Základní teze
Když jsem 1. listopadu 2002 nastupoval do funkce, řekl jsem ve svém úvodním projevu dvě základní předsevzetí, kterými se řídím dodnes.
„Chci, aby naše škola patřila do TOP10 nejlepších škol v České republice.“
„Studenti jsou pro mě Number One.“
Po 21 letech ve funkci na tom nic neměním. Stejně jako na dalších svých prohlášeních. Pochopitelně se ale za tu dobu výrazně změnil svět, především v oblasti informačních technologií, a tak se nutně musel změnit můj přístup k výuce, a tyto změny prosazuji na naší škole ve své roli pedagogického lídra.
Změnila se i role učitele, neboť ten již není vykladačem pravd, zvěstovatelem nových informací, ale mentorem, průvodcem, koučem. Jedno, jak jeho roli budeme nazývat. Učitel musí reagovat na to, že škola již dávno není pro studenty hlavním zdrojem informací, v některých oblastech, jako je zrovna oblast IT, již formální vzdělávání je minoritní a převažuje neformální vzdělávání a především informální vzdělávání.
„Student nemůže být objektem vzdělávání, ale partnerem ve vzdělávání.“
„Je třeba u studentů podporovat podnikavost, je třeba, aby přebírali zodpovědnost za své vzdělávání.“
„Je třeba naučit studenty se učit, tedy umět se učit nové věci na základě již získaných znalostí a dovedností, nikoli se šprtat. Zároveň je třeba naučit studenty myslet, logicky, kriticky, informaticky.“
„Za hlavní poslání ředitele školy považuji vytvoření takového prostředí na škole, aby se mohli učitelé i studenti seberealizovat.“
„Aktivizace studentů a jejich cílené vedení k podnikavosti je klíčem k jejich úspěšnému vzdělávání. Nejlepší podporou jejich vnitřní motivace se vzdělávat je ukázka příkladu dobré praxe. Inspirujme a nechme se inspirovat.“
„Přestaňme už na školách systémově vzdělávat budoucí vykořisťované zaměstnance. Ukažme studentům, že mohou zakládat živnosti, zahájit podnikání a nakonec i zajistit práci jiným.“
„Chcete něco udělat? Tak o tom nemluvte a udělejte to.“
Možná, že těmito mými výroky bych mohl skončit, neboť sami o sobě vypovídají o mé filozofii. Ve výše uvedených mých výrocích je základ mé vize školy, lépe řečeno vzdělávání, neboť je nutnost propojovat formální, neformální a informální vzdělávání. Již nyní je celoživotní vzdělávání nutností pro každého, kdo chce být úspěšný, a jeho význam bude ještě vzrůstat. Škola pak má své absolventy na celoživotní vzdělávání připravit. Vzdělávat je pro reálný osobní, společenský a profesní život, a zvolené pořadí slov není z mého přesvědčení náhodné.
Role ředitele jako manažera a pedagogického lídra
Často se diskutuje o rozdělení této role, o zřízení tzv. technického ředitele. Já bych to považoval za velkou chybu, neboť když má dle těchto tezí být ředitel především pedagogický lídr, musí také mít plnou možnost rozhodovat o prioritách v oblasti financování. Na škole o velikosti Smíchovské SPŠ a gymnázia navíc má k sobě zástupce, hospodářku, ekonomku, asistentku atd.
„Manažer je tak silný, jak silný je jeho tým.“
Z tohoto mého výroku, z této mé filozofie, vychází i mé naplňování role ředitele, ať již manažera či pedagogického lídra. Jsem moc rád za velmi dobré vybavení školy, díky přízni zřizovatele Prahy, ale bez lidí by to bylo jen „železo“. Lidské zdroje jsou klíčové. Proto jsem nejvíce hrdý a pyšný na tým, který se mi podařilo za ty roky ve funkci vytvořit, a který nyní tvoří cca 10 klasických učitelů, cca 80 absolventů školy, co z ní zapomněli odejít, a cca 120 velmi aktivních studentů všech ročníků. Tento tým táhne školu stále vpřed a kvůli tomuto týmu je naše škola na špici v poskytování formálního sekundárního vzdělávání.
Hodnocení z pohledu prostředků a výhled do budoucnosti
Níže uvádím přehled prostředků, který se podařilo zajistit od doby, kdy jsem nastoupil do své funkce ředitele, přičemž velmi mnoho z nich přišlo v poslední době, kdy se pandemie Covid-19 pro nás stala příležitostí, nikoli brzdou. Stejně tak míníme postupovat i v případě nástupu umělé inteligence (AI), neboť na škole vznikl Studentský pracovní tým AI, jenž vytváří vlastního humanoida s vlastní AI.
„Peníze jsou jen prostředek, jak zajistit na škole takové prostředí, aby mohli studenti a učitelé utvářet kvalitní pedagogický proces, aby se mohli seberealizovat.“
Tento můj výrok snad dostatečně vysvětluje, že mi nejde o honbu za penězi, ale intenzivní a usilovné hledání zdrojů, abychom mohli naše vize vzdělávání realizovat.
Granty do výuky a budovy
Celkem Smíchovská SPŠ a gymnázium od roku 2003 do konce července 2023 získala 142 grantů do výuky, z toho 9 bylo v rámci programů z Evropských fondů. Dohromady jde o celkovou částku 49. 589. 700,- Kč.
K tomu byl získán grant z prostředků Evropských fondů na zateplení budovy, výměnu oken, dveří a střechy za 25. 221. 000,- Kč.
K tomu škola v roce 2021 získala grant z Evropských fondů v programu iKAP2 v celkové výši 20. 030. 000,- Kč na žádané aktivity pro následné dva roky, konkrétně na provoz Coworkingového centra, vytvoření AR výuky, na Letní školy a kempy, na osvětu v kybernetické bezpečnosti, na vytvoření republikové soutěže v kybernetické bezpečnosti, na výuku STEM a na rozšíření Podcastového studia.
Doplňková činnost
Z doplňkové činnosti získala Smíchovská SPŠ a gymnázium za roky 2003 až 2022 celkovou částku 13. 935. 373,- Kč. Za rok 2023 ještě není zisk vyčíslen, odhaduje se na 650. 000,- Kč.
Získané prostředky nad klasický provoz
Za roky 2003 až červenec 2023 jsme získali z grantů, doplňkové činnosti a mimořádných dotací zřizovatele prostředky ve výši 271. 672. 451,- Kč.
