Vážené kolegyně a kolegové ředitelky, ředitelé, učitelky a učitelé,

obracím se na vás s následnou výzvou, reagující na současný vývoj s uzavřením škol. Situace je bezpochyby velmi nepříjemná a smutná pro celou naši zemi, na druhé straně může být ohromnou výzvou pro nás, pro systém školství, pokud ji přijmeme a správně uchopíme. Mnozí z nás se o to již snaží, rád bych však oslovil i ty z nás, kteří doposud váhají, mají různé zábrany pustit se do nových výzev, spojených i s aktivním využíváním prostředků informačních technologií, se změnou stylu výuky, se změnou myšlení.

My ředitelé a především učitelé jsme bezpochyby pod značným tlakem. Chce se po nás, abychom prokázali činnost, a my pak často volíme takovou činnost, na kterou jsme zvyklí. Máme z různých důvodů obavy vystoupit ze své komfortní zóny a pustit se na neprobádané území, které představuje on-line výuka, aktivní on-line komunikace se žáky či studenty, ale také mezi námi navzájem. Přitom mnohé příklady z různých škol ukazují, že zde jsou velké možnosti, a že nehraje roli věk učitele ani žáka či studenta.

Jistě, smysluplná on-line výuka, s využitím jedné z mnoha nabízených aplikací, je velkou výzvou. Můžeme se vidět se svými žáky a studenty přes monitor počítače, komunikovat s nimi, sdílet s nimi obrazovku, řešit s nimi konkrétní problémy. Pokud tuto možnost využijeme, nepovažoval bych však za šťastné jim jen pouštět videa či jim frontálně vykládat novou látku, ale konzultovat s nimi to, čemu oni nerozumí, co potřebují vysvětlit. Nebo se virtuálně scházet se skupinami žáků či studentů, probírat s nimi vývoj jejich projektů, které oni dle vhodného zadání řeší ve skupině. Třeba ina základě zadání, které můžeme připravit společně s nimi. Nebojme se jim dát možnost se aktivně do svého vzdělávání zapojit, vymýšlet spolu s námi vhodná témata projektů, neboť pak budou mít více důvodů je skutečně řešit.

Právě využití projektové výuky vidím jako velmi vhodné východisko současného stavu, žáci a studenti budou nuceni se sami virtuálně střetávat nad řešením problémů, komunikovat spolu, sdílet své výstupy. Jistě tím vzroste jejich vnitřní motivace se aktivně zapojit, určitě více, než když budou cosi pasivně sledovat či pročítat. Nebo jen plnit specifické úkoly, jež mnohdy budou nakonec kolektivním dílem, což bude ten lepší případ, nebo v té horší variantě sdíleným výstupem jednoho z nich.

Já sám jsem se pustil do nové výzvy a pomáhám jako redaktor s naplňováním portálu www.ucime.online a studentského internetového Rádia Ámos, www.radioamos.cz. Nevím, zda tato aktivita mých absolventů a studentů bude mít kýžený efekt, ale určitě bude mít význam pro mě osobně, neboť jsem se pokusil o něco nového. Byl bych rád, kdyby každý z nás na konci této mimořádné situace mohl mít stejný pocit, tedy že se pokusil dané doby využít, aby se sám něco nového naučil. A je jedno, zda je mu padesát osm let jako mně, anebo šestnáct let, jako mým studentům v prvním ročníku. Učit se nové věci je třeba v každém věku, pokud nechceme ustrnout, pokud máme touhu a motivaci se rozvíjet. V tom věk opravdu nerozhoduje. Vyhořelý mohu být v šedesáti stejně jako ve čtyřiceti či osmnácti. Bez vnitřní motivace, bez touhy něco dokázat, bez toho ten čas nějak naplníme, něco vykážeme a půjdeme dál.

Ne, opravdu se nic nestane, s výjimkou studentů čtvrtých ročníků v maturitních předmětech, a žáků devátých tříd připravujících se na přijímací zkoušky, když neuděláme vůbec nic. Beztak žáci a studenti zapomenou většinu z toho, co se učí bez vnitřní motivace, bez souvislostí, bez schopnosti krátkodobé teoretické znalosti uplatnit v praxi, a tak z nich učinit znalosti dlouhodobé. To je holý fakt, ať se nám to líbí či nikoli. Fakt prověřený staletími a desítkami generací. Podložený vědeckými studiemi.

