Vážené kolegyně, kolegové, vážené studentky, studenti!

Nejprve si dovolím vám vyprávět dvě historky, kterých jsem byl v minulosti aktérem.

Ta první se odehrála na Fakultě strojního inženýrství ČVUT, kde jsem studoval. Dostali jsme za úkol navrhnout převodovku a spolu s tím se musela spočítat pevnost ozubených kol. S využitím empirických vzorců, různých tabulek a kalkulačky. Práce na několik dní. Naši učitelé to pak hodili do programu, čímž zkontrolovali, zda výpočet máme správně. Program zadání tehdy možná chroustal půl hodiny, ale mnohonásobně kratší dobu než člověk s kalkulačkou a tabulkami.

„Pane docente, nebylo by lepší, kdybyste nás raději naučili pracovat s tím programem, než nás nutit dělat ty dlouhé výpočty?“ tázal jsem se tehdy, „Když na to je program, tak to už stejně bude ve firmách počítat program,“ dodal jsem.

„Ale studente, co vás nemá,“ odvětil pedagog napůl naštvaně a napůl shovívavě, nad mou naivitou, „Až přijde do firmy, tak to tam budete počítat právě na kalkulačkách. Tam ty programy nemají.“

„Možná je teď nemají, ale když už na to jsou programy, tak proč by měli platit několik dní práce člověka, když to udělá stroj za pár minut?“ nesouhlasil jsem, a ještě více naštval učitele.

Pochopitelně už dnes nikdo pevnost ozubených kol na kalkulačkách nepočítá, stejně jako nekreslí na pauzák na velkém kreslícím prkně výkresy převodovky, neboť ji navrhuje v počítačovém programu, a v těch inovativnějších firmách ji program nejen celou navrhne, ale i nakreslí a spočítá. A tak to bude pokračovat dále.

Druhá historka je ze zdejší školy, tak asi před třiceti roky, když jsme v Laboratoři automatizace měřili a počítali výkon ponorného vařiče. Student dospěl k závěru, že má varné těleso účinnost 150% při 170% ztrát, výsledek dvakrát podtrhl, zarámoval a se spokojeným úsměvem na tváři mi svou práci hrdě odevzdal. Snad minimálně většina z vás tuší, jaká je to pitomost. Student totiž neznal či nechápal o čem účinnost je, takže mu nedošlo, jakou hloupost mi předkládá. Kdyby toto chápal, muselo by mu dojít, že udělal někde chybu a pokusil by se ji najít a opravit.

V současnosti jsme na jiné úrovni techniky, ale principy zůstávají. Stejně tak i přístup k novému nástroji, jakému se říká AI. Mnozí říkají, že díky tomu zhloupneme, že už nebudeme muset myslet apod. Nesouhlasím s tím. I když máme auta, tak stále chodíme a ti moudřejší z nás si kondici vylepšují pomocí sportu, pomocí cvičení. Stejně tak budeme muset najít jiné příležitosti, jak trénovat mozek, aby nám nezakrněl.

Je však naivní si myslet, že všechno naleznu na internetu. Respektive tam opravdu všechno naleznu, ale když nevím, co hledám a proč, tak je mi to k ničemu. Vezměme si příklad. Určitě nikdy nebudete v praxi řešit úpravu složených zlomků, neboť by nám to trvalo dlouhé minuty a program to za nás udělá za vteřinu, a ještě bez chyb například z přehlédnutí. Ale potřebuji znát princip, potřebuji znát, na jakých zákonitostech se zlomky upravují, jaké vazby tam jsou. Abych si ověřil, že tomu rozumím, musím si zkusit takový výraz upravit sám, a pak si třeba ověřit v programu, že jsem úpravu udělal dobře. A když ne, tak požádat program o vysvětlení, o sdělení postupu, nastudovat, co jsem nepochopil.

Pokud někdo tedy vše rovnou vloží do programu, nepodvádí ani tolik učitele, ale podvádí především sám sebe, neboť na těchto základech se buduje nástavba a když nemám pevné základy, tak těžko vybuduji stabilní dům.

Je tedy nesmyslné ze strany učitelů vám studentům zakazovat používat AI, naopak vás ji musí naučit používat, protože různé programy budete používat i v reálném životě. Je však z vaší strany hloupé, když něco necháte rovnou vypočítat AI, aniž byste znali principy a ověřili si, že je znáte. Jsem proti tomu vás za takový přístup trestat, protože se trestáte již sami tím, že dané problematiku nebudete rozumět, což vás jednou dožene. Třeba hned následný den v testu, který má prověřit znalosti těchto principů.

Moje vyjádření se netýká jen matematiky, týká se doslova všech předmětů. Určitě v reálu nebudete jednoduché věci modelovat, protože již nyní umí programy mnohé vymodelovat jen na základě popisu situace. Ale pokud umím pracovat s modelářským programem, mohu vymodelovat nové věci či třeba základní model vytvořený programem vylepšovat. A právě proto musím vědět, jaké zákonitosti tam jsou. Také texty můžete psát košatěji a bez přemlouvání AI rovnou vyjádřit přesně svoji myšlenku, vyjádřit se tak, aby lidé pochopili, co se snažím říci.

Je na nás, řediteli, učitelích a studentech, abychom se navzájem domluvili, jak budeme v dalších letech postupovat. Můžeme si hrát na to, že my učitelé nevíme, že domácí úkoly za vás zpracovává AI, a můžeme vám to naoko zakazovat, což je nesmysl, protože když neumím porušení zákazu prokázat, tak je takový zákaz k ničemu. I kdyby byl myšlen dobře či dokonce byl i oprávněný. Pokud se nepřiznáte, tak vám využití AI neprokážeme, byť podezření mít můžeme.