Poznámka: Je započítáno 30 milionů korun, které poskytl zřizovatel na stavbu nové Haly pro praktickou výuku, která se stane součástí Coworkingového centra. Stavbu realizuje a dozoruje hl. m. Praha, má být dokončena v únoru 2024.
Prostředky z iROP na úpravy a vybavení školy
Praha, jakožto bohatý evropský region, poprvé v historii má možnost čerpat prostředky z implementace Rozvojového operačního programu (iROP) a Smíchovská SPŠ a gymnázium v konkurenci dalších škol skončila v tabulce zájemců o tyto prostředky na druhém místě a byla jí zřizovatelem schválena celková částka 49. 600. 000,- Kč. Nyní již zřizovatelem vybraní projektanti a firma připravující žádost, soutěží sama se sebou. Věříme, že žádost bude úspěšná, a v dalších letech bude moci Smíchovská SPŠ a gymnázium využít tuto částku na vybavení nové haly Coworkingového centra, zázemí pro Mediální dům Preslova a Next Zone v místnosti číslo 16 v přízemí, zajištění výtahu a bezbariérového přístupu, a pokud ještě něco díky inflaci zbyde, tak na úpravu a vybavení některých učeben a kabinetů.
Kolik stojí software a hardware
Za roky 2003 až 2023 jsme na software a hardware vynaložili částku 34. 187. 536,- Kč, z toho šla do nákupu hardware částka 29. 409. 461,- Kč, zbytek byl vynaložen na nákup licencí software, což činí 4. 778. 075,-Kč.
Celkem částka do vybavení pro výuku, zlepšení prostředí a opravy budovy
Celkem do vybavení pro výuku, vybavení kabinetů a tříd a do opravy budovy byla za roky 2003 až 2023 vynaložena částka 239. 940. 662,- Kč.
Poznámka: Je započítáno 30 milionů korun, které poskytl zřizovatel na stavbu nové Haly pro praktickou výuku, která se stane součástí Coworkingového centra. Stavbu realizuje a dozoruje hl. m. Praha, má být dokončena v únoru 2024.
Vize na další šest let
Dění na naší škole již dávno přesáhlo nejen práh naší budovy, ale i hranice hlavního města Prahy, a v některých oblastech i České republiky. Jsem velmi rád, že se k nám jezdí inspirovat politici, úředníci, ředitelé, učitelé a studenti nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Především je velmi zajímá a často i fascinuje, jak moc a v jakých rolích jsou do chodu školy zapojeni naši studenti, a kolik jich později „zapomene“ odejít a stávají se z nich spolupracující absolventi.
Mohl bych se tu rozepisovat o Mediálním domě Preslova, o Coworkingovém centru s jeho Next Zone Event Space, Next Zone Maker Space a Inkubátorem Start-upů, což je unikátní nejen v České republice, ale minimálně v celé Evropě. Při hledání podobné střední školy pro podání evropských projektů jsme nikde nenašli střední školu, při níž by takové aktivity byly realizovány. To je až u škol vysokých. Mohl bych tu psát o tom, jak spolupracujeme se zřizovatelem, mnoha ministerstvy, akademickým i podnikatelským sektorem. Co všechno naši studenti a absolventi dokázali. Ale to je dostatečně známé, zmapované mnoha médii.
Mohl bych tu psát o Asociaci podnikavé Česko, Czech IT Academy či Unii škol inovativních, u jejich zrodu jsme stáli a které buď pomáháme či přímo realizujeme, a které mají sídlo v naší škole.
Mohl bych tu psát i o své osobní roli, o tom, jak jsem byl členem expertního týmu, který vytvářel vizi českého školství pod názvem Strategie 2030+, jak jsem byl poradcem několika ministrů školství, jak jsem členem Národního konventu ke vzdělávání, jak jsem byl účastníkem kulatého stolu ke vzdělávání na Pražském hradě, který svolal prezident České republiky.
Nebudu zde ale nic z toho rozepisovat, byť v tom všem chci v pozici ředitele pokračovat, tyto aktivity rozvíjet a přispět nejen k dalšímu rozvoji naší školy, ale k potřebným změnám v českém školství, k zapojování dalších studentů a absolventů do chodu školy, v dalším rozvoji naší tvůrčí a samoučící se komunity.
Co je však třeba si uvědomit, změny jsou tak rychlé a tak zásadní, že těžko mohu teď navrhovat, co budeme dělat za dva, tři roky, za pět let. Proto, pokud budeme k sobě upřímní, co se týká vizí na dalších šesti let funkčního období ředitele, kdo z nás ví, co bude za šest let? Kdo z nás tušil, jak velký skok udělá AI a že končí školství v té podobě, čím bylo dlouhá desetiletí, či spíše staletí?
Pokud chci, aby Smíchovská SPŠ a gymnázium byla i nadále na špici pelotonu českých středních škol, budeme muset své vize a záměry průběžně přehodnocovat, a to s ohledem na mnoho faktorů, nejen ve vzdělávací politice, ve vývoji AI, ale i ve starosti o duševní zdraví učitelů a studentů, neboť na tomto poli dostali všichni ohromný zásah v době pandemie Covid-19, ale i v souvislosti s válkou na Ukrajině, na Blízkém východě, neustálým strašením zánikem planety na základě klimatické změny, a s tím vším vyvolané inflace. I proto vzniklo na naší škole Wellbeing centrum.
Rovněž musím znovu připomenout, že jsem velmi vděčný našemu zřizovateli za podporu našich projektů i našeho rozvoje, ale také, že klíčovým faktorem jsou lidé. Jsem hrdý a pyšný na tým, který čítá cca 10 klasických učitelů, cca 80 absolventů, z nichž 35 vyučuje ty nejmodernější oblasti IT, a cca 120 studentů, kteří svými aktivitami a vzájemnou spoluprací stále školu posouvají dopředu. A právě tomuto týmu věřím, že vždy dokáže pružně spolu se mnou reagovat na výzvy, které před námi stojí či budou stát. Věřím, že i nadále budeme postupovat v duchu hesla: Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. Věřím, že bude platit i další náš slogan: My se budoucnosti nebojíme, my ji tvoříme.
Významným faktorem pro školu je získání do zápůjčky, a následné přislíbené získání do péče, vedlejšího domu na Arbesově náměstí 4, což umožní navýšení kapacity školy o další třídu v každém ročníku. Od září 2024 se tak počítá se čtyřmi odbornými třídami, z toho tři třídy Informačních technologií, jedna třída Kybernetické bezpečnosti, a dvěma třídami Gymnázia. V budoucím objektu, který musí být rekonstruován a zkolaudován na školské prostředí, vznikne dalších šest kmenových učeben, takže v konečném důsledku bude mít každá z dvaceti čtyř tříd svou kmenovou učebnu.
