

První otázka: Jaké znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty budou dnešní studenti potřebovat k tomu, aby prospívali a utvářeli svůj svět?
Druhá otázka: Jak mohou vzdělávací systémy tyto znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty efektivně rozvíjet?

Jak je tedy patrné, vzděláváním a jeho efektivitou se zabývají téměř všechny vyspělé státy světa, podobný je i časový horizont do roku 2030, respektive s přesahem tohoto termínu, proto Strategie 2030+.

Právě efektivita výuky je přitom klíčová. Informací přibývá exponenciálně a není tedy možné ponechávat informace, které se učily předešlé generace, a k nim přidávat nové. Zvláště při stále ještě vysokém poměru frontální výuky je efektivita takového velkého množství předávaných informací velmi nízká. I ze závěrů České školní inspekce vyplývá, že současné děti se učí více než předešlé generace, ale umí toho v konečném důsledku méně.

Dalším důvodem pro změnu systému výuky jsou prognózy, které předpovídají, že budoucí absolventi vzdělávacího systému budou nuceni měnit častěji než doposud své pracovní pozice, rekvalifikovat se na pozice doposud nedefinované, budou zakládat častěji firmy či provozovat živnosti. Proto je důležité vytvořit hutný základ tvrdých kompetencí, ten dostatečně procvičit a opakovat, aby se získané znalosti uložily do dlouhodobé paměti a absolvent na nich mohl dále stavět ve svém bezpodmínečně nutném celoživotním vzdělávání. Proto je také nutné posílit výuku těch kompetencí, které takový rozvoj daného absolventa umožní. Je třeba nastavit vyvážený poměr mezi tvrdými a měkkými kompetencemi.

Obecně lze konstatovat, že bude nutné změnit i metody výuky. Je třeba, aby absolventi byli více odolní vůči neúspěchu. Odolnost proti neúspěchu představuje i překonávání překážek a problémů, které se nutně vyskytují v jakékoli dlouhodobé činnosti. Každý si také nese vnitřní handicapy, ať již subjektivní nebo objektivní povahy. Umět je přijmout a vypořádat se s nimi je součástí sebeposilování, které se zúročí ve střetu s jakoukoli další překážkou. Samotná odolnost je spojena se sebevědomím, je primárně volní povahy, je postavena na důvěře v to, že většina životních překážek je řešitelná vlastními silami.

Je zásadní vystavovat dítě překážkám a určité míře nejistoty, stavět před něj problém, které však je schopno zvládnout vlastními silami s vynaložením potřebného volního a kognitivního úsilí. Úkoly tedy nesmí přesahovat jeho možnosti, ale zároveň nesmí být příliš jednoduché. Pokud se při řešení úkolu dopustí chyby, což je téměř jisté, je nutné ho naučit s chybami pracovat, odhalovat je, analyzovat je a vzít si z nich poučení.

Práce s chybou je velkou slabinou současného českého vzdělávacího systému. Malé sebevědomí také vede často k tomu, že dílčí neúspěch znamená konec snahám tvořit, budovat, experimentovat, ale i podnikat či si budovat živnost. Při prvním neúspěchu přichází rezignace a frustrace, přesvědčení, že výzva je nad síly daného jedince. Bohužel současný systém vzdělávání a výuka mnohých učitelů je v tomto utvrzuje. Pokud však samotným učitelům chybí sebevědomí, což prokazují mezinárodní průzkumy, těžko ho bude pěstovat u svých žáků a studentů.

1.2. Očekávaný rozvoj technologií a jimi způsobených změn ve společnosti

Dle stanoviska OECD z roku 2018 žijeme v době bezprecedentních sociálních, kulturních a enviromentálních změn. Dynamicky se rozvíjející technologie zásadním způsobem proměňují všechny stránky našeho života. O tomto období se hovoří jako o „Druhém věku strojů“ (Brynjolfsson, 2015). Autoři tohoto konceptu poukazují na skutečnost, že svět se nachází v bodě zlomu, kdy se v plné síle projeví účinek digitálních technologií prostřednictvím automatizace a vytvářením produktů, které nemají obdoby.

Tyto hluboké změny jsou také nazývány „Čtvrtou průmyslovou revolucí“. Je charakterizována nástupem „kyberneticko-fyzikálních systémů“, které rozvíjejí i zcela nové schopnosti lidí a strojů. Nositelé změny jsou například schopnost editovat genom, přichází rozmach umělé inteligence, 3D tisku či nanotechnologických materiálů, uplatňují se nové přístupy k řízení a logistice založené na blockchainu či kvantové výpočetní kapacitě (Schwab, 2016).