Můžeme si hrát na to, že místo vaší práce budeme hodnotit práci AI, takže budeme všichni spokojeni, a nakonec i za nás ty výstupy může opravit AI. A v hodinách si můžeme povídat, třeba o nesmrtelnosti chroustů.

Ptám se však, zda má taková výuka smysl. Odpovídám si sám, že nemá. Pokud chceme opravdu kvalitní výuku pro 21. století, musíme uzavřít domluvu, která nebude na bázi trestů, ale na bázi uvědomění si současné situace. My učitelé musíme vymyslet, jak formulovat otázky, jak konstruovat výuku a jak do ní zapojit AI, která tady už je a pořád s námi bude, kdy se programy dle všeho učí daleko rychleji, než jsme si kdy mysleli, a v mnoha činnostech nás jsou schopny nahradit. Vy, studenti, budete muset přijmout fakt, že AI budete využívat nikoli proto, abyste se vyhnuli povinnostem, ale pro své vzdělávání, abyste si vytvořili hutný základ znalostí a dovedností, na kterém budete pak v dalším životě stavět.

Poločas rozpadu znalostí a dovedností se odhaduje na pět let v průměru, někde to je třeba jen dva a půl roku, zde se mluví především o oblasti IT. Možná to v některých oblastech IT je ještě méně. Tento stav je velmi nepříjemný, neboť mnohé, co se učíme v prvním ročníku, tak už je nám ve čtvrtém ročníku k ničemu či jen okrajově využitelné.

Ale pak tu jsou znalosti a dovednosti, které budeme využívat po celý život. Například dobrá komunikace, dovednost se správně vyjádřit, napsat smysluplný text do médií, prezentovat se na konferencích, v médiích, před klientem. Nemění se ani základní přírodovědné zákony, základní pravidla matematiky, která ve správném podání rozvíjí vaše logické a informatické myšlení, učí vás analyzovat problém, hledat správná řešení a ty pak realizovat. I proto se matematice říká matka věd. Není to však o mechanickém využívání našprtaných postupů, ale o pochopení principů dané problematiky.

Pokud tedy „podvádíte“ učitele tím, že něco opíšete, že něco k procvičení necháte rovnou udělat program, podvádíte bez uvozovek sami sebe a tím se poškozujete.

Jak věci změnit? Jak poradit učitelům, jak mají změnit výuku? Nemám patent na rozum, ale vím, že školství tak, jak jsme ho znali doposud, skončilo. Některé školy, učitelé i studenti se budou držet starých postupů a principů ještě nějakou dobu a zavírat oči před realitou. Někteří budou volat po zákazech a po trestech. Za určitý čas budou směšní jako ti, co zakazovali kalkulačky a trvali na výpočtech na logaritmickém pravítku (mnozí asi nevíte, co byla tato kdysi moderní pomůcka zač), zakazovali notebooky, mobily.

Učitel má a bude mít ve vzdělávání velký význam, pokud v něm dokáže najít své místo, svou novou roli. Informace vám předávat opravdu nemusí, ty si můžete najít sami, i proto realizujeme kombinované vzdělávání. Učitel vás musí naučit tyto informace posuzovat a pracovat s nimi. Podporovat vaši vnitřní motivaci. Věci s vámi opakovat, procvičovat, aplikovat. Aktivizovat vás, vytrhávat vás z pasivity, vést k podnikavosti (to není nutně podnikání). Pokud tak nečiní, měl by se sám nad sebou zamyslet a případně si hledat jinou práci. A pokud vy studenti, chcete jen proplouvat, jen získat diplom za maturitu, tak se také raději věnujte něčemu jinému a nezabírejte místo těm, kteří mají možná menší talent než vy, ale mají motivaci se vzdělávat, mají motivaci hledat neotřelá řešení a jsou si vědomi, že být dobře vzdělán otevírá svět, ale že vzdělání není zadarmo, nýbrž stojí značnou dřinu. Stojí za ním plno chyb, za které nejste trestáni, ale které vás poučují a zároveň motivují to příště udělat lépe či jinak.

Pojďme prosím všichni společně bez emocí hledat, jak transformovat vzdělávání, abychom měli dobrý pocit z práce jak my učitelé, tak vy studenti. Pojďme si společně nastavit pravidla, za jakých se budeme vzdělávat a pak je dodržujme. Nikoli proto, abychom nebyli potrestáni, ale protože cítíme, že je to tak správné.

Nezakazujme, ale motivujme. Trestejme jen očividné a prokazatelné podvody, kdy někdo evidentně opisuje u testu, aby dosáhl nezaslouženě lepšího výsledku, kdy někdo využije práci kolegy či někoho jiného, tedy se dopouští plagiátorství. Dávejme úkoly tak, aby i při využití AI musel student prokázat, že ví, co po AI má chtít, musel s ní komunikovat, prokázal pochopení daného problému. A pokud máte něco udělat v rámci procvičení, napište text sami či spočítejte příklad sami, neboť je to v zájmu vás samotných. 

PS: Tento text jsem napsal sám, žádná AI mi v tom nepomáhala.

PS: Mohlo by to být obsahem Kodexu učitele a Kodexu studenta, nezapomněl jsem na ně, jen jsem to odložil právě i s mohutným rozvojem různých programů (AI)