Stále si musíme připomínat, že vzdělávání není jen o klasické výuce podle RVP či ŠVP, vzdělávání je o všem, čeho se studenti zúčastní, a to i v rámci neformálního a informálního vzdělávání, v rámci odborné práce, podnikání, účasti v projektech apod.
Co se týká vedení Smíchovské SPŠ a gymnázia, v tomto školním roce 2023/2024 se budu snažit přesvědčit zřizovatele, aby potvrdil mé jmenování do funkce ředitele na dalších šest let, současný šestiletý mandát mi končí v červenci roku 2024. V tom novém mandátu bych rád našel mého vhodného nástupce, kterého bych chtěl doporučit zřizovateli pro konkurs, a kterému bych chtěl předat školu jak s dokončenou rekonstrukcí nového domu, s nově postavenou a vybavenou halou Coworkingového centra i s upravenými prostorami současné historické budovy z prostředků iROP. A také bych mu rád předal skvěle fungující tvůrčí kolektiv učitelů, absolventů a studentů, kteří budou pokračovat v nastoupeném trendu vzdělávání na naší škole.
K tomu mi dopomáhej Bůh. To bych napsal jako věřící, já však jako ateista napíši, že počítám s další podporou zřizovatele, a především počítám s aktivními učiteli, absolventy a studenty. Pokud potáhneme za jeden provaz, téměř nic pro nás není nemožné.
Dovolím si skončit dalším mým citátem.
„Nejsme oni a my. Jsme jen my.“
Něco navíc na závěr
Já mohu napsat cokoli, mohu žít ve své vnitřní bublině, kde se budu utvrzovat ve svých pravdách, jak bohužel mnozí činili, činí a činiti budou. Pro mě je však klíčová zpětná vazba, proto si dělám své anonymní každoroční ankety mezi učiteli i studenty, proto se se studenty, absolventy a učiteli scházíme u kulatých stolů, kde diskutujeme jak vize školy, tak i řešení dílčích problémů.
Zpětnou vazbu nám také dávají naši sociální partneři, dává nám ji i počet zájemců o studium, jichž je každoročně několikanásobný převis, a to přesto, že kdo u nás chce studovat, musí poslat motivační dopis, portfolio, vykonat CERMAT testy, naše vlastní testy a ještě podstoupit osobní rozhovor před hodnotící komisí.
Níže k dokreslení mých tvrzení a záměrů přidávám několik vyjádření z různých sociálních skupin, jejich zpětnou vazbu, jak oni vidí naši Smíchovskou SPŠ a gymnázium, či jak vidí mě jako jejího ředitele.
„Děláte tu úžasné věci. Nejvíce si cením, jakou příležitost dáváte mladým lidem. Sleduji vaše skvělé aktivity, bohužel to není běžné.“ Petr Pavel, prezident ČR
„Stále nemohu uvěřit, že jsem se na tuhle školu dostal. Předtím jsem byl na osmiletém gymnáziu, ale to mě nezaujalo. Je to podruhé v životě, co jsem se těšil na začátek školního roku. Poprvé to bylo v první třídě na základní škole.“ Student 2. ročníku SPŠ a gymnázia
„To, co jsem viděl na Smíchovské SPŠ a gymnáziu, mi přišlo jako americké sci-fi.“ Jiří Halbrštát, HR manažer ManpowerGroup
„Odejít ze Smíchovské SPŠ a gymnázia? Z ní se prostě neodchází. Je pro mě jako druhá rodina. Určitě chci na škole po maturitě dále působit.“ Jiří Fišera, student 4. ročníku Smíchovské SPŠ a gymnázia
„Na víceletém gymnáziu jsem nebyl úplně spokojený, chtěl jsem se více věnovat technickému vzdělávání. Při hledání vhodné školy, Smíchovská SPŠ a gymnázia vyplynula jako jediná škola, kde si oproti víceletému gymnáziu nepohorším.“ Sebastian Pravda, student 1. ročníku
„Smíchovskou SPŠ a gymnázium jsem si vybral hlavně z důvodů přístupu ke studentům. Líbí se mi, jak je škola kompaktní s nápady studentů a jejich rozvojem. Její kolektiv a vedení má inovativní myšlení, což dokáže nás, nové studenty, hodně namotivovat a dodat nám odhodlání tvořit a vzdělávat se.“ Štěpán Havelka, od 1. září 2023 student 1. ročníku, již nyní významný člen Studentské pracovní skupiny AI, tvůrce vlastního AI
„Projekt Next Zone je ve srovnání se zahraničím unikátní tím, že se vyskytuje u střední školy, a že vznikl z iniciativy nás studentů. Když jsem mluvil s lidmi z MIT a Silicon Valley o projektu Next Zone a o Coworkingovém centru u naší Smíchovské SPŠ a gymnázia, tak mi říkali, že o podobné iniciativě studentů zatím v USA neslyšeli.“ Petr Štěpánek, absolvent, vedoucí a zakladatel Next Zone a Coworkingového centra Smíchovské SPŠ a gymnázia
„Děkuji studentům za pozvání na jejich prezidentskou debatu. Tak skvěle zorganizovanou akci by vám leckterý profesionál mohl závidět.“ Petr Pavel po debatě prezidentských kandidátů
„Máte úžasnou školu a úžasné studenty, pane řediteli. Odvedli zase skvělou práci, jako vždy.“ Petr Pavel, prezident ČR, po svém rozhovoru v Next Zone a po své tiskové konferenci
„Neznám jinou střední školu v České republice, která by měla takový progresivní vzdělávací program a tolik aktivit, jako Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium. Je nejvíce inovativní školou v České republice.“ Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR a prezident ICT Unie
„Naše škola mi toho již za krátký čas mého studia dala daleko více, než by se mohlo zdát. Díky výjimečnosti naší školy jsem poznal skvělé lidi. Jsem rád, že je znám a že mi mohou být oporou v životě.“ Pavel Vrána, student 2. ročníku, vedoucí Studentské pracovní skupiny AI
„Před finským školstvím jsme měli a stále ještě máme v řadě reformních prvků výrazný náskok. Smíchovská SPŠ a gymnázium je v evropském srovnání na špičce.“ Janek Wagner, člen Jednoty informatiků, Tweet
„Klíčová je důvěra vedení školy. Když jsem byl na MIT, významným rozdílem, kterého jsem si všiml, je, že se studentům naslouchá. Stejně tak jako na Smíchovské SPŠ a gymnáziu, je to i na MIT důvěra v mladé lidi a nové myšlenky, které dělají toto místo unikátním.“ Petr Štěpánek, absolvent, vedoucí a zakladatel Next Zone a Coworkingového centra Smíchovské SPŠ a gymnázia