Technologie proměňují všechna hospodářská odvětví. Vytvářejí se nové kategorie zaměstnání, které mění či zcela nahrazují ty tradiční. Mění se i soubory dovedností, které jsou pro tradiční i nová povolání potřebné. Proměnou prochází také to, jak a kde lidé pracují, i celý trh práce (WEF, 2018). Rychle se posouvá hranice mezi pracovními úkoly prováděnými lidmi a úkoly prováděnými stroji a algoritmy.

Díky těmto hlubokým sociálním a technologickým změnám již nestačí, aby strukturované vzdělávání bylo dovršeno ukončením střední nebo vysoké školy. Vzdělávání se musí stát celoživotním procesem. Lidé se nebudou vzdělávat a připravovat pouze pro jednu určitou roli, ale stanou se celoživotními studenty (Marr, 2019). Vzdělávací systém tak musí být uzpůsoben tomu, aby mohl lidem tyto příležitosti poskytovat.

Zároveň ale musí vzdělávací systém připravit jeho absolventy na celoživotní vzdělávání. Stále více bude důležitá schopnost nalézat řešení v situacích, které se během vzdělávání nenacvičovaly, a které mají charakter řešení nově definovaných problémů, před které bude daný jedinec postaven. Schopnost je řešit mu bude dávat vyšší předpoklady uplatnitelnosti, neboť nepůjde o rutinní pracovní úkoly, tedy o náplň pracovní pozice, jejichž nahrazení roboty či autonomními systémy se předpokládá. Respektive tato doba již započala a dynamika změn se bude zvyšovat.

Vzhledem k tomu, že mnohá očekávaná řešení takových problémů budou souviset s využíváním robotů a autonomních systémů, respektive budou založena na komunikaci s nimi, bude velmi důležitou schopností „rozumět“ řeči strojů, tedy pochopit jejich systém řízení, ovládání. Ale i specifické „uvažování“ robotů a autonomních systémů, což se u nich při rozvoji umělé inteligence předpokládá. S tím souvisí význam pochopení minimálně základů programování, jejichž výuka by měla být poskytnuta celé populaci žáků a studentů.

Nedostatečná vzdělanost a neschopnost se orientovat v nových podmínkách společnosti spojené s využíváním digitálních technologií, robotizace a autonomních systémů, bude nutně souviset s nárůstem obav z ohrožení vlastní identity, nárůstem ekonomických a sociálních nerovností. Cílem vzdělávání tak musí být zralý, základními dovednostmi vybavený jedinec, který je schopný využívat v maximální míře svůj potenciál ve prospěch svého rozvoje, ale i ve prospěch rozvoje společnosti. Formální vzdělávání však nemůže, vzhledem k rozsahu poznání, nabídnout vše všem, a také míra schopností a talentu je u žáků a studentů různá. Proto je a bude nutná větší míra individuálního vzdělávání, nutnost žáků a studentů přijmout zodpovědnost za své vzdělávání, což znamená vnitřní motivaci rozvíjet svůj talent pomocí samostudia a neformálního vzdělávání.

Vzdělávací instituce poskytující formální vzdělávání musí naučit žáky a studenty samostudiu a motivovat je k využívání této schopnosti. Za vhodné se jeví i větší a systémová provázanost klasických vzdělávacích institucí s institucemi poskytujícími neformální vzdělávání, které doplní školy tam, kde ty již nemají kapacitu působit, či z pohledu poskytování vzdělání celé populaci ani působit nemohou.

Dostupnost informací na internetu a jejich již zcela přirozené využívání současnou populací od raného dětství, také zcela mění postavení institucí poskytujících formální vzdělávání, které již nejsou dominantními poskytovateli informací, jak tomu bývalo v minulosti. Vzdělávací systém musí však naučit žáky a studenty s informacemi pracovat, ověřovat si jejich důvěryhodnost, pěstovat v nich schopnost odlišit podstatné informace od nepodstatných. Učitel se tím nutně posouvá z pozice předkladatele informací do role mentora či průvodce žáků a studentů jejich vzděláváním.

Významným faktorem je vztah žáků a studentů k digitálním technologiím. Schopnost je vhodně využívat, ale nestát se na nich závislý. Uvědomovat si prolínání virtuální reality s realitou skutečnou. Je potřeba ukázat žákovi silné i slabé stránky využívání informačních technologií, rizika s tím spojená, a naučit je využívat tyto technologie k získávání relevantních informací a tedy ke svému vzdělávání.

