Kemp demokracie pro studenty druhých ročníků proběhl od pondělí 9. října do pátku 13. října 2017 v hotelu Stella na Šumavě. Konal se v rámci projektu „Inkluzivní výchova na SSPŠ“, který je financován z Operačního programu Praha pól růstu.

Hlavní téma kempu

Studenti si z nabídnutých témat vybrali již s předstihem téma „Jak v budoucnosti zajistit dostatek vody a potravin pro lidskou populaci“. Na závěr kempu přijali komuniké, kde naznačují své návrhy na řešení této problematiky, včetně řešení situace v krizových oblastech, odkud přicházejí migranti, či kde již teď voda či potraviny významně chybí.

Zajištění kempu

Vedoucí kempu: ředitel. Zástupce vedoucího: zástupce ředitele pan profesor Nechanický. Mentoři: paní profesorka Čechová, paní profesorka Řejhová, pan profesor Jiruš, pan profesor Hanuš, pan Kalista, vedoucí PR oddělení, absolvent a student UK, pan Klouček, absolvent, student VŠE, pánové Jarolímek, Gangur, Nováček a Chochlovský, všichni studenti 4.C, pánové Štěpánek a Urban, oba studenti 3.A.

Všichni mentoři odvedli skvělou práci a já jim za ni i tímto způsobem znovu děkuji. Stejně jako svému zástupci za výbornou organizaci.

Účastníci kempu

Celkem dorazilo 154 studentů druhého ročníku, omluveno bylo šestnáct studentů, většinou ze zdravotních důvodů.

Popis práce na kempu

Studenti pracovali v deseti skupinách, v devíti odpovídali na položené otázky a v té desáté zajišťovali technickou podporu a působili v roli médií, v tomto případě pracovali pro SSPS TV a Presík.

Všechny úkoly, které měli studenti řešit, byly splněny. Každá ze skupin jedna až devět nejprve zaslala písemné odpovědi na moje tři otázky z oblasti naší školy, poté svou část komuniké, důvodovou zprávu a prezentaci, s kterou své stanovisko před plénem před hlasováním obhajovala. Rovněž se na závěr tři členové z každé skupiny zúčastnili vlastní tiskové konference, kterou výborně moderoval pan Kalista.

Členové desáté skupiny, tedy zástupci médií, po celou dobu dokumentovali průběh akce, zpovídali mentory, předsedy skupin, ale i další studenty či vedení kursu. Pro vytváření videí využili i dva soukromé drony, které přivezli dva studenti, za což jim velmi děkuji. V pátek se ještě uskutečnila před kamerami SSPS TV beseda nad mým předloženým dokumentem „SSPŠ – ukázková škola pro 21. století“.

Přidaná hodnota kempu

Ve večerních hodinách, ale i v období volna během dne, probíhalo mnoho diskusí o projektech školy. Těchto jednání se zúčastňovali přítomní mentoři z řad absolventů a studentů, a také aktivní studenti druhých ročníků. Někteří jejich doposud pasivní kolegové se přidali a projevili zájem se zapojit do již fungujících týmů, případně vytvořit tým další. Je vždy skvělé pozorovat absolventy a studenty, jak vymýšlejí co nejlepší propagaci školy, jak chtějí pomoci udržet či ještě vylepšit její pověst. Je vůbec skvělé hovořit s aktivními mladými lidmi, kteří mají chuť vystoupit ze své komfortní zóny a udělat něco pro sebe i pro organizaci, na které v různých rolích působí.

Když jsem viděl zapálení účastníků těchto debat a jejich příval nápadů, měl jsem opravdu velkou radost a hodně dobrý pocit. Byť některé návrhy jsou po technické stránce dosti obtížně realizovatelné, přesto o nich velmi usilovně přemýšleli a hledali řešení. Když jsem projevil jisté pochybnosti, dostalo se mi následné odpovědi: „Pane řediteli, a neříkal jste náhodou na slavnostním zahájení školního roku, že slovo nemožné vyškrtneme ze svého slovníku?“

Klady kempu

• Přestože se kempu zúčastnilo téměř sto padesát energií nabitých sedmnáctiletých mladých mužů a několik stejně starých dívek, a přestože byl režim velmi volný, což bylo nutné vzhledem k pojetí kempu jako odborné konference, akce se nezvrhla v chaos a studenti se chovali ve vymezených mantinelech.
• Počet studentů, kteří přicházeli na zahájení společných akcí pozdě, byl v řádech jednotlivců, což při zmíněném počtu účastníků je dobrý výsledek a svědčí o serióznosti studentů.
• Ačkoli pro jednání v plénu bylo nutné vždy vyklidit jídelnu a naopak nanosit dalších osmdesát židlí z celého hotelu, vše vždy běželo jak po drátkách a s vysokou kázní.
• Všechny úkoly byly splněny a odevzdány v požadovaném termínu, byť někdy na nich musely některé skupiny pracovat i do pozdějších nočních hodin.
• Drtivá většina studentů přistoupila ke kempu seriózně a snažila se přispět k naplnění úkolů, pochopitelně s různou mírou aktivity, někdy dané i povahou, kdy je některým nepříjemné hovořit před více lidmi či mají ostych (nezkušenost) sdělovat svoje názory veřejně.
• Skupina číslo deset (média) výborně zvládla zajistit technické zázemí, vždy vše skvěle fungovalo, v jídelně ozvučení i promítání na plátno, ve vytvořeném studiu v jednom ze salónků pak zázemí pro záznamy z besed, tiskových konferencí, ale i pro fotografování. Byli opravdu skvělí.
• Výborné zázemí bylo poskytnuto ze strany hotelu, možnost vytvářet z jídelny konferenční místnost vynesením stolů a přinesením židliček, dostatek jídla, druhé večeře, navíc ponechání až do nočních hodin toho, co se nesnědlo při klasické večeři.

Zápory kempu

• V úterý devět studentů porušilo pravidla kempu, situace však byla na místě vyřešena zadáním mimořádných úkolů, k dalšímu porušení řádu již nedošlo.
• Snídaně, obědy i večeře byly podávány formou švédských stolů, a bohužel se našlo několik jednotlivců, kteří si nabírali větší množství masa. Dva studenti se pak ukázali jako naprosto bezohlední sobci a neváhali si nakládat opakovaně tak asi desetinásobné porce masa, než je běžné. Přes upozornění ve svém chování pokračovali, drtivá většina studentů však prokázala slušné vychování, někteří mi i sdělili své opovržení nad svými sobeckými a nevychovanými kolegy.
• Část ze studentů si při setkáních v plénu neodpustila využívání svých chytrých telefonů, šlo sice o menšinu, ale i tak se jednalo o několik desítek studentů. Tito „závisláci“ prostě nedokáží bez těchto svých přístrojů delší čas vydržet, prostě ho alespoň jednou za hodinu musejí vytáhnout, asi mají „absťák“. Když jsem jim pohledem naznačil, že je vidím, tak mobil schovali, ale v očích se jim rozhostilo zoufalství …

Moje osobní vítězství

Za své osobní vítězství považuji fakt, že jsem přežil basketbalový turnaj tři na tři, kterého se zúčastnilo pět týmů v místní tělocvičně. Nedostal jsem ani infarkt a ani se nezranil, byť jsem se „honil“ s mladými nadupanými sportovci, kteří jsou o osmatřicet let mladší. Že byli všichni i vyšší, o tom asi nemá cenu mluvit. Dort měl dokonce i dvě pověstné třešničky, dal jsem pár košů a náš tým skončil na druhém místě, s vítězem jsme v líté bitvě prohráli o jediný bod.