„Vážený pane řediteli, děláte to dobře, my to víme. Vy to víte, oni to vědí, dělejte to dál.“ Vzkaz učitele z anonymní ankety ředitele školy
„Proč Next Zone? Podle mě název symbolizuje rozvoj a pokrok nových myšlenek a technologií a zároveň implikuje, že se jedná o fyzické místo, kde se lidé mohou setkávat, aby na nich pracovali.“ Petr Štěpánek, absolvent, vedoucí a zakladatel Next Zone a Coworkingového centra Smíchovské SPŠ a gymnázia
„Není náhodou, že Asociace podnikavé Česko má své sídlo na Smíchovské SPŠ a gymnáziu, protože tato škola má podnikání ve svém DNA.“ Anna Kačabová, manažerka Asociace podnikavé Česko
„Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium je místem, které Vám umožní dělat opravdu cokoliv a potkat se opravdu s kýmkoliv. To jsou základní kameny pro úspěch. Slovo nemožné tu opravdu neznáme.“ Jakub Lhota, letošní úspěšný maturant a současný učitel na Smíchovské SPŠ a gymnáziu, bývalý předseda Středoškolského sněmu hl. města Prahy, podnikatel
„Vždy, když se potkávám se studenty Vaší školy, zažívám velmi pozitivní pocit. Smekám před nimi, co ve svém věku dokáží.“ Ondřej Velek, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky
„Škola jako je Smíchovská průmyslovka, nepotřebuje žádnou Strategii 2030. Ta od nás potřebuje jen dostatek peněz a dostatek prostoru, aby mohla rozvíjet svoje aktivity. Bohužel takových škol je velmi málo, pro ten zbytek právě vytváříme onu Strategii 2030“. Profesor Arnošt Veselý, předseda expertní skupiny pro Strategii 2030+
„Smíchovská průmyslovka patří k nejlepším školám v České republice, je spíš blíž vysoké škole, než střední. Jsou dobrým příkladem, že se dá mnoho vykonat i za stávajících podmínek, když je vůle a ochota.“ Karel Havlíček, poslanec, bývalý ministr průmyslu a obchodu
„Je dobře, že pořád nesete prapor českého vzdělávání. Jen škoda, že takových škol není v České republice víc.“ Profesor Vladimír Mařík, ředitel a zakladatel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRK), člen poradního sboru vlády pro výzkum a inovace
„Roli ředitele chápe jako manažerskou, ve které se nevymlouvá a nezříká zodpovědnosti. Chce naplno využít autonomii, kterou mu tato role dává. Nepojímá ji autokraticky, ale týmově. Dává studentům neuvěřitelný prostor. V jeho filosofii je obsažen prvek příležitosti, aby si věci vyzkoušeli a měli při řešení svobodu i zodpovědnost za výsledek. Díky tomu vytváří inspirativní prostředí, ze kterého vyzařuje důvěra v novou generaci.“ Robert Plaga, bývalý ministr školství, hodnocení ředitele Smíchovské SPŠ a gymnázia pro článek na Aktuálně.cz
„Je to vizionář. O věcech jen nemluví, jeho škola je praktickou ukázkou toho, jak má škola v 21. století vypadat.“ Petr Gazdík, bývalý ministr školství, hodnocení ředitele Smíchovské SPŠ a gymnázia pro článek na Aktuálně.cz:
JAK VZDĚLÁVAT EFEKTIVNĚ, listopad 2021
vypracoval Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské SPŠ a gymnázia
Níže jsou naznačeny principy vzdělávání, které jako pedagogický lídr prosazuji a budu prosazovat na naší škole. O jejichž vhodnosti budu přesvědčovat učitele i studenty, snažit se je prosadit pomocí vnější i vnitřní motivace učitelů i studentů.
Níže v textu popisuji, jak chci, aby vzdělávání vypadalo na Smíchovské SPŠ a gymnáziu. Přitom chápu, že se nemusí líbit některým učitelům a některým studentům. Některým jen proto, že musí vystoupit ze své komfortní zóny a změnit svůj styl práce či studia. Přesto je o to žádám, dávám jim určitý čas, budu se je snažit motivovat.
Někteří jsou však natolik zásadově ukotveni v systému vzdělávání z předchozí doby, že nejsou ochotní přijmout nevratné změny ve společnosti. Dokonce jsou vnitřně přesvědčeni, že mnou naznačené principy jsou špatné či nevhodné. To je též legitimní a já jejich názor respektuji. Ale také je zároveň žádám, aby opravdu vážně přemýšleli nad změnou místa svého působení. Je opravdu mnoho jiných škol, kde tradiční konzervativní vzdělávání praktikují a asi i ještě dlouho praktikovat budou. Tam se jistě budou cítit komfortněji, šťastněji, tam pro ně bude jejich práce či studium příjemnější.
To není nic osobního, to není nic špatného. Ne každý učitel chce být učitelem kreativním, experimentujícím, hledajícím nové cesty. Ne každý student chce přebírat za své vzdělávání zodpovědnost. Neříká to nic o tom, že by byli špatní, pouze mají jiné priority, jiné vrozené schopnosti, jinou životní filosofii. Změna místa působení není nic neobvyklého a hledat si zaměstnání a školu tak, aby vyhovovala mému naturelu, je naprosto legitimní. A dokonce i žádoucí.
Do práce i do školy bychom se měli těšit. Nebo alespoň tam nechodit s tím, že jsme předem otráveni, negativně naladěni, neboť nejsme vnitřně smířeni s tím, co máme konat. Pozitivní nálada nám dává energii, negativní nám přináší frustraci, depresi.
Jako ředitel školy mám zájem na spolupráci se všemi učiteli i všemi studenty. Jako pedagogický lídr mám však za povinnost stanovit vizi školy, která navíc u kulatých stolů byla mnohokráte prodiskutována s učiteli, absolventy a studenty, a tu také v rámci mých kompetencí prosazovat. Také ji různě vylepšovat, podle zpětné vazby, na základě získaných zkušeností, diskusí u dalších kulatých stolů. Chápu, že nemusí být moje vize vzdělávání, mimochodem výrazně obsažená ve Strategii 2030+, komfortní pro všechny, a pak je pro ně zcela legitimní se zamyslet nad svým dalším působením na naší škole.
