Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium je známá tím, že její studenti dostávají velký prostor pro seberealizaci, zapojují se do chodu školy, sami jednají se sociálními partnery, spolu s učiteli a absolventy u kulatých stolů diskutují s ředitelem o vizích školy. Posléze jich mnoho po maturitě zůstává na škole jako spolupracující absolventi. Ve školním roce 2020/2021 jich je přes třicet. Jak je oslovit, jak je získat pro spolupráci? Jaký na to má recept ředitel Radko Sáblík? 

Férovost!

Respekt!

Komunikace!

Tyto tři zásady považuji za základní podmínky, abych mohl se studenty navázat smysluplnou a dlouhodobou spolupráci. Bez nich to prostě nikdy nepůjde. Kromě toho je ještě třeba udělat něco navíc, co bych mohl shrnout do následných několika bodů.

                Vytvořit podmínky pro seberealizaci studentů.

                Podporovat je v rozvoji jejich silných stránek.

                Svěřit jim zodpovědnost za konkrétní úkoly.

                Stále podporovat jejich vnitřní motivaci se vzdělávat.

                Vzdělávat je pro reálný osobní, společenský a profesní život.

Je naivní si však myslet, že dokážeme oslovit všechny studentky a studenty, a to z mnoha důvodů. Někteří z nich mají své vlastní zájmy, které jim zabírají mnoho času, závodně sportují, věnují se kultuře, práci, podnikání. Což ale nevadí, důležité je, že něco konají. Tím získávají obrovské zkušenosti, které jim do života klasická výuka nikdy dát nemůže. Minimálně realizovaná v tom duchu, který je na českých školách pořád většinový. A někteří z nich jsou prostě leniví či bez zájmu, bez vnitřní motivace, kterou se vám vybudit nepodaří, i kdybyste se na hlavu stavěli. Taková je realita.

Také bych rád podotkl, že se často zaměňuje nadaný student a ten, co má výborný prospěch, samé jedničky. Což rozhodně není totéž. A také, že talent na něco má každý student, jen ho mnozí ještě nestačili objevit. V tom bychom jim měli pomáhat. Někdy se to i přes velkou snahu nepodaří, to nás však nesmí deprimovat a odradit to zkoušet znovu a znovu.   

Nyní bych se pokusil vysvětlit základní podmínky, které vedou k oslovení studentů a mně se osvědčují. Nedělám si patent na rozum, pouze sdílím své zkušenosti, každý si z toho může vzít, co uzná za vhodné, anebo postupovat jinak, lépe.

Férovost!

Mladá generace vám odpustí hodně, dá se říci, že skoro všechno. Jedno však ne, a to když vycítí nespravedlnost. Ještě není zkažená, nezná dělání účelových kompromisů. Ještě jsme ji nestačili zcela zkazit. Což se nám časem povede, bohužel. Takže pokud s nimi jednáte férově, ocení to. A pokud je zklamete, uděláte na ně faul, nejspíš je tím navždy ztrácíte.

Respekt!

Hodně často studentům opakuji. Jestliže od někoho chcete respekt ke své osobě, musíte i vy dané osobě respekt prokazovat. Studentům zásadně vykám, oslovuji je slečno a pane. Mluvím s nimi jako s dospělými lidmi, jako s originálními osobnostmi. Dávám jim najevo svůj respekt a očekávám, že mi oni oplatí stejnou mincí. A kupodivu se to většinou děje.

Pokud ale se studenty budu hovořit jako s nesvéprávnými osobami, budu je neustále poučovat, sekýrovat a dávat najevo, jak moc vysoko nad nimi stojím, jak oni nemají právo nic říkat, neboť jsou nezkušení a tak dále, proč by pak oni měli mít respekt k někomu, kdo jim poskytuje jen projevy pohrdání a nadřazenosti?

Komunikace!