Tyto okolnosti kladou a budou klást daleko vyšší nároky na učitele, kteří kromě své odbornosti a schopnosti využívat tradičních metod výuky, musí být schopni sami kritického myšlení a být digitálně gramotní. K tomu se musí sžít se svou novou rolí ve vzdělávacím systému, na niž doposud nebyli a stále nejsou připravováni. Tato okolnost v nich logicky vzbuzuje strach z budoucnosti, nejistotu při využívání informačních technologií, nejistotu při komunikaci s žáky a studenty, snižuje jejich sebedůvěru, která je v českém prostředí dle mezinárodních výzkumů již nyní velmi nízká, ve srovnání s jejich kolegy z jiných vyspělých zemí.

1.3. Vyšší míra individuálního vzdělávání žáků a studentů

Je zcela patrné, že díky novým technologiím, jejich masovému rozšíření ve společnosti a velmi intenzivnímu využívání mladou generací, se mění i způsob jejího vzdělávání. Bez ohledu na zásady platné v současném formálním vzdělávání, či někdy i navzdory nim. Zároveň však nové technologie dávají velký prostor k přizpůsobování výuky individuálním potřebám žáků a studentů, byť tato možnost je v současném systému využívána jen okrajově a nesystematicky.

1.4. Vyšší míra provázanosti formálního a neformálního vzdělávání

Již v současné době se žáci a studenti vzdělávají nad rámec formálního vzdělávání. Podle své vnitřní motivace využívají jak nabídky poskytovatelů neformálního vzdělávání, tak samostudia s využitím zdrojů na internetu. Státní instituce i vzdělávací instituce poskytující formální vzdělávání zatím v dostatečné míře nechápou rostoucí význam neformálního vzdělávání a nespolupracují s jeho poskytovateli, a pokud ano, nikoli systematicky. V budoucnosti by měla vzniknout symbióza formálního vzdělávání a neformálního vzdělávání, doplněná samostudiem, což v důsledku přinese cílené rozvíjení talentu žáka či studenta. Vzhledem k velkému rozptylu zájmu a talentu žáků a studentů, nemůže toto nikdy zajistit samotná škola. Ta by se měla primárně soustředit na vytvoření hutného základu znalostí a dovedností žáků a studentů, které s nimi budou učitelé opakovat a procvičovat, a zároveň vytvořit podmínky pro individuální rozvoj žáků a studentů.

1.5. Celoživotní vzdělávání

Z prognóz vývoje společnosti, z vyššího využívání moderních technologií, robotů a autonomních systémů jednoznačně vyplývá, že se celoživotní vzdělávání již nyní stává u určité části populace klíčové a nevyhnutelné, a tento trend v budoucnu zasáhne stále více lidí. Tím pádem se dotkne větší části populace.

Z tohoto důvodu musí být vybudován pružný systém celoživotního vzdělávání, které umožní zájemci kdykoli do tohoto systému vstoupit a doplnit si potřebné vzdělání a dovednosti. Za vhodné se jeví vytvářet vzdělávací moduly, jež bude moci zájemce absolvovat. Za podobně vhodné se jeví využít k celoživotnímu vzdělávání cíleně již existující instituce, poskytující formální vzdělávání.

V současné době existují různé subjekty, které poskytují celoživotní vzdělávání, a mezi které patří i některé školy. Ne však systémově a většinově. V budoucnu by právě instituce nabízející formální vzdělávání měly být místem, kam budou přicházet dospělí jedinci s cílem doplnit si potřebné vzdělání v nabízeném modulu, nebo se tam budou vracet i absolventi, aby si zvýšili svou odbornost. Využití sítě škol bude levnější pro stát i pro zájemce o celoživotní vzdělávání, navíc tato činnost může poskytnout další přivýdělek pedagogům daného ústavu a také dané instituci přinést další zdroje.

Tento stav je tedy výzvou pro instituce poskytující formální vzdělávání, aby se sami staly poskytovateli neformálního vzdělávání, respektive celoživotního vzdělávání. Ať již formou modulárního vzdělávání, odbornými kursy či akreditovanými rekvalifikacemi.

Specifickým celoživotním vzděláváním je vzdělávání seniorů, kterých přibývá a přibývat bude. Mnozí z nich hledají nový smysl života a vzdělávání patří mezi jednu z aktivit, o kterou bude stále větší zájem.

Poskytování celoživotního vzdělávání jedincům v produktivním věku i seniorům by mělo v budoucnu patřit k běžné nabídce institucí, zabývajících se formálním vzděláváním.