Jak vzdělávat efektivně? Jak co nejlépe využít čas, který tráví studenti s učitelem? Jak využít co nejlépe čas, který tráví student tak zvaným učením, bohužel mnohdy pouhým šprtáním se nijak neukotvených a z kontextu vytržených informací? Jak dosáhnout toho, aby si student informace zapamatoval trvale? Jak využít současné znalosti o fungování lidského mozku ve prospěch vzdělávání?
Odpovědi na tyto otázky hledají protagonisté vzdělávacích systémů po celém světě. S přibývajícími průzkumy a studiemi se totiž ukazuje, že efektivita vzdělávání je až hrozivě nízká. Pojďme si tedy probrat zásadní fakta a pokusit se alespoň naznačit, jak čas trávený „učením“ více zefektivnit.
Zabývám se středoškolským studiem na naší škole, ale ty samé principy platí i pro školství střední obecně, a také pro školství základní, kde je to ještě více důležité, neboť tam se klíčově formuje osobnost jedince, formují se jeho návyky, jeho dovednosti.
Krátkodobá a dlouhodobá paměť
Opravdu velmi zjednodušeně pro systém vzdělávání, naše paměť využívá dvě základní kategorie. Tou první je paměť krátkodobá, kam si ukládáme každodenní podněty, a kam si ukládáme i informace, které jsme se „naučili“. Tam setrvají určitý čas, než je mozek vyhodnotí buď jako podstatné či nepodstatné. Ty nepodstatné velmi rychle „odstraní“, aby byl prostor na nové, ty důležité si uloží do dlouhodobé paměti, odkud je můžeme později vyvolat a využít. Ty „ztracené“ informace z krátkodobé paměti již obnovit nejde, respektive se je musíme znovu „našprtat“.
Pokud si tedy něco uložíme pouze do krátkodobé paměti v prvním ročníku, je téměř stoprocentní jistota, že v ročníku čtvrtém, třeba před maturitou, tam již tyto informace nejsou a musíme se je učit znovu. Nikoli tedy opakovat učivo z prvního ročníku, nýbrž se ho našprtat znovu. A pokud zůstane opět jen v krátkodobé paměti, krátce po maturitě zase zmizí, a tentokráte nadobro.
Kompetence znamená, jaké má v dané oblasti student znalosti a dovednosti.
Pokud chceme efektivně vzdělávat, musíme nalézt vhodný poměr mezi znalostmi a dovednostmi. Bohužel dovednosti se velmi obtížně testují, někdy je to téměř nemožné, a tak se soustředíme na znalosti, a bohužel často jen krátkodobé. Ovšem znalost, kterou neumíme účelně využít, chybí nám tedy dovednost využít tuto znalosti v praxi, nám je tak říkajíc k ničemu.
Pokud s informací nepracuji aktivně alespoň šestkrát, tak se uloží jen do krátkodobé paměti. Po velmi krátké době po ukončení daného stupně vzdělávání (první stupeň, druhý stupeň základní školy, střední škola) si pamatujeme 5% až 15% toho, co jsme se učili.
Co z těchto faktů vyplývá? I pokud bychom vzali horní hranici 15%, je vlastně naše „klasické“ vzdělávání přehlídkou naprosto ztraceného času. Pokud bych totiž chtěl procvičovat paměť, pak je daleko účelnější dát studentům za úkol se naučit třeba báseň, a při její recitaci je učit přednesu, gestikulaci, práci s intonací hlasu a podobně.
Tento fakt tušili i naši předkové, bez vědeckých studií a analýz, a proto se objevilo rčení „Opakování matka moudrosti.“ Bohužel tím, že se snažíme studentům předat co nejvíce informací, bez kterých se „neobejdou“, dle našeho subjektivního pocitu vyvěrajícího z naší názorové bubliny, nezbývá skoro žádný čas na opakování, procvičování a aplikování. Tedy aktivní práci s danou informací, aby si ji mozek provázal s dalšími poznatky, aby ji ukotvil a převedl do dlouhodobé paměti.
Škrtněme 50% obsahu a ten zbytek opakujme, procvičujme a aplikujme.
Tento můj výrok do médií během mé práce na vizi českého školství pod názvem Strategie 2030+ vzbudil kromě očekávané mediální pozornosti i značnou vlnu nesouhlasu a někdy až nenávistných reakcí.
Jenže pokud chceme, abychom zvýšili efektivitu vzdělávání, nic jiného nám nezbývá. Musíme opravdu zajistit, aby si studenti ze střední školy odnášeli hutný základ, na kterém budou moci dále stavět, nikoli horu neukotvených informací, které brzo zapomenou.
Doporučuji všem učitelům všech předmětů, aby se zeptali svých kolegů z jiných předmětů, co opravdu využívají z dané oblasti. A aby se všichni pedagogové zamysleli, co oni sami využívají z předmětů svých kolegů. Jen tak dokáží vybrat podstatné učivo a to se studenty nejen probírat, ale také je naučit – tím, že je se studenty budou opakovat, procvičovat a aplikovat.
Každý student má jiné schopnosti učení, jiný talent, jinou představivost, jiné chápání abstraktních pojmů. V praxi budou studenti nuceni pracovat v týmech, případně dané týmy vést.
Jak naplnit tyto dva předpoklady k budoucímu úspěchu? Vnést do výuky individualizaci a kooperaci. To se nevylučuje, naopak. Když učíme všechny všechno stejně, tak se někteří jedinci nudí a ztrácí drahocenný čas, jiní nestíhají a zažívají pocit zmaru a deprese. V jiném předmětu to přitom může být obráceně.
Abychom tento princip vzdělávání mohli realizovat, opět k tomu musíme mít prostor. Pokud v předkládání hory faktů studentům pádíme zběsilým tempem, nezbývá nám čas na nic jiného a konáme vlastně zcela zbytečnou práci, neboť se sice studenti předložená fakta krátkodobě „naučí“, ale dlouhodobý efekt je nulový.
Pokud jim to řekneš, zapomenou to. Pokud jim to ukážeš, možná si to zapamatují. Pokud je do toho zapojíš, získají novou dovednost.
Tento citát Jana Amose Komenského de facto naznačuje, jak dosáhnout vysoké efektivity vzdělávání. A naopak poukazuje na to, co již nyní máme vědecky prokázané. Je na kreativitě učitele, nakolik do svého způsobu výuky dokáže zabudovat ono zapojení studentů do výuky, kde studenti budou aktivním prvkem, nikoli jen přijímačem informací.