Na druhé straně máme příležitost cíleně zapomenout na neživotné obsahy, co máme s žáky a studenty v různých předmětech probrat, a máme možnost se společně skutečně vzdělávat. Učit se novým věcem. Řešit problémy, které jsou aktuální, které vycházejí ze života, nikoli z nabubřelých Rámcových vzdělávacích programů. Pojďme tedy přistoupit ke vzdělávání jinak, pojďme se i se svými žáky a studenty učit, hledat společně smysl vzdělávání, společně se zamyslet nad možnými změnami výuky, chodu naší školy, objevovat nové metody. Vymysleme společně s našimi žáky či studenty smysluplné zadání pro krátkodobé projekty, jedno nad jakým tématem, a pojďme je i sebe do jejich řešení vtáhnout. Přitom objevujme nové způsoby komunikace a práce. Žáci a studenti k tomu využijí svá elektronická zařízení, a nakonec se my i oni často budeme divit, že nejsou jen na hraní. Ať žáci a studenti točí videa o své činnosti, připravují prezentace, sdílejí dokumenty, do nichž budou společně přispívat. Ne, opravdu to není sci-fi, jak dokladují příklady dobré praxe.

Na našich školách se dělají fantastické věci, ale bohužel často o tom další z nás nemáme žádné informace. A ani veřejnost. Proto vás chci všechny vyzvat – pojďme sdílet své nápady, pojďme sdílet příklady dobré praxe. Nabízím k tomu portál www.ucime.online, který vytvořili a spravují absolventi a studenti mojí školy. Naším cílem je shromáždit příklady dobré praxe jako inspiraci pro nás další. Navzájem se můžeme obohatit a také se můžeme navzájem pochlubit, co se nám povedlo. Jak jsme se dokázali popasovat se současným stavem výluky výuky.

Jak něco takového udělat? To již nechávám na každém z nás. Pojďme za svou školu vytvořit dokument, pojďme vyprávět svůj příběh, jedno v jaké formě, prezentace, krátký film, video, fotoalbum, podcast. Pokud budete mít zájem, napište mi na reditel@ssps.cz, pošlete mi odkaz, pošlete mi kontakt. Můžeme vám i zavolat a vyzpovídat vás do studentského internetového Rádia Ámos, www.radioamos.cz, kde i touto formou budeme sdílet svůj příběh.

Možná se nám na první pohled může zdát něco takového zbytečné. Já jsem však přesvědčen o opaku. Změny, které probíhají ve společnosti, i v souvislosti s dynamickým rozvojem moderních technologií, jsou především o změně myšlení. Tato změna myšlení se nedá koupit ani vynutit. Ta musí přijít díky vnitřní motivaci. Z vlastní touhy přizpůsobit vzdělávání potřebám dvacátého prvního století. A motivaci k vystoupení ze své komfortní zóny mohu získat třeba tak, že se inspiruji z příkladů dobré praxe na jiných školách. Prosím, pojďme si navzájem pomáhat, pojďme se navzájem inspirovat, podělme se o to, co se nám podařilo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme opravdu výjimečnou příležitost něco v zaběhaném způsobu školského systému změnit, a proto vás všechny vyzývám, prosím, vystupme ze své komfortní zóny a zkusme nové věci. My ředitelé a učitelé především, a oni se k nám postupně přidají i naši žáci a studenti, ale posléze i jejich rodiče. Budeme přitom dělat chyby, ale to je normální. Mnohé se nám nepovede, ale i to je normální. Získáme však nové zkušenosti, nové znalosti a novédovednosti, a za to nám takový přístup rozhodně stojí. Nemám žádnou jinou možnost než takto apelovat, a činím tak s vědomím, že mnozí si budou myslet něco o bláznovi, budou se usmívat či mračit nad mou naivitou a opovážlivostí, nad mou snahou zaběhlý řád změnit. Ale alespoň jsem se pokusil. Budete to na konci nouzového režimu moci říct i vy? Pevně doufám, že ano.