Dodal bych komunikace s projevováním respektu. Snažím se studenty oslovovat při každé možné příležitosti, zasílám jim každý týden zápisy z porad vedení, podobně jako zaměstnancům. Každý rok na začátku školního roku zajdu na jednu vyučovací hodinu do každé třídy a besedujeme o roku minulém i tom budoucím. Na závěr mi vyplní anonymní ankety, které sám vyhodnotím a rozdělím na veřejnou a neveřejnou část. Ankety pro mě znamenají důležitou zpětnou vazbu, pro studenty možnost se vyjádřit. Po vyhodnocení jsou ankety skartovány.

Každý den ráno mezi 7.40 až 8.00 hodin stojím v prvním patře na chodbě, skoro každý zaměstnanec a student okolo mě musí projít. A může se zastavit, přednést svůj návrh, domluvit si schůzku. Nebo potřebné mohu oslovit já sám. Někdy je tam docela fronta …

Také se dost často o přestávkách plní ředitelna, zaměstnanci a studenti přicházejí se svými nápady, baví se o projektech, diskutujeme o jejich realizaci. Pochopitelně využíváme i komunikaci elektronickou, ale když je prezenční výuka, dávám vždy přednost osobnímu kontaktu. Je to mnohem efektivnější a pro navázání důvěry mnohem lepší.

Studenti jsou také zváni ke kulatým stolům, kde spolu s učiteli a absolventy řešíme konkrétní problémy či vize školy. Mnohdy je přímo pověřuji zastupováním školy při jednání se sociálními partnery, při vedení konkrétních projektů. V drtivé většině případů do nich vloženou důvěru nezklamou. Také jsou ješitní jako my a chtějí uspět. Roli jistě také hraje pocit zodpovědnosti za danou záležitost.

Někteří studenti jsou zaměstnáni na částečný úvazek v PR oddělení, mnozí na dohody o provedení práce, podílí se na budování školy, a to jak prací duševní, tak fyzickou. Například mnohým nevadí se převléci do montérek a pracovat na vytváření Mediálního studia, Coworkingového centra. Opravují, montují, staví. Ale také programují, natáčí videa, podcasty, modelují. Reprezentují školu na mnoha festivalech, konferencích, seminářích, workshopech. Někdy i vyučují své kolegy, ale i učitele, včetně těch evropských, co jsou u nás na stážích.

Permanentní snaha

Mnozí kolegové se mě často ptají, jak se mi daří po maturitě oslovit absolventy a získat je pro spolupráci. A já jim odpovídám, že oslovovat je až tehdy je pozdě. S aktivními studenty spolupracuji již od prvních dní jejich nástupu do školy, a to doslova. Poprvé je oslovuji s touto nabídkou na Poznávacím kempu v prvním týdnu v září, pak ji mnohokráte zopakuji. Pořád hledám způsoby jejich oslovení, snažím se je přesvědčit, že musí převzít zodpovědnost za své vzdělávání a že se neučí pro známky, pro spokojenost učitelů a rodičů, ale pro sebe. A že čím budou lepší, tím budou méně závislí na jiných a tím svobodnější.

Vytvořit podmínky pro seberealizaci studentů

Pořád říkám, že mým hlavním posláním jako ředitele je vytvoření podmínek pro seberealizaci učitelů a studentů. Ti musí cítit, že mají otevřené dveře, pokud přicházejí s novým nápadem, a já se budu snažit jim pomoci, aby ho mohli realizovat.          

Podporovat studenty v rozvoji jejich silných stránek

Každý člověk, tedy i každý student, má své silné stránky. Bohužel ve školách se učí většinově všichni všechno na průměr a studenti se většinu času věnují tomu, co jim příliš nejde, abychom je ze systému nevyhodili, a na rozvoj svých silných stránek mají čas až poté, a někdy vůbec. Je tedy třeba do výuky vnášet výběrové volitelné předměty, individualizovat výuku a zároveň zařazovat prvky kooperace v rámci různých projektů, krátkodobých, střednědobých i těch dlouhodobých.