Takový způsob výuky je pro učitele náročný, ale je také náročný pro studenty, proto bohužel obě sociální skupiny často „hrají hru na učení“, kdy učitel předloží fakta, studenti se je našprtají, dostanou z testu hezkou známku. Pak si k danému tématu napíší „splněno“ a jedou dál. Výsledkem jsou pak samí jedničkáři, co si z prvního ročníku nic nepamatují, ale před maturitou se vše „naučí“ znovu a podruhé se s učiteli radují z krásné známky.
Naučme studenty se učit, tedy umění se učit nové věci na základě již získaných znalostí a dovedností. Naučme studenty myslet, kriticky, informaticky, logicky.
V těchto dvou větách tkví podstata efektivního vzdělávání, podstata vzdělávání pro 21. století, pro reálný osobní, společenský a profesní život. Pokud má být absolvent systému formálního vzdělávání úspěšný, bude se muset celý život vzdělávat (celoživotní vzdělávání), a škola ho to musí naučit. Pokud má být úspěšný, bude muset myslet, mít dovednost analyzovat problémy, hledat neotřelá řešení, vybrat vhodnou variantu řešení a tu realizovat. Přitom odlišovat podstatné informace od těch méně podstatných, od informací zavádějících až nepravdivých.
Poločas rozpadu dovedností a znalostí je cca 5 let. Čas, kdy mění lidé ve vyspělých ekonomikách své pracovní pozice, je 5 let. Pokud připravujeme studenta na konkrétní pracovní pozici, pácháme na něm zločin.
Poslední věta představuje další můj kontraverzní výrok v souvislosti s přípravou Strategie 2030+, který rovněž vzbudil emoce u lidí, kteří odmítají přijmout reálný stav společnosti, reálný stav technologické úrovně a pracovního trhu. Nejde o to, že by se student neměl připravovat na konkrétní obor, a v rámci například výběrového volitelného předmětu rozvíjet určitou oblast dané tématiky (u nás například vývoj počítačových her, vývoj webových aplikací, technologie chytrých domů a měst apod.), ale neměl by být do hloubky vzděláván pro současnou existující pracovní pozici, která buď brzo změní svůj obsah či možná v poměrně krátkodobém horizontu dokonce zanikne.
Škola hrou. Průnik gamifikace do vzdělávání. Využívání moderních technologií pro vyšší míru efektivity vzdělávacího procesu, pro jeho větší názornost, pro pochopení učiva, pro atraktivnost výuky.
Školu hrou již propagoval Jan Amos Komenský. Ten také po nocích kreslil pro své žáky obrázky, aby „jim to ukázal“. Dnešní pedagog má možnosti, o jaké se „učiteli národů“ ani nesnilo, přesto je často vůbec nevyužívá.
Použít prezentaci neznamená využít moderní technologie ve výuce, to jen znamená, že učitel má všeobecnou znalost využívat elektronické prezentace. Připomínám všeobecnou znalost, do které patří také využití vhodného programu na psaní textů či vytváření tabulek apod. To není informatika, to není vhodné využívání moderních technologií ve výuce.
V soukromém sektoru již přišli na to, že zážitkové vzdělávání má vyšší míru efektivity než „klasika“, kdy autor něco odpřednáší a „ukáže“. Hry nemusí být jen počítačové, mohou mít mnoho podob. Klíčové je, že se věci učí v souvislostech, neukládají se do paměti samostatně. Metoda hraji si, hraji si, učím se, učím se, nevím o tom, je rozhodně efektivnější, než styl, který bohužel na mnohých školách všech stupňů přetrvává.
A opět, abychom takto mohli vyučovat, potřebujeme k tomu čas. Ten časový prostor si prostě musíme dokázat vytvořit, pokud nechceme mrhat časem svým i našich studentů.
Co se týká zvýšení názornosti výuky, nepotřebujeme k tomu nic, než mít aplikaci a využít chytrý mobilní telefon studenta, který bude nejspíš výkonnějším počítačem, než ten, který vynesl první vesmírnou loď do kosmu. Pomocí rozšířené reality si může student cokoli ve 3D promítnout na lavici či stůl před sebou, na zem vedle sebe. Může tak před sebou mít prostorovou konstrukci z matematiky, vidět za chodu stroj ve fyzice, hledět na pochodující legie v dějepise, sledovat vnitřní orgány v biologii a tak bych mohl pokračovat. S těmi 3D projekcemi může i interaktivně pracovat, takže když změní parametr, bude křivka s menšími amplitudami, jehlan nižší, pohyb po nakloněné rovině se zpomalí, otáčky stroje se zvýší.
Tak zvaná AR výuka, tedy výuka pomocí rozšířené reality a mobilního telefonu, se mi jeví jako vhodnější pro současnou dobu, než tak zvaná VR výuka, kdy si nasadím brýle na virtuální realitu a ocitám se v jakémkoli dopředu vymodelovaném světě, v jakémkoli prostředí, uprostřed konstrukce, uvnitř děje, v jiné době apod. K tomu potřebuji vybavení, k AR výuce stačí mobily studentů. A pro těch pár, co nebudou mít tak výkonný mobil, může škola mít zařízení k propůjčení. Jsem si jist, že třeba na naší střední škole půjde o výjimky.
Je nutné vzdělávat studenty tak, aby mohli po skončení střední školy studovat jakoukoli vysokou školu u nás i v zahraničí, aby mohli třeba i formou brigády pracovat pro zaměstnavatele, aby si mohli založit živnost či firmu a sami poskytovat práci jiným. Mnozí umí tyto věci skloubit, příklady vidíme i na naší škole, kdy u nás absolventi učí, zároveň studují vysokou školu a k tomu podnikají.
Je třeba, aby studenti přestali být většinově vzděláváni jako budoucí „vykořisťovaní“ zaměstnanci, ale byli motivováni k tomu, že budou mít touhu založit svou živnost, firmu. S tím souvisí mnohé měkké kompetence, které k tomu potřebují, ale i znalosti z této oblasti. Tomu se musí přizpůsobit i obsah výuky nejen v předmětech Prezentační dovednosti, Výchova k podnikání, Odborných seminářů (u nás ve škole), ale i v předmětu Ekonomie. Motivovat je k tomu musí ale i všichni učitelé všech předmětů.
Rámcový vzdělávací program (RVP) nám jen říká, jaké kompetence, tedy znalosti a dovednosti, má student dosáhnout. Neříká nám, v jakém ročníku a v jakém předmětu se tak má stát. Neříká nám už vůbec, jakou metodou toho dosáhnout. A učivo v RVP je pouze doporučené, nikoli povinné. RVP umožňuje učit v souvislostech, nemusíme mít předměty matematika, fyzika, elektrotechnika, biologie, chemie, můžeme mít předmět Přírodní vědy. Stejné platí u humanitních předmětů.
Pokud některý ředitel či učitel říká, že musí čekat na revizi RVP, tak nám jinými slovy sděluje toto: „Nechci nic měnit, nechci se nad obsahem svého předmětu zamýšlet.“ Již teď lze mnohé změnit a naprosto legálně zabudovat do výuky mnou výše i níže naznačené metody a principy. Pozměnit poměr tak zvaných tvrdých kompetencí, rozuměj znalostí, a tak zvaných měkkých kompetencí, rozuměj dovedností. Snížit obsah na jádrové učivo, to poskytnout všem, a na rozšiřující učivo, které bude reagovat na zájem a talent studentů, a to realizovat v rámci individualizace výuky či pomocí výběrových volitelných předmětů, seminářů. Také učit měkké kompetence pomocí kooperace ve výuce, tedy využívání krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých (semestrálních či ročníkových) projektů. Učitelé mohou směle vyučovat v souvislostech, pokud to ovšem v tuto chvíli dovedou, což ale není chyba učitelů, ale systému školství.
Zde musí přijít samostatné vzdělávání, neboť dříve narození učitelé na takový způsob výuky nebyli připravováni a bohužel mnohdy nejsou ani ti současní absolventi a studenti vysokých škol.
Učitel nesmí být sloupem u cesty, ukazující jen směr, říká nám Jan Amos Komenský. Učitel musí jít s dobou, se svými studenty. Tedy stejně jako oni se stále vzdělávat, hledat, experimentovat, dělat chyby, poučit se z nich, nerezignovat a znovu a znovu hledat nové metody a postupy, vytvářet aplikace, využívat možnosti moderních technologií.
Zpětná vazba je klíčová pro každého, kdo koná jakoukoli činnost. Pokud ji nemá, nemůže se nikdy zlepšovat. Pokud ji nedostává student ve vzdělávacím procesu, je ten k ničemu. Je třeba minimálně kombinovat hodnocení formativní s hodnocením sumativním.
Sumativní hodnocení je konečné, pouze říká, jak byl problém (úkol, projekt, učivo) ze subjektivního pohledu hodnotitele zvládnut. Formativní hodnocení poskytuje průběžnou zpětnou vazbu a dává návody, na co se má dotyčný zaměřit, aby svou činnost vylepšil, aby dosahoval lepší efektivity.
Bez zpětné vazby se nemůže student dobře vzdělávat. Pouhá známka z písemky, ze zkoušení, z úkolu, mu tuto zpětnou vazbu nedává. Ano, je vyžadována rodiči, mnohdy i studenty, neboť společnost si na takové hodnocení zvykla. Ale je to hodnocení nesmírně zavádějící, což vidíme i při přijímacím řízení či na každé škole, kde daný předmět učí více pedagogů. Trojka u jednoho může znamenat, že student je mnohem „lepší“, než ten, který má jedničku u jiného kantora. A my pak dané jedince podle známek zaškatulkujeme a „radíme“ jím, kam jít dále studovat, kam pracovat, k čemu se v reálném životě hodí. A to vše na základě nereálných a často velmi problematických kritérií (hodnocení).
Někdy z nich třeba i nevědomky vytváříme outsidery, ačkoli jimi nejsou, a to nejen proto, že vynikají v jiné oblasti, kde oni zase převyšují své vrstevníky ve třídě. O čemž ovšem daný učitel daného předmětu nic neví, neboť se o to nezajímá.
Kdo nehoří, nezapálí.
Je třeba si uvědomit, že vnější motivace (plat učitele, známka či odměna za dobrou známku pro studenta) není vším, naopak její efektivita bledne před motivací vnitřní. Je třeba u učitele chtít studenty něco opravdu naučit, ne jen na test či zkoušení, chtít je motivovat, „zapálit“, a hledat pro to různé způsoby. Je třeba se chtít vzdělávat, přebírat za své vzdělávání zodpovědnost, vzdělávat se v oblasti svého talentu nad rámec klasické výuky, to pro studenty.
Vzdělávací proces nikdy nebude efektivní, pokud učitel bude jen zdrojem informací (které si pár kliknutími student najde jinde), pokud bude hledět na studenty jako na objekty vzdělávání, nikoli jako na partnery ve vzdělávání. Pokud nebude dostatečná interaktivita mezi učitelem a studentem. Vždyť již dávno pro studenty není škola hlavním zdrojem informací, a těch jim projde za týden mozkem tolik, kolik jejich prapředkovi z roku 1900 za celý jeho život. Studenty nesmíme zaplavovat dalšími nepodstatnými informacemi, ale dát jim již zmiňovaný hutný základ, ten opakovat, procvičovat a aplikovat.
Učitel musí podporovat aktivitu svých studentů, a pokud je záměrně umrtvuje a vede k pasivitě, páchá na nich ten největší a nejodpudivější pedagogický zločin. Třeba proto, aby měl v hodinách „klid na práci“, aby se nikdo na nic neptal apod. To je zločin o to větší, že je umrtví i pro svůj předmět, neboť těžko bude student pasivní jen ke všemu okolo, a bude naopak aktivní v konkrétním předmětu. Pokud využije učitel i své možnosti aktivního studenta před třídou zesměšnit, ponížit, pomluvit, vyvolat proti němu nežádoucí náladu, nepáchá jen zločin morální, nýbrž se dopouští i zločinu reálného, neboť takový jedinec může být následně v kolektivu šikanován a učitel svým jednáním k tomu de facto nabádá. Záleží pak jen na inteligenci kolektivu, na atmosféře v něm, zda se učitel před třídou shodí sám, či zda ho třída „vezme za slovo“ a aktivnímu kolegovi začne život také znepříjemňovat.
S tím souvisí i práce s chybou, které děláme všichni, a to v míře, jak moc jsme aktivní. Chyba patří ke vzdělávacímu procesu, my však většinově za ni studenty trestáme, či dokonce je za ni zesměšňujeme, a tím je opět vedeme k pasivitě. Je třeba na chyby upozorňovat, ale vést studenty k tomu, aby je sami opravili. Když někomu dám špatnou známku za jeho úkol (projekt) a dál věc neřeším, jaký to má efekt? Raději dávejme úkolů méně, ale chtějme, ať je student opravuje, vylepšuje. Ať se z chyby poučí a na podruhé (napotřetí i napočtvrté) věc udělá lépe. To je princip efektivního a správného vzdělávání, nikoli dát jen špatnou známku a tím de facto nedat žádnou zpětnou vazbu.