Svěřit studentům zodpovědnost za konkrétní úkoly

Pokud chci po studentech, aby byli schopní kreativní práce, byli zodpovědní, musím jim k tomu dát prostor. Nemohu z nich dělat pouhé řešitele, ale musím je pověřovat přímo řízením projektů, musí v nich být spolupracovníci. Mnozí se diví, jak již studenti ve věku patnácti, šestnácti či sedmnácti let dokáží vklouznout do obleku a jít na schůzku se sociálním partnerem. Jak dokáží řídit menší tým, který na daném projektu pracuje. Získávají tak obrovské zkušenosti a rostou osobnostně přímo před očima.

Stále podporovat vnitřní motivaci studentů se vzdělávat

Spoléhat se na vnější motivaci ve vzdělávacím procesu je nedostatečné. Známky, spokojenost rodičů, učitelů, slíbené odměny … nic z toho nenahradí vnitřní motivaci. Jen pokud ji student má, může být jeho vzdělávání plnohodnotné. Bohužel mnoho učitelů nedokáže tuto vnitřní motivaci vybudit a svým přístupem naopak vede až k vytváření nenávisti studentů k jejich předmětu. Může tak dojít ke ztrátě mnoha možných skvělých odborníků, neboť styl výuky znechutí studentům daný předmět natolik, že se všemu, co s danou problematikou souvisí, i po skončení studia vyhýbají obloukem.

Vzdělávat studenty pro reálný osobní, společenský a profesní život

Máloco je tak odtržené od reality jako školství. Často se učí nepodstatná kvanta dat, která jsou marginální pro budoucí osobní, společenský a pracovní život, a mnohdy se studenti musí sami doučit to, co budou skutečně potřebovat. Kvantita a kvalita je rozdíl, bohužel často nedokážeme v probírané látce odlišit to podstatné od balastu. Školy musí vychovávat studenty tak, aby se naučili učit, tedy umět se učit novým věcem na základě již získaných znalostí a dovedností, nikoli se našprtat na písemku a za chvíli vše zapomenout. Celoživotní vzdělávání je již naprostou nutností.

Proto tvrdím tři teze. Za prvé. Redukujme probírané učivo o padesát procent a ušetřený čas věnujme opakování, procvičování a aplikací znalostí a dovedností.

Za druhé. Každý, kdo v současné době vychovává studenta na konkrétní pracovní pozici, páchá na něm zločin. Poločas rozpadu odborných znalostí je asi pět let, budoucí absolvent bude muset v životě vícekrát měnit svou pracovní pozici, bude muset prokázat kreativitu a ochotu se stále vzdělávat, pokud se bude chtít prosadit.

Za třetí. Nevychovávejme studenty jako budoucí vykořisťované zaměstnance, snažme se v nich podnítit zájem o provozování živnosti, o podnikání. Aby oni sami byli schopni nabízet práci jiným.

S tím vším souvisí i výuka dalších dovedností, které budou absolventi stále potřebovat, jednou z nich je kooperace, dovedností pracovat v týmu a ideálně se stát i jeho lídrem, vést ho.

S tím vším souvisí i způsob zkoušení. Pokud zadám úkol svému podřízenému, budu nad ním stát a hlídat ho, aby se s nikým neporadil, aby odnikud neopisoval? Nikoli, budu chtít přesný opak. Ale jak většinově zkoušíme na základních, středních a vysokých školách? Přitom přece potřebuji, aby se daný pracovník poradil, aby zjistil všechny dostupné informace, posoudil je, vypracoval analýzu, navrhl varianty řešení, dokázal vybrat a zdůvodnit tu nejlepší a nakonec ji i realizoval.   

Motto Smíchovské SPŠ a gymnázia:

Když jim to řekneš, zapomenou to.

Když jim to ukážeš, možná si to zapamatují.

Když je do toho zapojíš, získají novou dovednost.

Jan Ámos Komenský