Příklad dobré praxe je největším hybatelem změn.
O pravdivosti této věty jsem naprosto přesvědčený. Vidím to i na naší škole. Na komunitu aktivních učitelů, absolventů a studentů se nabalují další. Je to tak zvaný efekt sněhové koule. Bohužel to ale platí i obráceně, kdy učitel s „blbou“ náladou, šířící kolem sebe negativismus, vedoucí studenty k pasivitě, páchá velké škody ve svém okolí.
Využívání aktivních a talentovaných studentů ve výuce každým kantorem v každém předmětu vřele doporučuji. Zároveň požaduji, aby jim byla poskytována podpora, aby zvládali klasickou výuku a zároveň mohli ve svých aktivitách pokračovat. Pokud se je budu snažit odradit od jejich aktivit, tak jednak je poškozuji a zároveň konám sám proti sobě. Pokud „uspěji“ ve svém chybném konání, tak studenta otrávím a bude negativně naladěný. Pokud se s ním ale domluvím, bude cítit vnitřní závazek a bude mít vnitřní motivaci domluvené podmínky fungování v mém předmětu naplnit.
Je třeba si uvědomit, že většina studentů nebude mít vnitřní motivaci pro své vzdělávání v daném předmětu, někteří ani talent. Ale určitě jsou v každé třídě mnozí, kteří tuto motivaci a talent mají. Pokud jich učitel vhodně využije, mohou ti motivovat další. Od většiny bude pak učitel vyžadovat již několikrát zmíněný hutný základ, pro ty motivované a s talentem může připravit rozšířené učivo, konat s nimi projekt mimo klasickou výuku, a oni se mohou stát tou již zmíněnou sněhovou koulí, která na sebe nabalí další studenty.
Zároveň každému učiteli doporučuji, aby si vybral oblast, která jeho samotného zajímá, pro kterou má talent a ve které se chce sám dále rozvíjet. Bez ohledu na svůj věk. Pak mu poskytnu podmínky k tomu, aby tak mohl činit. Pokud si k tomu najde skupinu studentů, s nimiž bude tvořit projekt (jakoukoli aktivitu), bude daleko více cítit uspokojení ze své práce, neboť bude pracovat s vnitřně motivovanými jedinci.
Respektuji, že někdo z časových či osobních důvodů nemá prostor k dalším aktivitám na naší škole nad rámec klasického vzdělávání. Nebo má mnoho jiných vlastních mimoškolních aktivit, s naší školou nesouvisejících. Ale takové učitele a studenty žádám, aby zase oni respektovali své kolegy, kteří aktivními v naší škole být chtějí, či již jsou, a v žádném případě jejich práci neshazovali. Pokud to zjistím, budu na takové jevy reagovat v rámci mých kompetencí. Stejně jako na shazování či ponižování aktivních studentů.
Ale je třeba také zmínit, že být aktivním učitelem či studentem neznamená žádné privilegium, žádné „ředitelské“ výhody, pouze podporu pro rozvíjení svého talentu, svého nápadu, projektu. Nikdo nemá právo se povyšovat nad jiné či se na něco vymlouvat.
Aktivní student není zbaven svých povinností v předmětu, jen na základě ředitelského Programu pro talentované a aktivní studenty dostává možnost se věci naučit sám a nevztahuje se na něj 75% docházky, což je opatření proti naopak liknavým studentům, kteří se chtějí vyhýbat výuce, ale především zkoušení, písemkám. Této klauzule v klasifikačním řádu učitel u běžného studenta využít může, ale nemusí, podle svého uvážení.
Aktivní studenti musí naopak sami vyvolávat komunikaci se svými učiteli, ti pak mají povinnost jim umožnit se nechat přezkoušet či dopsat písemku. Takže aktivní student, co kvůli práci na školních projektech, práci v oboru, v podnikání či působení ve vrcholovému sportu zamešká více prezenční výuky, má vzdělávání mnohem těžší, než student s vyšší mírou docházky. I tak je třeba na tuto věc hledět a podle toho k těmto studentům přistupovat.
Nejsou oni a my, jsme pouze my.
Je skoro až úsměvné, kdyby to nebylo smutné, že na špatné klima v jakékoli organizaci poukazují především ti, kteří svým konání dělají vše proto, aby klima v dané organizaci zhoršili. Mnoho z nich také z důvodu, že nejsou dostatečně vytíženi a mají na to čas, jindy z důvodů své osobní frustrace, která ale může mít kořeny v jejich osobním životě. Z uvědomění si promarnění různých příležitostí či jen z prosté povahy daného jedince, kdy je negativně naladěný a tuto temnotu kolem sebe šíří jako jistý čaroděj z Mordoru. Tato temnota pak pohlcuje okolí, vyvolává v něm blbou náladu, a věřte, když máte pořád blbou náladu, tak se váš život postupně mění v peklo.
Přitom odhalit a rozpoznat takové jedince je naprosto snadné. Z mnoha jejich konání, vyjadřování. Třeba i nad mojí vizí vzdělávání na naší škole. Pokud o ní někdo bude přemýšlet, a bude třeba polemizovat s konkrétním bodem, jistě není hned negativista. Pokud bude ale dopředu vše odmítat, bude se ke všemu stavět negativně, je jisté, kam patří. Pochybovat je správné, jen nás pochyby nesmí omezovat, zabránit nám udělat krok z komfortní zóny.
Je jen na každém z nás, komu a čemu dáme přednost. Zda budeme naslouchat těm, co nám budou vykládat, že je vše špatné, anebo těm, kteří nás budou nabádat, abychom společně s nimi vytvářeli budoucnost, měnili věci k lepšímu, nebáli se dělat chyby, nebáli se tvořit a vystoupit z komfortní zóny.
Naše škola je plná skvělých lidí s velkým potenciálem, správních zaměstnanců, učitelů, absolventů i studentů. Jestliže dokážeme všichni táhnout za jeden provaz, anebo alespoň někteří nepotáhnou za konec druhý, dokážeme velké věci. Můžeme se rozvíjet sami i navzájem, můžeme tvořit, budovat. Pak k nám budou přicházet další s podobnou životní filozofií, vnitřní motivací se komplexně rozvíjet, a my dále porosteme. Jako jednotlivci i jako tým.
Prosím, zůstaňme stále pozitivní, hledejme způsoby, jak naše plány uskutečnit, nikoli důvody, proč něco nepůjde. Hledejme způsoby, jak být lepší sami, aby mohl být lepší svět kolem nás.
Nejsme my a oni, jsme my.
